World of elves 2

109.kapitola "Urážky"

Lucia

Odvlekli mne zpět tam, odkud jsem utekla. Nelítostně mě odhodili. Nebyla jsem schopná pohybu. Všude kolem mě se rozprostřelo ticho. Samota. Byla jsem sama. Otevřela jsem oči. Rozhlédla jsem se. Cela. Byla malinká. Stěny se ke mě rychle přibližovaly a tak jsem bleskově oči zavřela. Skrčila jsem se do klubíčka. Sevřela jsem nohy rukama. Cítila jsem se tak bezmocná. Nikdy jsem na tom nebyla tak hrozně. Nikdy jsem nebyla níž. Tak slabá a ponížená. Ale nyní mne to dostalo. Viděla jsem světlo svobody. Cítila jsem slabý vánek volnosti. Ale najednou zase znovu zmizel v temnotě. Plamínek naděje, který mne osvitl náhle zhasl ve vichřici zla. Myslela jsem na osoby, na kterých mi záleží. Na Waloe, Netha, Tauriel. Galadriel a Celeborna, Restallona, ale hlavně Legolase a Thranduila. Modlila jsem se k nejvyšším, aby přežil. Najednou se ozvalo zaskřípání vrat. Než jsem se stihla nadát, táhli mě zase do schodů. Do "mučící" místnosti. Slyšela jsem otevření známých vrat. Poté mě skřeti odhodili. Ani mě nevázali. Následně všichni odešli a zabouchli. ,,Utekl" slyšela jsem ho. ,,Utekl mi!" zaječel. Lekla jsem se, až jsem sebou trhla. ,,Pomohla jsi mu a sama jsi mi chtěla uprchnout! Zmizel mi pod nosem!" opakoval to samé dokola. Přistoupil ke mě. ,,Proč jsi chtěla utéct? Lákala tě svoboda?" optal se. Sehnul se ke mě. Cítila jsem jeho dech na svém krku a tvářích. Otevřela jsem oči a pohlédla na něj. Nic jsem však neřekla. ,,Odpovíš mi?!" zaječel hrůzostrašně. Chytil mi nenávistně bradu a natočil hlavu tak, abych mu pohlédla do očí. ,,Pusť mě" řekla jsem. Začal se smát. Poté mě ale pustil. Následně mi uděřil tvrdou facku do obličeje. Plesklo to a já ležela na zemi. Viděla jsem před sebou krále. Krále Zeleného Hvozdu. V tu chvíli mi stekla slza po tváři. Chyběl mi. ,,Ále" řekl. Ale to už nebyl jeho hlas. Ten hlas znám. Zvažovala jsem, kam tento hlas zařadit. Po chvíli mi to došlo. ,,Pročpak pláčeš?" nechápal Shire. Říkal to tak mile. Ale bylo poznat, že to nemyslí vážně. Odkryl mi pramen vlasů z tváře. ,,Neplakej všechno bude dobré" uklidňoval mne, však ironicky. ,,Na kohopak sis vzpomněla?" zajímal se.Zřejmě ho bavilo mne provokovat a zkoušet mou trpělivost. Vracel mi vše, co jsem mu provedla já, a bylo vidět, že si to užívá. Ale ve mě začalo něco narůstat. ,,Na svou dcerku?" usmíval se. Otevřela jsem oči a pohlédla na něj. ,,Kamarádku? Matku, která tě odvrhla?" uchechtl se. ,,Nebo snad na Legolase, který tě tu nechal mě a samotnému pánu zla napospas?" nyní se už smál. Sauron stál pár metrů za ním a pozoroval mě. Asi čekal na mou reakci. ,,Ne! Byl to král" hádal. Smál se hlasitě na celé koho. Má trpělivost začala přetékat. Jestli řekne jeho jméno, bojím se. ,,Král Thranduil. Velký král mého Temného Hvozdu. Neuchrání ani svou ženu. Ani svůj les. Ani syna. Jak si vůbec může říkat král" smál se tak hlasitě a pronikavě. Jeho hlas mi procházel tělem jako nic. ,,Měla jsi být má" zašeptal najednou zlomyslně. ,,On si nezaslouží tvou přízeň" byl u mne tak blízko, že kdyby chtěl, je přilepený na mých rtech. ,,Dost!" křikl Sauron. Shire ode mě odstoupil. Ležela jsem na zemi a lapala po dechu. ,,Stejně už jej nikdy neuvidí. Zemře zde. Vysaji z ní veškerou moc a poté odhodím. Thranduil bude zranitelný, když mu ji předhodím. Poté zemře i on" zasmál se Sauron. V tu chvíli má trpělivost přetekla. Zvedla jsem se na ruce a hleděla do země. Stékaly mi slzy po tváři a následně letěly k černé podlaze. ,,To stačí" zašeptala jsem. ,,Copak?" smál se Shire. ,,Probrali jsme se?" posmívali se mi do obličeje. ,,Už dost" řekla jsem polohlasem. ,,A co mi asi uděláš? Jsi jako slabá myš před smrtí." smál se Sauron. ,,Nikdo ti nepomůže. Jsi sama. Nemáš nic." posmívali se mi. Už jsem to nehodlala poslouchat. ,,Dost!" zaječela jsem a zvedla rychle ruku. Vyvolala jsem tak vlnu moci a to je odmrštilo na zem .

Lucia se vzbouřila.
Jak bude Sauron reagovat?
Postaví se jí?
Bude se Lucia schopna ubránit?
Nebo snad uteče?
Co Shire?
Derinovka ^-^