World of elves 2

38.kapitola ,,Nic mi není!"

Lucia

Thranduil s Legolasem se šli upravit a umýt před slavnostní večeří s dětmi. Já šla okamžitě vyhledat mou dceru. Prošla jsem Zpět ke královským komnatám přímo do pokoje Netha a Waloe. Nikdo zde nebyl. Neth byl pryč i ona. Asi byla na ošetřovně. Ihned jsem se otočila a vydala se ven.

Waloe

Seděla jsem na posteli a Restallon mi zkušeně ovazoval trup. V tom to utáhnul moc a já okamžitě reagovala jednoduchým ,,Au" On okamžitě povolil obvaz a vzhlédl ke mě. ,,V pořádku?" optal se. Jen jsem přikývla a on se dal zpět do práce. ,,Co se vlastně stalo? Nevnímal jsem" začal. ,,Podávala jsem bratrovi ruku s tím, že mu pomohu vstát ze země a on mi za ni potáhnul a přitom jak ležel mne vykopnul nohama za sebe, při čemž mi tvrdě narazil do žeber. Následně jsem na ně ještě spadla a vyrazila si dech." pokrčila jsem rameny. ,,A bolí tě ještě něco?" zeptal se starostlivě. ,,Rameno, jak mi potáhnul za paži, ale to je v pořádku" pousmála jsem se. Stejně, ikdyž jsem nechtěla, mi něco na to rameno namazal. Pak už jsem se oblékala. On si uklízel zbytek mastičky a smotával obvaz. Pozorovala jsem ho, jak je v tom zručný. Já bych to namotala křivě a ještě k tomu dvakrát tak pomaleji. Ta představa mne rozesmála. On se na mne nechápavě podíval. ,,Co se stalo princezno?" dostal ze sebe. ,,Ale to nic" odpověděla jsem hned a uklidnila se. Odnesl si masti někam dozadu a poté se vrátil. Zapla jsem si zpět svou nazelenalou vestičku. ,,Moc ti děkuji. Nechci pomoc od matky" pousmála jsem se. ,,A pročpak ne?" nechápal. Chvíli jsem uvažovala. Pak jsem se ale rozhodla jinak než jsem chtěla. ,,Kdyby nás všechny ošetřovala jen královna, nudil by ses" ušklíbla jsem se. ,,Nebo jste po otci tvrdohlavá a důstojná" nenechal si svou nemístnou poznámku. ,,Co?" zamračila jsem se. ,,O-omlouvám se" sklopil smutně zrak. Uvědomila jsem si, že to vlastně tak nemístné nebylo a že jsem byla jako Thranduil- moc přísná. ,,Nevadí. Vlastně je to pravda" usmála jsem se. Podíval se zpět na mne. ,,Už jsem čekal trest" šeptnul. Najednou mi jej bylo líto. ,,Trest? Vždyď jsi řekl vlastní pravdivý názor, cožpak trest?" usmívala jsem se. V tom se otevřely dveře a v nich jsem spatřila mou matku. Prohlédla jsem si její vzhled. Na sobě měla bílo- zelené kalhoty a ve stejných barvách i vrchní top. U boku měla opasek s dýkou. Vypadalo to vcelku legračně, jelikož chodí jen v šatech beze zbraní. Stejné jako vidět mne v šatech. ,,Jsi v pořádku?" optala se starostlivě, když ke mne přistoupila. ,,Ano. Nic mi není" odpověděla jsem jí otráveně. Prohlédla si mne pohledem. Poté pohlédla na Restallona a kývla hlavou. Ten okamžitě uposlechnul a jako vycvičený pejsek se vydal k východu a ona za ním. Jakmile se dveře zabouchly, otočila jsem se k oknům. Už tu nehodlám dále zůstávat. Jedno z nich jsem otevřela a prostě vyskočila ven.

Waloe je velmi tvrdohlavá. Jako její otec. Jako její bratr. Hezké, co říkáte? Tak zase zítra, Deri