World of elves 2

146.kapitola "Tajnosti"

Legolas

Probralo mne tlučení na dveře. Zamrkal jsem a pohlédl na osůbku v mém náručí. Vzpamatoval jsem se a rozpomínal. Protřel jsem si oči. Opatrně jsem jí pustil a zvednul se. Následně jsem se šouravým krokem dobelhal ke dveřím a odemknul jsem. Následně se dveře rozvalily. ,,Legolasi, co se děje, že se musíš zamykat?!" křiknul Haldir dost rozzuřeně. ,,Uklidni se, neřvi prosím" protočil jsem oči. Už se dral dovnitř. Ale stál jsem mu v cestě. Nechtěl jsem, aby Lucii viděl a špatně to pochopil. Nenechal by si to vysvětlit. ,,Co potřebuješ?" nechápal jsem stále. ,,Mohu dál? Nebudeme to řešit na prahu místnosti a chodby, ne snad?" zamručel. ,,Nepočká to?" naklonil jsem hlavu mírně do prava. On do mne ale vrazil se slovy: ,,Ne to teda nepočká". Chytil jsem jej za paži a pevně stisknul. Nepůjdeš tam, zapomeň. ,,Kdo je tam?" zamračil se Haldir. ,,S kým jsi Legolasi?" zajímal se naštvaně. Přímo zuřil. Nic jsem mu neřekl, jen jsem jej pevně držel. Proč mu nahrávat. ,,Tauriel se kvůli tobě trápí Legolasi" vzdychnul. Vytrhnul se mi ze sevření, ale nešel dál. Stál vedle mne a prohlížel si mou postavu. ,,Kdo je to? Laivinë?" optal se se zaujestím. Nyní jsem jej propálil pohledem. Toto se mne dotklo. Urážel mne. A nehodlal jsem to nechat tak. Zuřivost ve mě bublala. Ale chtěl jsem si promluvit jako elf k elfofi. ,,Co chceš Haldire?" syknul jsem naštvaně. Ne, zuřivost vítězí. ,,Nikdo tě už dlouho neviděl a ptala se po tobě Tauriel. Chce s tebou mluvit. To co jsi udělal nebylo k ní moc ohleduplné" svraštil čelo. Připomněl mi Thranduila, taky tak vypadal, když jsem něco provedl. Ale já nic neudělal! Dobře líbali jsme se, ale na to se přítomnost neptá. Zase jsem mu na to nic nehodlal odpovědět. Mlčel jsem a jen mu věnoval vražedný pohled. Zřejmě mu to lezlo na nervy. Stál u mne tak blízko. Stačilo by milimetrový pohyb a... No tak!!!
I jeho pohled nebyl přívětivý. ,,Jak chceš Legolasi. Ale mohl by jsi mi říct, kdo to je" prohlížel si mne. ,,Nikdo tu není" odvětil jsem stejně jako vždy. Okamžitě se otočil a vydal do pokoje. Doběhnul jsem jej a chtěl zase chytit. Ale on se ohnal, což jsem nečekal a skončil jsem na zemi. ,,Nenávidím, když mi lžeš!" zasyčel rozzuřeně. Ale já to dělám pro tvé i své dobro!!! ,,Proč bych ti to měl říct? Ty by jsi to řekl Tauriel" zachvával jsem si klidnou mysl. Chtěl jsem se zvednout, ale on mi v tom zabránil. Jeho dlaň spočívala na mé hrudi a tlačil mě k podlaze. Skláněl se nade mnou. Jeho vlasy mi spadaly do obličeje. Prohlížel jsem si jeho oči. Nyní v nich hrál plamínek zuřivosti. ,,Samozřejmě. Měla by to vědět!" křiknul a vrhnul se po mě. Uděřil mě prudce do obličeje pěstí. Já jej chytil za tuniku a odvrhnul od sebe. Zvednul jsem se a skočil po něm. Rozmáchnul jsem se, že mu ránu oplatím. ,,Tak to by stačilo!" křičela čarodějka najednou. Zastavil jsem se uprostřed pohybu. Oba dva jsme na ni pohlédli. Byla dost vytočená. Srčela z ní zlost. Pěsti měla zaťaté. Klouby jí zbělaly. ,,Nechte toho!" zaječela znovu, když jsem tu ránu Haldirovi vrátil kvůli mé důstojnosti.  Naštvaná byla, a ne málo. Haldir ji však zcela ignoroval a v mé chvilkové nepozornosti mne od sebe odhodil a najednou byl zase nade mnou. Vytáhnul z pouzdra dýku a podstrčil mi ji ke krku. ,,A dost!" ozval se hrůzostrašný hlas a Lucia mávla rukou. Haldir vykřiknul a dýka mu odletěla z ruky. Najednou ji měla v ruce ona. Haldir po ní vrhnul nenávistný pohled. Asi jej bolela ručka. Musel jsem se nad tím pousmát. Poté se Lucia zase uklidnila. Neměla sílu moc vyšilovat. Nebyla by teď schopná ničeho většího, aby nepadla zase do bezvědomí. I teď byla docela bledá. ,,Budete se tu prát kvůli lžím? Ano Haldire, jsem tady, ale jen kvůli povinnostem. Mezi námi nic není. Spokojen? A už toho laskavě nechte. Jste přátelé. Musíme držet při sobě a ne se pozabíjet!" přikázala nám. Postavili jsme se. ,,Přišla jsem sem před chvílí a vzbudila jej. Můžeš zase odejít a na tuto aférku zapomenout" řekla až s ledovým klidem v hlase. Haldir se přiblížil ke mne. Byl u mého obličeje na milimetry. Cítil jsem jeho dech na svých lících. ,,Máš štěstí, že nevěřím, že by s tebou ona byla. Na to má svou hrdost a lásku k Thranduilovi" syknul. Měl z části pravdu a z části ne. Nijak jsem na jeho poznámku nereagoval. Následně mi vrazil do ramena a odešel. Nezapomněl hlasitě bouchnout dveřmi. Lucia si oddechla. ,,Máš štěstí" řekla mi zamračeně. ,,A co jsem udělal?" nechápal jsem a prohlížel si ji. ,,Co kdyby jsi nezamknul a on vešel?! Viděl by nás. A co by se stalo dál? Byl by z toho problém" konstatovala. ,,Ale nic se nestalo" vyřknul jsem klidně. Nejraději bych si ji k sobě přitáhnul a obejmul ji. Možná i políbil, ale věděl jsem, že to není správné. Za chvíli byl klid. Uklidnila se. ,,Nic se nestalo" šeptnul jsem znovu. ,,Musíme jít" podotkla. ,,Ale obleč se lépe. Ten roztrhnutý rukáv Elis zašije" kývla k mé ruce a já na ni pohlédnul. Následně jsem přikývnul.  

Komedie?
Ano.
Ale dál to bude ještě vtipnější.
Dozví se toto Tauriel?
Jak nakonec učiní Legolas?
Deri ;**