Legolas
Poté jsem se k ní znovu naklonil a políbil jí znova. Bylo to krásné. Poté mi ovinula ruce okolo ramen. Chtivě jsme se líbali. Jedním mávnutím ruky jsem odhodil papíry na zem. Ty se rozprostřely všude kolem. Lehla si na pohovku a já byl nad ní. Sjel jsem z jejích rtů na krk. ,,Legolasi" řekla a já zvedl hlavu a kouknul na ni. ,,Co se děje?" nechápal jsem. ,,To nejde" vzdychla. Odstrčila mne od sebe a zvedla se z pohovky. ,,Jsi jen zmatený. Toto není pravé. Já miluji Thranduila a ty Tauriel" stála ke mne otočená zády. Měla sklopenou hlavu a dívala se do země. ,,To není pravda. Já vím přesně co chci. Já chci tebe" vstanul jsem a obejmul jí ze zadu. Můj polibek jí něžně přistál na krku. Znovu se ode mě odtrhla. ,,Nech toho. Musíš si uvědomit, že toto není láska. Jsme jen zničeni ze ztráty a oba trpíme stejně. Proto ti přijde, že ke mě máš blíže, než se zdá. A to není pravda" odvrátila se a chtěla odejít. ,,Tak mne alespoň neopouštěj" požádal jsem ji tiše. Zastavila se a ohlédla po mě. Přikývla a přišla zpět ke mě. Usadila se do pohovky a já vedle ní. Dal jsem jí ruku kolem ramen. Neprotestovala. Hleděla zaraženě před sebe. Slyšel jsem její tlukot srdce. Až takové ticho bylo nyní v mém pokoji. ,,Omlouvám se ti" vzdychnul jsem nakonec. Stočila pohled na mne. Hleděla mi upřeně a zamyšleně do očí. Následně mi položila hlavu na rameno. ,,To nic" řekla jen. Cítil jsem se provinile. Ale já opravdu vím co chci. Chci být zase šťastný. Ale ona má pravdu. Ona patří Thranduilovi. Ikdyž již není mezi námi. Což mne zdrcuje nejvíce. Stejně jako ji. A to je jediné, co nás spojuje. On je jediný, co nás spojuje. Thranduil. Měla pravdu, nemiluji ji. Byly by z toho problémy. A o ty já nestojím. Chci si ji udržet jako důvěrnou přítelkyni. Takhle by bylo vše ztraceno. Možná bylo dobře, že mi vymazala paměť. Už jsem začal totiž litovat svých činů. ,,Vymazej mi zase paměť" napadlo mne najednou. Ona se ode mě prudce odtrhla a pohlédla na mě. Vyděšeně a zároveň naštvaně si mě prohlížela. ,,Ne" zavrtěla hlavou. ,,Proč? Bude to tak lepší" odvrátil jsem pohled od jejích očí pryč. Bylo těžké dívat se do nich. ,,Ne. Ty se s tím musíš smířit stejně jako já. Smutek a bolest je reakce těla a duše. Mysli a srdce. A já ji tím potlačila. To je špatné" mračila se. Jako by si vyčítala svůj tah. ,,A nemám na to dost síly" vzdychla pak. Její obličej se uvolnil z naštvané, zpět do smutné. ,,Dobrá. Máš pravdu" přikývnul jsem. Ona se znovu usadila a padla do mé náruče. Byla tma. Byli jsme znaveni. Oba dva jsme usnuli.
Pochybuji, že to někdo čekal ;*
Já své sliby vždy dodržím, to si pamatujte.
Ale bude to ještě legrace, to vám garantuji
^-^
Vaše Derinovka ;-))
ČTEŠ
World of elves 2
Fiksi PenggemarSvatba, radost a smích. Co však následuje po smíchu? Pláč... Přichází zlé časy pro Hvozd. Zlé období. Sauron útočí na Středozem. Někdo odejde, někdo zase přijde. Je čas přenechat místo jiným. Ale komu? Ubrání se Temný Hvozd vojskům? Nepřátelé útočí...
