World of elves 2

41.kapitola ,,Jak je na tom?"

Thranduil

Lucia se vrátila z lesa udýchaná a vyčerpaná. S modřinami a škrábancem přes půlku ruky. Bude tam mít možná jizvu. Popsala mi její boj se skřetem. Okamžitě jsem tam poslal Legolase s Tauriel, aby se tam porozhlédi. Skřeti se tu přes rok neobjevili. Měl jsem strach z toho, co se může stát. O Lucii se nyní staral Restallon a já čekal každou minutou na návrat mého syna. Pochodoval jsem kolem trůnu a vyčkával. Toto mne ubývalo. V tom někdo přiběhnul a já vzhlédl. Waloe. ,,Ada, co se stalo?" optala se zděšeně. Tak jsem jí to převyprávěl, však neřekl jsem jí to tak drasticky, jaké to doopravdy bylo. Nechtěl jsem ji ještě více zděsit. ,,Valar! A je v pořádku?" já pouze přikývnul. ,,A co ty?" prolétl jsem si ji pohledem. ,,Nic mi nebylo" odsekla. ,,Opravdu? Zlomené žebra a vykloubené rameno nic není?" triumfoval jsem nad ní. Mluvil jsem však klidně a usmíval se. Nic neřekla a jen sklopila hlavu. ,,Proč jsi nechtěla pomoct?" na tuto otázku jsem také znal odpověď. Přede mnou tady nikdo moc neutají. A Restallon je věrný. ,,Nebudu ti to vysvětlovat" šeptla. Skoro jsem to i na můj sluch přeslechl. ,,Je vidět, že jsi alespoň v něčem po mne" zaradoval jsem se v duchu. Vzhledově totiž skoro mou podobu neměla. Ne tak jako Legolas a následně Neth. ,,Ano mám svou hrdost a Legolas je vychytralý. Stačí?!" vyprskla na mě naštvaně. ,,Ano stačí. A neboj, budeš také taková jako on. To přijde časem. On mne také zprvu nemohl přeprat. Nyní by to možná dokázal" připustil jsem si to. Však poslední větu jsem mluvil potichu, aby to slyšela pouze ona. Nechci, aby si mí poddaní mysleli, že mají slabého krále. Já totiž nejsem ani zdaleka "slabý". Můj syn je obratnější s lukem, já s mečem. Každý z nás dvou má něco do sebe. Ona na mne jen upřeně zírala. Myslím, že nevěřila tomu, co slyšela. Tak jsem přikývnul, abych ji v tom utvrdil. ,,A Tauriel k tomu také neměla daleko" usmála se provokativně. To se mne dotklo. Zamračil jsem se na ni a ona okamžitě sklopila pohled. Věděla až moc dobře, že to přehnala. V tom jsem uviděl mihnout se z poza její osoby plavé vlasy. Legolas. ,,Jak to vypadá?" okamžitě jsem odvrátil svoji pozornost k němu. On ale vrhnul svůj pohled ke své sestře a já pochopil, že to by nemusela slyšet. ,,Waloe odejsi prosím" řekl jsem a ona se s malou úklonkou rozloučila a zmizela. ,,Poslouchám" pobídnul jsem ho nedočkavě. ,,Našli jsme pouze jedno tělo a viditelné známky boje. Podle stop jsme zjistili, že však nebyl sám. Byli společně tři. Stopy dalších dvou pokračovaly pryč z lesa. Následně jsme jejich stopu ztratili." podal mi hlášení. ,,Dobrá. A jiné nálezy? Lucia říkala, že byl větší než kdy viděla" ptal jsem se, jelikož toto mne znepokojilo nejvíce. Snad se nezrodil silnější druh. ,,Ano. Byl mohutnější. A také měl jiné zbraně. Vypadal vyspělejší. Však se moc nelišil od těch, co známe. Měl znaky jež jsem nikdy neviděl." odpověděl mi. ,,Dobře děkuji" usmál jsem se. ,,A jak je Lucii? Bude v pořádku?" optal se ještě. ,,Dobře. Ano bude. Díky za optání" otočil jsem se k němu zády. Vyšel spokojeně schůdky na vyvýšené místo v trůnním sále. On se otočil a také se vydal svým směrem.

Nový druh, nové znaky, nové přátelství a nový díl. OMLOUVÁM SE za krátkou pauzu, bylo to důležité. Děkuji za překonání hranice 2K shlédnutí a já se těším na zítra.
Deri ;-)