World of elves 2

126.kapitola "On tam zůstal"

Haldir

Situaci jsme zvládali vcelku hravě. Skřeti začali ubývat. Nevím, jak to vypadá na druhé straně pevnosti, ale dle mého názoru také dobře. Kdyby byly problémy, tak by zazněl roh na ústup. Ten zazní, až se vrátí s Lucií. Doufám, že jsou všichni tři pospolu a v pořádku. Snad si kryjí záda a už ji mají. Neměli by se rozdělit. Už by se nenašli. Snad si jich Sauron nevšimne. Byl to krutý a nelítostný boj.

Tauriel

Skřeti se nevzdávali. Zdálo se mi, že získávají sílu. Však my jsme měli v kapse převahu. Měli jsme dokonalou strategii. Měli jsme jasně na vrh. ,,Tauriel!" křikl někdo za mnou. Než jsem se stihla nadát, za mnou byl obrovský skřet a rozmachoval se, že mne udeří. Lekla jsem se a dala instinktivně ruku před sebe. Však žádná rána nepřicházela. Otevřela sem oči. Skřet mi ležel u nohou. A přede mnou stála Lai. ,,Děkuju" oddychla jsem si. Už jsem čekala konec. Ona jen lehce přikývla. ,,Kde jsou tak dlouho? Už by měli být venku" strachovala se. ,,Neboj, určitě se vrátí v pořádku i s Lucií" konejšila jsem ji. Následně jsme se ale obě zase vrhly do boje.

Legolas

Odemkl jsem a vběhl dovnitř. ,,Lucio, odpověz mi" zvedl jsem jí hlavu. Měla zavřené oči a ani žádná odpověď mi nepřicházela. Dýchala však. Jen slabě, mělce, ale ano. Bál jsem se, že umírá. Odtrhnul jsem ji od okovů. Okamžitě jsem ji vzal do náruče a vyšel ven. Najednou jsem ale slyšel rychlé, několika násobné kroky z chodby, z níhž jsem přišel. Otočil jsem a vydal pryč. Po schodech prudce dolů. Držel jsem ji. Utíkal jsem, co mi síly stačily. Už jsem viděl světlo a zrychlil jsem. Bylo to jako když jsem tu byl minule. Ale nyní jsem měl alespoň z větší části svou sílu zpět a nesledovali mne skřeti. Vlasy mi vlály v průvanu. Už jsem cítil vzduch. Už budeme společně venku. Vyběhl jsem ven a ozářilo mne světlo. Na pár vteřinek jsem oslepl. Rychle jsem zamrkal. Stál jsem uprostřed boje. Najednou jsem zahlédl svého přítele. Rozběhnul jsem se k němu. ,,Haldire!" křiknul jsem z plných plic. Ohlédl se. ,,Legolasi" usmál se. ,,Lucia" zalapal po dechu. V očích se mu zrdcadlil strach a smutek. ,,Kde je Thranduil?" otal se najednou. ,,On ještě nevyšel?" zděsil jsem se a porozhlédl se. V tom přiběhnul Celeborn. ,,Má milá" šeptnul a přebral si ji ode mne. ,,Musí okamžitě odsud!" poručil jsem mu. Jen přikývnul a běžel pryč. ,,Kde je tvůj otec Legolasi?" bál se můj světlovlasý přítel. ,,Rozdělili jsme se. Myslel jsem, že už je venku" rozpačitě jsem se rozhlížel kolem. ,,Pokud není na druhé straně s Tauriel, tak nevím" klesl hlavou. Během pár minut jsme získali značnou převahu nad skřety. Vypadá to, že vyhrajeme. Ale nevolejme hurá. Nemáme krále!

Dostane se Thranduil ven?
Půjde pro něj Legolas?
Vyhrají bitvu?
Vrátí se všichni ve zdraví do Hvozdu?
Zachrání je někdo?
Kdo?
Deri :*