World of elves 2

181. kapitolka "Musíme vyhrát"

Lucia

Vyšla jsem z domu. Zde již čekal Thranduil u svého jasně bílého elka a dokonce i Vein. Waloe s Trissou, a Neth s Restallonem zůstanou zde, aby město ochránili. Byla jsem si však určitě jistá, že nastávající boj vyhrajeme. Nemůže být těžké je porazit. Byla jsem odhodlaná jako ještě nikdy před tím. Neohroženě jsem postupovala k mým přátelům. Cremell byla již pečlivě osedlaná a připravená. Poplácala jsem ji po krku. ,,Můžeme?" na tváři mi hrál troufalý úsměv. Thranduil i Vein byli stejně nadšení jako já. Najednou jsme měli z boje komedii. Nikdo z mužů či elfů se nebál. Ani nevím, co nám způsobilo takové odhodlání a nebojácnost. Byla jsem však za to ráda. Nyní jsem mocnější, než kdy dřív a hodlám to ukázat. ,,Můžeme" odpověděl Thranduil a přišel ke mne. Než jsem se stačila nadát, nahnul se ke mne a jemně mne políbil na rty. ,,Miluji tě" šeptla jsem a on mne pohladil po líci. Všichni okolní přihlížející nás zaujatě až zaraženě pozorovali. Nijak jsem si jich nevšímala a zkušeně se vyhoupla do sedla. Zanedlouho už jsme postupovali dolů ulicemi města a následně plání k Ereboru. 

Na hradbách jsem spatřila naše nepřítele. Malí, hrabiví a tak sobečtí. Zuřila jsem, jen je mé oči spatřily. Ladně jsem se pohupovala v sedle v čele ohromného vojska společně po boku z jedné strany s Králem Dolu a po druhém boku s Králem Hvozdu. Dokonalé. Bylo mi líto, že Mithrandir odmítnul jít do boje. Ale tvrdil, že se odehrává bitva, v níhž jej jeho přátelé potřebují. Několik metrů před mostem a branou do nejmocnějšího království trpaslíků Thranduil zvedl ruku a vojsko se zastavilo. Šibalsky jsem si prohlížela ozbrojené malé "parchanty" stojící vysoko nad našimi hlavami. Přesto jsem se cítila nadvýšenější než oni. Nikdy nebudou lepší než my, nikdy. ,,Stůjte! Zrádci!" křiknul jeden z nich. Znala jsem jej. Ano znala. Pátrala jsem v paměti a jeho jméno se mi vybavilo. Roin. Nyní jsem litovala, že jsem jej již tenkrát nezabila. Thranduil zvedl zrak nahoru k hradbám a pobaveně se usmál. Však Vein už vypadal napjatě a nervózně. Já měla stále chuť je do jednoho povraždit. ,,Vzdejte se, jsme v převaze" křiknul můj muž jejich směrem. Trpaslíci začali prskat. ,,Nikdy!" ozval se znovu Roin. Možná se chopil vlády, nevím, kdo je u nich nynější správce. ,,Vy porušujete zákony!" začal křivě obviňovat náš národ a to mi lezlo krkem. ,,A jaképak?" Thranduil byl naprosto klidný a vyrovnaný. Milovala jsem to na něm. Stále si zachovával chladnou hlavu a to v jakékoli situaci. Okouzlující. Však trpaslíkům to tak nepřišlo. Vypadali, že za chvíli bouchnou vzteky. ,,Bráníte nám. Nemáte na to právo" odpověděl po nějaké době tmavovlasý pidimužík. Thranduil se dal do smíchu. ,,Jaképak právo? Dol vám nikdy nepatřil a nikdy patřit nebude. Thor to vydal dost jasně" odseknul již docela naštvaně. I Thranduil byl již rozzuřen.....

Pokračování příště...