World of elves 2

50.kapitola ,,Uteč!"

Lucia

Běžela jsem. Luk jsem měla na zádech a šípy u boku. V tom jsem o cosi zakopla a padla k zemi. Utrpěla jsem tvrdý pád. Ležela jsem nehybně na zemi a pozorovala sníh kolem mne. Ani nevím, proč jsem utekla. Jedna má část mi říkala Netrap se kvůli trpaslíka. Je to jen trpaslík. Je přeci jedno, co řekne. a druhá část říkala Je špatný. Vše co sis o trpaslících myslela je lež! Byl krutý k Thranduilovi, ke králi ke tvému muži! Utekli! Musí trpět! Obě dvě mé já se překřikovaly a já nevěděla co je správné. Třeštila mi hlava. Pokusila jsem se postavit. Sedla jsem si do studeného sněhu. Pohlédla jsem daleko před sebe. Viděla jsem holé větve stromů, sněhovou přikrývku všude kolem a zapadající slunce. Brzy bude tma. Nevěděla jsem, jestli se vrátit, což by asi bylo moudré, nebo zde zůstat a dál se utápět.

Legolas

Ráno jsem se vydal ven. Thranduil by měl znovu promluvit s trpaslíky. Kráčel jsem chodbami směrem k trůnu. Lucia se stále neobjevila a mne to přivádělo do rozpaků. Došel jsem k trůnu. Král už byl na místě. Vypadal dosti unaveně. Někomu by to nepřišlo, ale já jakožto jeho syn ho znám. Asi toho moc nenaspal. Chvíli po mne přivedla stráž Roina. Tentokrát nemusel klečet, jak jej nutila Lucia. Stejně je malinký. Je to jako by klečel. ,,Už sis rozmyslel své chování?" začal Thranduil. Seděl povýšeně na trůnu a koukal se na něj. ,,Proč bych měl?" odpověděl drze. ,,Včera váš syn vážně poranil jednoho z nás. Tomu vy říkáte mír a vzájemná pomoc?" řekl jako bych tam ani nebyl. Thranduil na mě letmo pohlédl, ale neodpověděl. ,,Utíkali jste a zranili kapitánku stráží. To jsem vás měl nechat jen tak odejít?" optal jsem se s ironií v hlase. ,,Ano vaši ženu. Je docela hezká. Ale není moc chytrá. Vejít nerozvážně do cely, to nebylo moc moudré" odvětil posměšně. Musel jsem se dost držet a moc mi to nešlo. Nemám takovou trpělivost jako má Thranduil. Neumím si moc zachovat chladnou tvář. On asi vycítil mou nervozitu a sešel z trůnu k nám. ,,Neměl bys jej urážet. Nedopadl by jsi dobře" zakroutil hlavou. ,,Ale pane, já vašeho syna neurážím jen říkám pravdu. A pravda je drahá" usmíval se troufale. V hlase ale měl posměšek. ,,Ano pravda je dražší než všechno zlato, ale toto pravda mistře trpaslíku není. Toto jsou ..." řekl Thranduil, když v tom mu někdo skočil do řeči. ,,... neokázalé a troufalé urážky vůči královské rodině" poznal jsem hlas královny. Byla oblečená velmi podobně jako lesní elfky. Jako Keth nebo Tauriel. Přiléhavé kalhoty a krátké šaty nad kolena. Však nebyla v zelené nebo snad hnědé, která zapadá do zdejšího okolí. Byla v jasně bílé, až zářivé. Jako drahokam. Thranduil stratil slova. ,,Roine, propustíme vás, když se omluvíte za všechny urážky a nepovolený přechod přes naši zemi s tím, ať už se to neopakuje. Jinak zde zůstanete do konce svého života" řekla a mi málem spadla čelist. Thranduil vypadal stejně překvapeně. Nemůže je přeci jen tak nechat odejít. ,,Ale to..." začal Thranduil ale Lucia se prudce otočila a spražila jej ostrým pohledem. Nikdy jsem ho u ní neviděl. Byla stejná jako, jako král. Jako můj otec, ale před tím než přišla a změnila naše osudy. Byla rázná a tvrdá. Nepřístupná a odhodlaná. Nedávala znát žádný ze svých pocitů. Byla chladná a skoro až bezpáteřní. ,,Toto je má poslední nabídka" otočila se zpět na trpaslíka. Ten chvíli váhal, zda-li to není past. Ale jakmile postřehnul můj a Thranduilův výraz a Luciino odhodlání zbavit se jej, tak přikývnul. ,,Moc se omlouvám Vaše výsosti. Nechtěl jsem vás nebo vaši rodinu nějak poskvrnit. A neohlášený přechod přes les mne také velmi mrzí. Už se již nebude nic z tohoto opakovat" řekl, jako by to snad nebyl ani on. I on má dokonce vybrané způsoby. ,,Dobrá. Odvažte ho" kývla na stráže. Ti váhali jestli ji posechnout. Ale nakonec k němu přistoupili a odprostili jej od pout. Nevěřil jsem vlastním očím.

Lucia je jiná.
V čem?
A proč?
Nechá si to Thranduil líbit?
To se dozvíte příště.
Deri ;-)