World of elves 2

115.kapitola "Potřebuji tě"

Thranduil

Seděl jsem na svém trůnu a hleděl do dáli. Uvažoval jsem. V tom někdo přiběhnul. Moc jsem ho nevnímal. Díval jsem se do dáli paláce a vše ostatní mi bylo vcelku jedno. ,,Pane" poznal jsem udýchaný hlas. Tauriel přerušila můj tok myšlenek. Zamrkal jsem a pohlédl na ni. ,,Co se děje? Něco se stalo princi?" zděsil jsem se při pohledu na ni. Snažila se popadnout dech a u toho něco říct. Sešel jsem rychle schody k ní. ,,No tak" pobídnul jsem ji. ,,Ona..." začala udýchaně. ,,Ona se ukázala mi" vyřkla naprosto nesmyslnou větu, však pochopil jsem ji. ,,Kdo?" zvednul jsem obočí. ,,Lucia" vydechla. V tu ránu jsem byl napnutý jak tětiva u luku a chtěl jsem vědět všechno. ,,A-a co řekla?" koktal jsem. Byl jsem jako na drátkách a nevěděl co dřív. ,,Že musíme rychle." vyřkla. ,,Co rychle?" nechápal jsem stále. Zatím neřekla moc smysluplné věty. Valar ví, odkud běžela. ,,Rychle ji zachránit, jinak na nás zaútočí a ji zabije. Pak se vypařila" dořekla to a následně se z hluboka nadechla a vydechla. Zalapal jsem po dechu. Však marně. Jako by se z celého paláce vytratil všechen vzduch. Rychle jsem zamrkal, pro vzpamatování. ,,Dobrá" přikývnul jsem po chvíli. ,,Ale pane, Legolas ještě není připraven" odporovala. ,,Ne to není" přikývnul jsem. ,,Ale pojedeme až za čtyři dny. Do té doby už bude v pořádku, silný a připraven do boje" řekl jsem. Vytřeštila na mne nevěřícně oči. Jako by nevěřila, že jej chci do boje poslat tak brzy. Ale bez něj se tam nedostaneme. Musí jet s námi a čas nás tlačí. Zvlášť po tom, co mi tady řekla. A já jí věřím, že zde byla. ,,Však já to s ním ještě projednám" řekl jsem a vrátil se na trůn.

Příštího rána, po snídani na kterou se můj syn nedostavil, jsem se vydal do jeho komnat. Zaklepal jsem a po pozvání jsem vešel. Zavřel jsem za sebou a pokračoval dále do místnosti. ,,Legolasi?" optal jsem se ticha v místnosti. ,,Ada" ozvalo se za mnou a tak jsem se otočil. ,,Co se děje?" nechápal. ,,Chtěl jsem se tě zeptat," udělal jsem krátkou pauzu. On si mě zkoumavě prohlédl. ,,...jak se cítíš?" zadíval jsem se mu do očí. ,,Dobře. Už lépe. Děkuji" přikývnul. ,,Co se děje? Vypadáš ustaraně" nasadil smutný výraz a přistoupil blíže ke mne. ,,Tauriel. Lucia se jí zjevila a řekla, že si musíme pospíšit. Jinak nás napadne on a ji zabije" sklopil jsem hlavu. ,,Sauron. Sauron nás věznil" řekl. Jen jsem přikývnul. ,,Ale já tě nechci posílat do boje tak brzy. Ale bez tebe se tam nedostanu. Potřebuji tě Lassie, ale nechci, aby se ti něco stalo" oddychnul jsem si. ,,Kdybych mohl, pomstil bych se za vás. Jak jsem viděl, co ti provedl...." nechal jsem zbytel věty videt ve vzduchu. Byla jsem zase rozzuřený. Ruce jsem měl zaťaté v pěst a nehty se zarývaly do mých dlaní. Až mi klouby na prstech zbělaly. ,,Uklidni se" řekl a položil mi ruku na rameno. Pohlédl jsem na něj. Uvolnil jsem stisk. ,,Musíme jít pro ni. Slíbil jsem jí, že přivedu pomoc" řekl odhodlaně. ,,Ale ne zítra" namítl jsem. Zakroutil hlavou. V tom někdo vtrhl do místnosti bez zaklepání. Oba dva jsme bleskově stočili pohled ke dveřím. ,,Pane, máte nutnou návštěvu" řekl jeden ze stráží. Vypadalo to naléhavě. Přikývnul jsem. Následně jsme se vydali rychlým krokem i s princem do sálu.

Je Legolas připraven jít tak brzy do boje?
Co když jej síly opustí?
Vždyť už minulou bitvu u hory Gundabad nezvádli.
Zvládnou ji teď?
Kdo je ta naléhavá návštěva?
Přítel či nepřítel?
Další problémy?
Netuším...
Deri :*