World of elves 2

42.kapitola

Lucia

Seděla jsem na ošetřovně. Restallon mne ošetřil a někam si odběhnul. Vypadal nervózně. Nějak podivně. Nevím co to způsobilo. Ale ihned co se mnou zkončil, omluvil se a rychle zmizel. Chvíli se nědělo nic. V místnosti bylo ticho a slyšela jsem pouze jak občas promluvili stráže venku přede dveřmi. V tom jsem slyšela kroky. Naráz se otevřely dveře a já k nim vzhlédla. ,,Jak se máš?" optala se zrzavá elfka. ,,Ani nevím." pokrčila jsem rameny. Byla to pravda. ,,Co jste našli?" zajímalo mne více než můj zdravotní stav. ,,Měla jsi štěstí. Nebyl totiž sám. Byli tři, ale ti další utekli." odpověděla mi. Já si oddychla. ,,A jak ses mu ubránila?" zajímala se a posadila se vedle mne. ,,Dýkami" zazubila jsem se. Měla jsem ocit, jako bych udělala něco vítězoslavného, ale to neudělala. Víc jsem tak riskovala. ,,Tak to je dobře. Počkat, proč jsi nepoužila své síly?" zděsila se. ,,Já ani nevím. Vybavila se mi Legolasova slova- Musíš se umět bránit. Co když o síly přijdeš? " pokrčila jsem rameny. ,,Ale je dobře, že si to uvědomuješ. Ale pořád u tebe radši vidím luk než dýky" usmála se. ,,Podceňuješ své schopnosti?" zasmála jsem se. ,,Já? Nikdy. Ale to spíše tvé" odpověděla. ,,Urazila si královnu" usmála jsem se šibalsky. Ona falšovaně sklopila hlavu. O chvíli později se na mne koutkem oka podívala a pak se dala do smíchu, já také. ,,Ano Tauriel, jsem lepší s lukem. Ale dýky byly v tu chvíli výhodnější" naklonila jsem hlavu na stranu. ,,To věřím" pokývla k souhlasu. ,,A vše je v pořádku? Zdáš se mi jiná po mém příchodu z lesa" začala. A jejda. Co jí mám říct? Legolase prozradit nemohu a sám o tom "neví" . Přemýšlela jsem ,,Ne, vše je v naprostém pořádku." usmála jsem se na ni. Nemohu jí říct o té osudné noci. Nikdo to neví a musí to tak zůstat. ,,Ti skřeti, víš zdáli se mi větší" naznačila jsem otázku, zda- li jsou pro nás hrozbou nebo se mi to pouze zdálo. ,,Ano byli vyspělejší. V nejrůznějších ohledech. Byli větší a měli jinak upravené zbraně. Legolas si je vzal a podívá se na ně. Nic nám však nehrozí. Nejsou o nic moc lepší." usmála se a tím mě uklidnila. Doufám, že se nic nebude dít. Nechci války a umírání. Bylo toho dost. Nechci riskovat ztrátu své rodiny. Netuším, co bych dělala, kdybych ztratila Waloe nebo Thranduila. Už by nic nebylo takové, jako dřív. Už bych se nemohla smát. A už bych se nikdy nedotkla jeho těla, nikdy bych neviděla jeho úsměv a už nikdy bych jej nepolíbila. Nikdy.

Waloe

Vešla jsem do pokoje. Neth seděl u pracovního stolu. ,,Jak se má královna?" zajímalo jej. Neodtrhnul však hlavu od své práce. ,,Dobře, asi. Legolas na něco přišel, však vyhnali mne dřív, než jsem to uslyšela." přistoupila jsem k němu. ,,Co to děláš?" pohlédla jsem na papír. ,,Mapuji les. Líbí?" usmál se široce a pohlédl na mne. ,,Ano, ale ty nemáš projitý celý les " zasmála jsem se. ,,Nemusím mít celý les. To má tvůj otec. Mi stačí jen okolí paláce" otočil se ode mne a dal se zpět do své práce. Já se otočila a vydala se k východu. Chtěla jsem si s někým promluvit a s někým jít ven. A jediný, komu věřím je v ošetřovně.

Tak, další kapitolka. Jestli se líbí, nezapomeň zanechat vote a koment ;-) Tak, já se těším na zítra.
Deri