World of elves 2

158. kapitolka "Nečekaná"

Waloe

Po několika hodinách přemýšlení a času stráveného o samotě jsem se převlékla a vydala na večeři. Odemkla jsem a vyšla na chodbu. Dveře opatrně zase zavřela. Pomalu jsem si to kráčela chodbou. Cítila jsem se nějak prázdná. Však v mé hlavě vířily nejrůznější otázky a myšlenky. Proč se objevila teď a tady? Jestli je to má příbuzná, jak to, že ji neznám? Proč jí nechci věřit? Proč nikdy nepřišla do Hvozdu? Proč jsem o ní nikdy neslyšela? Proč o ní Lucia ani Thranduil nikdy nemluvili? Co je zač? Co ode mne očekává? A proč se objevila až teď? Tolik otázek ale žádná odpověď. Scházela jsem schody a objevila se před velkou společenskou místností. Uprostřed mramorované podlahy stál obrovský oválný stůl z bílého dřeva. Židle byly rozestavěné kolem něj. Ty zdobily vyřezávané ozdoby a znaky, jež jsem nerozuměla. Došla jsem k nim a posadila se na své obvyklé místo. Zanedlouho se vynořili ve dveřích i Triss s Veinem. Ale i další. Starší bratr Triss, Neon. Moc jsem neměla čest jej poznat. Je dosti zakřiknutý. Hlavně po tom, co zemřela jejich matka. Triss říkala, že o něj má Vein strach. Je to následník jeho křesla. Měl by se dát co nejdříve dohromady, aby jej mohl zavést do povinností. S nikým nemluví. Nemá přátele a rodině se nevěnuje. Většinou je mimo město venku, nebo ve svém pokoji. Když se všichni usadili, služebné nám přinesli jídlo. Měli zde naprosto jiné zvyky než u nás. A nejen to. I strava, styl oblékání i režim byl jiný. Ohledně režimu, byl dosti mírný. To bude Veinovou povahou. Triss říkala, že byl vždy takový. Ale že ona se změnila po smrti matky. Zabili ji. Více mi neřekla. Triss seděla mlčky po mém boku a uždibovala své porce masa. Nevypadala, že by měla nějaký hlad či náladu na jídlo. ,,Kde je Galadriel?" šeptla jsem tiše jejím směrem. Vzhlédla. V očích měla zděšení ale i lítost. Nevěděla jsem, proč. ,,Odešla. Řekla, že se objeví, až to nebudeš čekat" pousmála se a poté se znovu vrátila ke svému talíři. Zaraženě jsem nechala pohled na ní. Nejméně čekat? Tak to už se tedy opravdu těším. Oddychla jsem si a položila příbor. ,,Omluvte mne" řekla jsem a zvedla se od stolu. Vein si mne jen překvapeně prohlédnul, ale poté jen se slabým úsměvem přikývnul. Otočila jsem se a vydala zpět ke dveřím. Už jsem nechtěla trávit čas ve společnosti. Otevřela jsem dveře a následně vyběhla do schodů. ,,Waloe" ozvalo se za mnou a já se dosti lekla. Sáhla jsem k boku, ale zjistila jsem, že dýky nemám. Už zase! ,,Omlouvám se. Nemusíš se mne bát" řekla. ,,Nebojím se vás. Ale nechci s vámi mít nic společného" odsekla jsem, aniž bych se otočila a pohlédla na ni. ,,Nejméně čekat? To se vám povedlo. Pospíšila jste si" zamračila jsem se sama pro sebe. ,,Proč se na mne nechceš podívat? Proč stojíš zády?" nechápala. ,,Nevím" klesla jsem hlavou k zemi, však stále jsem stála otočená od ní. ,,Waloe, vyslechni ji prosím" Ada. Vzhlédla jsem. Jen jsem zakývala hlavou že ne. ,,Nechci a nic neřeknu" odsekla jsem nahlas. A to jsem nechtěla. ,,To bylo na mne nebo na Thranduila?" ozvala se Galadriel za mnou. Následně jsem slyšela šustění látky. Ada se vzdálil. ,,Nic vám neřeknu" pohlédla jsem jí do očí. Hodlala jsem vzdorovat. Hodlala jsem se vzpírat. ,,Mohu ti pomoct. Vím, jak jej vrátit zpátky"