World of elves 2

40.kapitola ,,Nikdy!!!"

Lucia

Okamžitě jsem se postavila na nohy. Za sebou jsem spatřila mohutného skřeta. Mluvil něco v černé řeči. Moc jsem mu nerozuměla. Ale něco zamumlal v tom smyslu, že jsem elfka. V tom se šeredně pletl. Vytáhnul zbraň. Okamžitě jsem byla v pohotovosti. Byla jsem v tomto období silná. Mohla jsem čerpat energii z okolního chladného počasí. Udělal pár obrátek se svým mečem.
,,Hm, copak tu děláš tak sama?" optal se najednou. ,,Co tě to zajímá!" vyprskla jsem a jedním máchnutím ruky jej zavalila horda sněhu. Myslela jsem, že se tak rychle vzal. Pozorovala jsem tu obrovskou hromadu sněhu před sebou. V tom se z ní vyvalil a jelikož jsem to nečekala, popadnul mne za ruce a zvedl vysoko nad zem. Vzpírala jsem se mu jak jsem jen mohla. Snažila jsem se ho kopnout, ale mám moc krátké nohy a on je o hodně vyšší než-li já. ,,Ále, to bude královnička" zaradoval se. ,,To bude mistr rád, že jsem se zbavil ženy krále zpropadených elfů. Už tak o jednu přišel" smál se. Nejraději bych mu něco provedla. Představila jsem si, co by dělal Thranduil, kdyby mu to řekl. Asi by to nepřežil. Asi určitě. ,,To se nikdy nestane!" křičela jsem. Házela jsem sebou na všechny strany. Ramena mi už začaly protestovat. ,,Pusť mě!" rozkřikla jsem se. ,,Ale jistě vaše veličenstvo, jak si přejete" zasmál se a odhodil mne do sněhu. Ikdyž byl sníh čerstvě napadaný, byl těžký a mokrý a můj pád o to tvrdší a bolestivější. Chtěla jsem se zvednout, ale bolelo mne celé tělo. V tom jsem uslyšela zase kroky. V tom mne popadl za krk a zase zvednul vysoko nad jeho hlavu. Škrtil mne. Měl obrovskou dlaň. Bránila jsem se, jak to jen šlo. Pomalu jsem byla bez dechu. Nakonec mne něco napadlo. Fingovala jsem předčasnou smrt. Jemu to nedošlo. Jako obyčejný kus hadru mne ihned pustil k zemi. Aniž bych chtěla a i v můj neprospěch jsem se hlasitě rozkašlala. ,,Ty máš ale výdrž!" rozčiloval se. Chtěl se pro mne znovu natáhnout, ale během mrknutí jsem byla za ním. Chtěla jsem něco udělat, ale nevěděla jsem co. V tom mne napadlo, proč se bránit kouzly? Vybavily se mi Legolasovy slova. "Nemůžeš spoléhat jen na své schopnosti. Ty tě jednou zradí a budeš bezmocná. Musíš bojovat" To mi dodalo odvahu. Otočila jsem dlaní a v rukách se mi objevily dvě dýky. Najednou si uvědomil, kde jsem a prudce se otočil. Postavila jsem se na nohy. ,,Ale ale, ty s tím umíš zacházet?" smál se arogantně. To mne naštvalo a já se vydala vpřed. Výpad a on se mi bránil. Snaha byla velká. Boj krutý. Skřet silný. Já však byla ještě mrštnější a chytřejší. Jedním máchnutím jsem jej řízla hluboko do boku. On zařval. ,,Ty!" křičel v bolestích. Byla to hluboká rána. On se však ještě vzchopil a rozmáchnul se. Já se mu vyhla podklouzla mu pod nohama. Vzpomněla jsem si na Netha. Udělala jsem rychlou obrátku dýkou a následně ji zabodla hluboko do jeho nohy. Svalil se na kolena. Já se rozmáchla a bodla ho. Vykřiknul a následně padl. Ještě chvíli lapal po dechu, ale pak už konečně vyděchnul. Pro jistotu jsem daleko odkopla jeho zbraň. Následně sama jsem se sesunula k zemi. Dýchala jsem z těžka. Nebyla jsem daleko od paláce. Však přítomnost skřeta mne znervóznila. Kde se tu vzal? Jakto, že je sám? Jaký mistr by se radoval z mé smrti? Kladla jsem si nejrůznější otázky. Však na žádnou jsem si nedokázala odpovědět.

Napětí stoupá. Kdo by to řekl? Jen jsem se chtěla omluvit. Mám, tedy budu mít technický problém. Chvíli bude trvat, než se dočkáte další části. Děkuji za pochopení.
Deri ^-^