World of elves 2

29.kapitolka - ,,Au!"

Thranduil

Prošel jsem kolem Legolasových komnat a pokračoval dál k trůnu. Nepochopil jsem, proč nejel také do lesa s Tauriel. Nechtěl, ani nevím proč. Scházel jsem schody. ,,Zdravím" ozvalo se za mnou. ,,Také" odpověděl jsem, aniž bych se zastavil nebo otočil. Bál jsem se k ní promluvit. ,,To mne už nikdy nechceš vídat?" řekla smutně. Neodpověděl jsem. Zastavil jsem se uprostřed kroku a sklopil hlavu.
,,Thranduile, musíme si konečně promluvit." řekla a postavila se přede mne. ,,No dobrá. Uvidíme se na večeři" řekl jsem. Obešel jsem ji a zmizel za rohem. Zrychlil jsem krok. Co jsem to zase vymyslel. Já jí to nemůžu říct. Ale nechci s ní být nadosmrti rozhádán. Vůbec se nevídáme. Miluji ji, nechci ji ztratit. Ještě by se dala dohromady s mým synem když se jí tak věnuje. Tráví s ní veškerý svůj čas a kdyby spolu byli ještě chvíli tak... Zarazil jsem se najednou. Rychle jsem zakroutil hlavou. Nikdy. To by Legolas nikdy neudělal. Ujistil jsem se a dal se zpět do kroku. Stejně mi to zůstalo v hlavě ať jsem  se snažil sebevíc, nešlo se zbavit pocitu, že se něco mezi nimi vyrojilo. Mezitím jsem dorazil k trůnu. Znovu jsem se zastavil. Stráže a elfové leželi na podlaze a uprostřed toho jsem viděl jednu osobu zahalenou v plášti.

Legolas

Pocítil jsem na svých víčcích sluneční paprsky. Pomalu jsem se probíral. Pokusil jsem se otevřít oči. Když jsem to však udělal, roztřeštila se mi hlava. Bila mi jako zvon. Ostrá jako střep. Cítil jsem se mizerně. Chtěl jsem se malinko pootočit, když v tom jsem si uvědomil, že na sobě nemám vůbec žádné oblečení. A to normálně spím v košili. Co jsem to včera dělal?!  Snažil jsem se rozpomenout, ale vůbec mi to nešlo. Připadal jsem si, jako by včerejšek vůbec nebyl. Jako ano byl, ale večer vůbec. V tom mi proběhnul mráz po zádech. Co se to stalo? Co když jsem byl opilý a byla tu nějaká elfka a ... Okamžitě jsem se posadil. Hlava ihned reagovala a já spadnul zpět do peřin. Nikdy mi nebylo tak zle. Měl bych zajít na ošetřovnu. Jak se tam ale dobelhám? Nevím. Pokusil jsem se o druhý pokus sednutí. Bolest jsem nějak překousnul a shodil nohy z postele. Čím rychleji to udělám, tím rychleji to budu mít za sebou. Napadlo mne. Zhluboka jsem se nadechnul a bleskově obléknul. Jako ještě nikdy. Vystřelil jsem do ošetřovny. Vyhýbal se elfům a myslím, že jsem skoro vrazil i do Lucii, která stála jako přibitá a hleděla před sebe. Ale to jsem teď ignoroval. Běžel jsem jako o život do léčebny. Vběhnul jsem dovnitř a přímo Restallonovi do náruče. Okamžitě jsem se mu vymanil, bylo to podivné. ,,Co se děje můj princi?" koktal nechápavě léčitel.
,,Třeští mi hlava, udělej s tím něco!" křiknul jsem. Okamžitě reagoval. Rrrozběhnul se někam do rohu pokoje. Něco hledal, jelikož jsem slyšel cinkání lahviček. Poté jsem viděl, jak se ke mne znovu vrací. ,,Tu máte. Vypijte to" podal mi jakýsi nápoj. Neváhal jsem a nalil to do sebe. Chvíli se nic nedělo a tak jsem se posadil na nejbližší křeslo. Poté už mi hlava začala povolovat, až bolest úplně zmizela. ,,Co to bylo?" zajímal jsem se. ,,Nejvyšší dávka bolehlavu hlísného. Proč vás tak bolela hlava?" optal se pro změnu on. ,,Já nevím. Nic si ze včera nepamatuji. Ještě nikdy mne nebolela hlava tak moc" konstatoval jsem. ,,To asi bude vínem. Z toho si nic nedělejte princi. Jak se má královna? Už v pořádku?" ptal se na Lucii. V tom ve mne hrklo. Rozpomněl jsem se. Teda jen trošku. Byla včera u mne. Pili jsme a mluvili o Thanduilovi. Pak už si nepamatuji, že odešla. Kruci...
,,Ale ano, už je jí dobře" odpověděl jsem na jeho otázku. Musím se jí zeptat, co se stalo. Napadlo mne. Poté jsem ještě Restallonovi poděkoval a vydal se k ní.

Ou ou, jste zvědaví, co řekne Lucia Lassiemu? Uvidíte. Tak zase zítra,
Deri ^-^