World of elves 2

80. kapitola "Nesmíš"

Laivinë

Skřeti ustupovali. Ale mezitím jsem stihla ztratit Legolase. Snažila jsem se jej najít, však marně. Ani Lucii jsem nikde nezahlédla. Bojovala jsem do poslední chvíle. Skřetí legie se stahovala. Jen několik málo skřetů zůstlo. Všechny jsme je pobili. Elfové dostávali jasnou převahu. Hvozd byl jasně zachráněn. V tom jsem spatřila Legolase. Pral se, se třemi skřety najednou. Rozběhla jsem se mu pomoct. Poradil si se dvěma a zabil je, ale než jsem za ním stihla doběhnout, třetí ork ho bodl do nohy. ,,Legolasi!" křikla jsem. Už mu chtěl ukončit život, než to však stihnul, vystřelila jsem šíp přímo proti němu. Jeden šíp se mu zabodl do ruky, aby Legolasovi nemohl ublížit. Legolas si mě jasně všiml. Rychlostí blesku jsem sáhla po druhém šípu a ten byl přesně mezi oči. Skřet padl. Ostatní se rozutekli. Doběhla jsem k princi a poklekla k němu. Krvácel. ,,Laivinë?" optal se mě. ,,Ano pomohu ti" řekla jsem a roztrhla si krátké šaty a ovázala mu nohu. Zavíral oči. ,,Neumírej prosím!" křikla jsem. Dále jsem ale nevěděla co dál. Byla jsem mimo sama sebe. Nevnímala jsem nic a nikoho. Nevěděla jsem, jak mu pomoci.

Thranduil

Bitva byla krutá a neúnosná. Tvrdá. Viděl jsem umírat elfy z mého národa, ale i lidé umírali. Už před nějakou dobou byli napadeni lučištníci. Vydal bych se tam hned jak by to šlo, ale nešlo. Byli jsme odříznuti. Válka se pomalu schylovala ke konci a my jsme měli značnou převahu. Bylo nás více a jsme chytřejší a lépe trénovaní. A to do jednoho. Skřeti se začali pomalu stahovat a my jsme vyhráli. Skřeti se rozutekli. Bylo jich ale jen velice málo. Uhájili jsme svůj les a území. Přišel jsem však o svého Elka. Bylo mi jej líto. Zdraví se vrhali k raněným. Restallon se svými učenci měli na pilno. Ale o to mi v tuto chvíli nešlo. Hledal jsem svou ženu a svého syna. Běžel jsem ke kopci na západní straně. Zde se ukrýval Legolas s Lucií. Již v dáli jsem zahlédl bílou postavu. Zrychlil jsem.

Jak je na tom Legolas?
A co Lucia?
Přijde někdo o život?
Deri :*