World of elves 2

121.kapitola "Vpřed!"

Thranduil

Již ve stříbrné zbroji jsem čekal na ostatní z velitelství. Celeborn byl kousek ode mne s Haldirem. Jen Legolase jsem nikde neviděl. Už jsem se chtěl vydat do paláce nebo pro něj nechat poslat, ale vynořil se na svém bělouši z brány. Jen jsem se usmál. ,,Můžeme?" optal jsem se jej. Přikývl a pobídl koně kupředu. Já mávnul rukou vpřed na znamení, že vyrážíme. Zanedlouho jsme se vynořili z lesa. Jestli nás vidí Medděd, říká si, kdo naštval elfy zaplatí. On ví, co se stalo. Řekněme, že Radagast rád povídá. Nedokáže nic udržet. Ale naštěstí to nemá moc komu říct. Medděd, Mithrandir a poté jedna dívka. Gandalf byl na cestě do Modrých hor a potkal ji. Byla sama a tak se jí oba ujali. Víc nevím.

Cesta bude dlouhá. Ale my postupujeme pomalu. A je nyní už tma. Postupujeme rychle a nepozorovaně. Nejsme všichni pohromadě, nýbrž skupinky postupující nenápadně po okolí. Sjednotíme se až budeme na blízku hoře a pevnosti. Takhle je to rychlejší a nenápadnější.

Laivinë

Nyní jsem jela zase do boje. Bojovat o život mé nejlepší přítelkyně. Ale je to spíš výjezd na smrt. Z části se divím, že s tím Thranduil souhlasil. Ale jde o jeho ženu. Kdyby však šlo o mne, nebo jiného elfa, jež není z královské rodiny, nešel by do války. Možná kvůli mne by jej donutila Lucia. Ale i to je vzpurné. Thranduilovi velmi záleží na jeho lidu a lese. Však i na rodině. Na úkor ostatních spojenectví a přátelství. Není již takový, jaký býval. Jak se o něm vypráví. To co jsem slyšela na svých cestách jsou nyní jen lži. Byli jsme s Legolasem daleko ve předu. Před hodinou jsme se oddělili od vojska. Blížíme se k hoře. Thranduil jistě seskupuje armádu do jedné linie. My dva, ještě s dalšími třemi elfy, jsme již stáli na kopci před pevností. Bylo tam světlo. V té tmě jsme viděli stíny. Legolas si ji zamyšleně prohlížel. ,,Kde je nejlepší vchod?" optala jsem se tiše. Nechápavě na mne pohlédl. ,,Jak to myslíš?" zakroutil hlavou. ,,Ty nepůjdeš dovnitř" vzepřel se. ,,Ano já vím. Jen chci vědět, kudy tam půjdete." trvala jsem na svém. Ikdyž jsem pořádně neměla ponětí o tom, proč mne to tak zajímá. Nemohu tam za nimi jít. Ohrozila bych tak celou výpravu i naději na záchranu Lucii. A opravdu tam nechci. Co kdybych se nedostala ven? Viděla jsem Legolasovu jizvu na ruce. Nechci raději vědět kolik jich opravdu má. Včetně obrovského šrámu na duši. To rve srdce i mne.

Shire

Stál jsem na hradbách. Kontroloval, zda-li je vše v pořádku. V tom jsem zahlédl v dáli bílého koně. Toho znám. Zaostřil jsem více na dálku. V dáli na kopci se krčilo pět elfů. ,,Elfové" zamračil jsem se. Najednou se ke mne nahrnulo deset skřetů. Ptali se, co vidím, kde jsou, co chcou, co mají dělat a tak podobně. Nemohli vidět tak do dálky jako já. Přeci jen jsem stále elf. Ikdyž to na sobě nenávidím. Duší jsem Sauron. Po chvíli už byli neodbytní. ,,Ticho!" křikl jsem. Musím to oznámit pánu. Otočil jsem se. Skřeti se stále snažili zahlédnout v dáli cosi nevídaného. Stejně neviděli nic. Musel jsem se nad tím pousmát. Seběhnul jsem několik schodů a proběhl několika chodbami z tmy. Rozrazil jsem dveře od hlavní místnosti. ,,Pane, máme společnost" oznámil jsem mu. ,,Ano, vím o nich. Je to sám princ" odpověděl mi, aniž by se na mne otočil. Zavrčel jsem. Legolas. Jak jsme jen mohli být přátelé? Je mi z toho zle. Grrr. ,,Vyzrajeme na ně" řekl troufale. ,,Oni neví, že o nich víme. Zanedlouho se objeví celé vojsko. Thranduil nebude nic tušit" zasmál se a já s ním. Toto se mi líbilo...

Nastal problém.
Dojde Lassiemu a Lai, že byli prozrazeni?
Ví Sauron i o vojsku z Lórienu?
Jak chce Sauron vyzrát na krále elfů?
Kdo vyhraje bitvu?
To je ve hvězdách...
Derinovka ^-^