Svatba, radost a smích. Co však následuje po smíchu? Pláč...
Přichází zlé časy pro Hvozd. Zlé období. Sauron útočí na Středozem. Někdo odejde, někdo zase přijde. Je čas přenechat místo jiným. Ale komu? Ubrání se Temný Hvozd vojskům? Nepřátelé útočí...
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Stála jsem uprostřed ulice, sama. Nebo ne tak úplně. On stál přede mnou a já jej pozorovala. On se díval na mne.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ada?" odvážila jsem se říct. On se zmateně rozhlížel po okolí. Asi nevěřil, že bych jej mohla vidět. ,,Ada!" křikla jsem v vrhla se proti němu. Nejdříve jsem myslela, že projdu skrz a že se mi to bude jen zdát. Že jsem blázen. Ale nebylo tomu tak. Pevně mne chytil. Spustil se mi vodopád slz. Obejmul mne pevněji. Vzlykala jsem mu do hrudi. ,,Ada, tak ráda tě vidím" šeptla jsem. Pohladil mne po vlasech. ,,Nevím, jak je to možné, ale jsem za to rád" řekl jen. Zřejmě tím byl také zaskočen. Po chvíli jsem se odtáhla. ,,Ty jsi se mnou celou tu dobu?" nechápala jsem. On pouze přikývnul. ,,A ty sny, ty byly také skutečné?" nevěděla jsem, na co se ptát dřív. Byla jsem tak zaskočená. Tak mě to dostalo. Zemřel, byl mrtev. Viděla jsem jeho bezvládné tělo. Bílé jako stěna. A naposled si také pamatuji i Lucii bledou. Je možné, že jsem totiž bez obou rodičů. ,,Ano byly" usmál se. Nevěděla jsem co mám říct. Najednou mi bylo vše jedno a on stál přede mnou. Jako by vstal z mrtvých. ,,Wal!" uslyšela jsem najednou za sebou a prudce jsem se otočila. Trissa. ,,Děje se něco? S kým sis to povídala?" nechápala. Já se ohlédla. Thranduil tam stále stál a kroutil hlavou na znamení, ať jí o něm nic neříkám. ,,Ale to nic. Chtěla jsem si něco vyjasnit" usmála jsem se na ni. Ona si mne zkoumavě prohlédla, ale nakonec svůj pohled uvolnila. ,,Proč jsi odešla? " nechápala. Vzdychla jsem. ,,Nemohu se dívat, jak vám ti trpaslíci ničí město. Stále větší daně a poplatky a to jen proto, že jste na jejich území. Na území Ereboru" zamračila jsem se. Ona si povzdechla. Poté mi hleděla hluboko do očí. ,,Už je to tak dlouho a otec s nimi nechce mít spory a tak se nechává obírat. Je po svém dědu velmi skromný. Nechce mít problémy a nechce, aby mu umírali lidé, jako za válek" odpověděla prostě. Ano, já vím proč to dělá, ale kam až to chce nechat zavést? Až jej přivedou úplně na mizinu a přivedou k dluhům? To přeci nejde! Ale toto jsem jí říct nemohla, stejně by to ničemu nepomohlo. ,,Co máš nyní v plánu?" zajímala jsem se. Ona jen pokrčila rameny. ,,Zajedeme k jezeru, co ty na to?" usmála jsem se na ni. Jak já, tak ona potřebujeme přijít na jiné myšlenky. Najednou jsem na Thranduila zapomněla a rozběhly jsme se k domu krále.
