World of elves 2

194. kapitolka "Konec Věku"

Thranduil

Přímo jsem se řítil chodbami mého království. Když jsem se blížil ke svému trůnu, v dálce jsem spatřil dvě osoby. ,,Elronde, Melonen" přišel jsem k němu a příznivě jej obejmul. On to zřejmě nečekal, ale nakonec mi objetí opětoval. Kousek od nás postával Legolas s nechápavým výrazem na tváři. Nakonec jsem byl nucen přítele z Roklinky pustit. ,,Copak tě přivádí sem k nám do Zeleného hvozdu?" optal jsem se vesele. Rád jsem znovu používal spojení Zelený Hvozd. Byl jsem na to pyšný. Když mi však nepřicházela odpověď, ale jen dva vážné a smutné pohledy, radost ze mě opadla. ,,Co se stalo?" optám se již vážně. ,,Thranduile, věk elfů končí" začal Elrond a já nechápal, o čem to tu vykládá. ,,O čem to mluvíš?" Zeptal jsem se s jasnou nejasností v hlase. ,,Ada, náš rod se musí vydat na západ. K Velkému moři do šedých přístavu" ozval se Lassie a mi stále nedocházelo, oč tu běží. ,,Sejdeme se s dávnými přáteli v období míru?" optal jsem se s úsměvem. ,,To také. Ale následně se vydáme společně za moře. Do země neumírajících" vyřkl najednou a mne jako by se zastavilo srdce. Mozek vypověděl službu a já nevnímal nic jiného, než jeho větu. Zněla mi v hlavě stále dokola. Kdybych se vsadil, tak jsem i jistě zblednul. Legolas ke mne přistoupil ,,Jsi v pořádku Ada?" optal se starostlivě. ,,Nemohu opustit svůj lid. Les. Ne teď, když je znovu zdráv" zakroutil jsem hlavou. Nakonec jsem jen klesnul pohledem k zemi. ,,Je to tak nejlepší příteli. Nastal věk lidí. Elfové musí ustoupit" řekl Elrond a já mu opětoval bolestný pohled. ,,Nemohu.." šeptnul jsem a následně se otočil k odchodu.

Legolas

Stalo se tak, jak jsem předpokládal. Ada není schopen opustit les Zvláště, když je znovu navrácena Harmonie a klid. I pro mne to bude těžké. Miluji svůj domov, stejně jako Thranduil. Je pro nás vším, stejně jako obyvatelé lesa. Vybojovali jsme jej a nyní máme opustit? Ale Elrond měl pravdu. Věk elfů končí a lidé nyní přebírají moc. Ani nesmrtelnost nepřetrvává navěky. V zemi za mořem budeme šťastní. Elfové z Imladris i Lórienu jsou již v šedých přístavech a čekají na nás. ,,Dám vám čas. Za pět dní se sejdeme a společně odplujeme. Chtěl bych, aby jste se vydali spolu s námi" ozval se Král z Roklinky. ,,Ano. Promluvím s ním" hlesnul jsem. Následně mi položil ruku na rameno. ,,Nespěchej. Cesta trvá necelé dva dny. Času je dost. Bílá čarodějka mu jistě domluví" usmál se nakonec a vydal zpět k bráně. Rozhodl jsem se jej doprovodit. ,,A všichni elfové souhlasili s odchodem?" zajímal jsem se a Elrond pouze přikývnul. ,,Ví, co je pro ně nejlepší. A tady je nečeká žádná budoucnost" odpověděl moudře a já s ním souhlasil. ,,Arwen bude jistě šťastná" podotkl jsem a on znovu pouze přikývnul. ,,Věřím v to. Zvolila si život nesmrtelný. Gondorský král se o ni jistě postará" řekl. Však v jeho hlase byla lítost a smutek. Jistě mu dcera chybí. Nedokážu si představit, co by dělal Ada, kdyby zjistil, že jsem se vzdal nesmrtelnosti. Následně se vyhoupnul zkušeně do sedla svého koně. ,,Budeme na vás čekat Legolasi" vyřknul nakonec a rozjel se napříč lesem pryč...