World of elves 2

137.kapitola "Víš kdo jsi"

Waloe

Kráčela jsem ulicemi města po boku Triss. Byla velmi milá a hodná. ,,Tady je tržiště" došli jsme na obrovské náměstí. Všude byly stánky a lidí jako myší. Děti tu volně pobíhaly a smály se. ,,Je tu často takový shluk?" optala jsem se s neutrálním výrazem. ,,Ano. Každý něco potřebuje" přikývla a už jsme se procházely kolem stánků a prodíraly davem lidí. Všude byl hluk a ozývalo se vyvolávání na různé zboží. Už to bylo skoro nesnesitelné, ale Triss vypadala, že je na toto zvyklá. Zastavila jsem se u jednoho stánku. Byly tu nejrůznější kameny a šperky. Léčivé bylinky. V zadu toho všeho stála malá stařenka. Koukala na mě zvědavě velkýma modrýma očima. ,,Dobrý den" řekla a já jí pozdrav oplatila přikývnutím. ,,Copak hledáte?" zajímala se. Stále si mě zvědavě prohlížela. Ohlédla jsem se po Triss, ale nikde jsem ji neviděla. Vůbec se zdálo, že se tomuto stánku všichni vyhýbají. Přišlo mi to podezřelé. Pohlédla jsem zpět na stařenku. Usmívala se. Vypadala tak nevinně. ,,Je mi líto vašeho otce" vyřkla najednou. Ve mě hrklo. Přejel mi mráz po zádech. ,,O čem to mluvíte?" snažila jsem se skrýt pocity za nechápavou tvář. Uvnitř jsem však byla jako na vážkách. ,,O pánu Thranduilovi. Jste přeci Waloe, ne?" znovu se usmála. Pomalu až zaskočeně jsem přikývla. ,,Něco pro vás mám" oznámila mi a sehla si pro něco k zemi. Následně vytáhla nějakou malinkou krabičku a nátáhla ruku směrem ke mě. Zaváhala jsem, zda-li ji přijmout. Po chvilce jsem si ji však od ní přebrala. Zkoumavě jsem si ji prohlédla. Pokývla hlavou na ten způsob, že mám krabičku otevřít. Usmívala se. Sáhla jsem po víčku světlé krabičky a zvedla jej. Pohlédla jsem na věc, která se skrývala uvnitř. Byl to náhrdelník. Na něm krásné W z větviček. Nádhera. Nestačila jsem se divit. Opravdu jsem krásnější věc neviděla. ,,To je krásné" vydechla jsem s úžasem. Zvedla jsem jej z krabičky a prohlédla si jej na slunečním světle. Krásně se třpytil. Obrátila jsem se ke stařejnce. ,,Moc vám děkuji" usmála jsem se. ,,Kolik bude stát?" zajímala jsem se. Ona jen kývala klavou ze strany na stranu. ,,Nech si jej. Je tvůj. Byl vyroben speciálně pro tebe. Musiíš vědět kdo jsi" usmála se. ,,Jak to myslíte, kdo-..." zastavila mne přítelkyně. ,,Wal, kdepak jsi?" vynořila se z davu Triss. Pohlédla jsem na ni a pak znova na stařenku. Ale zadrhla jsem se. Nikdo zde nebyl a stánek byl prázdný. Zchátralý. Jako v něm nikdo léta nebyl. ,,Proč jsi tady?" nechápala má přítelkyně. ,,Byla tady stařenka a dala mi tohle" ukázala jsem jí náhrdelník s W. Zkoumavě si jen prohlédla. Následně mi pohlédla do očí. ,,Nemohla zde být. Paní Keill nežije již třicet let. Zabili ji. Do teď se neví, kdo to udělal. Bylo to v noci a vrahové nebyli odsud. Přesně věděli, pro koho jdou" pokrčila rameny se smutnou tváří. Myslela jsem, že za chvíli bude plakat. ,,Nikdo nechtěl ten stánek schovávat. Občas sem někdo donese svíčky či jiný upomínkový předmět. Tento stánek byl její rodiny již dlouho po generace" namítla najednou. Já však věděla své. ,,Ale ona mi to opravdu dala" trvala jsem na svém tvrzení a stále prohlížela stánek. ,,Pojď" vzala mě za ruku a vedla někam pryč.

Co se to stalo?
Waloe měla vidinu?
Ale co ten náhrdelník?
Co je zač?
Proč pro ni?
A jak to, že jí ho stařenka dala?
A co myslela ťím,
ať si uvědomí, kdo je.
Je to elfka.
Z hvozdu.
Princezna bez otce
To není možné...
Deri :***