World of elves 2

30.kapitola ,,Tak se ukaž"

Tauriel

Z dětí byla Waloe nejzákeřnější. Stála přede mnou s dýkami v ruce. Byla poslední, koho jsem ještě neprozkoušela. Čekala jsem na její pohyby. Pozorovala jsem její modré oči, které zdědila po Thranduilovi. Když se nic nedělo, kývla jsem na ni, ať začne. Tak udělala dva rychlé kroky ke mě a výpad. Zkušeně jsem se jí vyhla a zaútočila. Podřepla si, aby se vyhla mé ráně. Následně mi chtěla podrazit nohy a tak jsem vyskočila. Převalem se odkutálela dál ode mne, protože moc dobře tušila, že když jsem nad ní, těžko se mi vyhne. Okamžitě stála na nohách. Dopadla jsem ladně na zem. Waloe se na mě upřeně zírala a vraždila mne pohledem, který umí jen král. Byla v bojovém postoji a zcela soustředěná. Pozorovala jsem ji. Bylo neuvěřitelné, jak se podobala Thranduilovi, ale i Lucii. Neth je celý Legolas. V tom se troufale usmála a kývla hlavou do strany. Podívala jsem se tím směrem a to byla chyba. Vrhla se proti mě. Naštěstí díky mým rychlým reflexům jsem jí uhla a ona padla k zemi. Konec. Pomohla jsem jí na nohy. ,,Jsi mazaná, ale nesmíš počítat s tím, že ti na to vždy protivník naletí. Musíš myslet dopředu a musíš být připravená na každý můj pohyb. Jinak výborný start" ohodnotila jsem ji spravedlivě. Měla velmi dobré předpoklady. Byla chytrá a hýbat se taky uměla. Ale překvapilo mne, že nemá sílu jako Lucia, když je na ni tak podobná. Je sice vysoká po Thranduilovi a má modré oči. Je trdohlavá. Ale tím to končí. Možná se její schopnosti projeví později. Možná ano, možná ne. Lucia v to nevěří. Thranduil však ano. Kdo by to řekl.

Usadili jsme se po celém náročném dni k ohni. Nebylo to náročné jenom pro děti, ale i pro mne. Ale zase není špatné si to všechno zopakovat. Podle mě by si toto měl projít každý ještě jednou, aby si všechno oživil. Výborný nápad! Hned jak se zítra vrátíme, to navrhnu Lucii a hlavně Thranduilovi. Určitě je už všechno mezi nimi v pořádku. Jen mi vrtá hlavou, proč se mnou nechtěl Legolas jet. Možná proto, že nikdy nejezdil, nechtěl.
Vybavila se mi vzpomínka na to, jak zaučovali nás. Tenkrát jsme byli spolu ve dvojici- byli jsme nejnadanější. On jako princ a já jako obyčejná elfka. Už tenkrát to mezi námi docela jiskřilo. Kdo by řekl, že to dojde takto daleko. Ale kdysi, náš zaučovatel dával princi navrh. Jelikož všechno už uměl od Thranduila. Já se naštěstí rychle učila a tak jsem ho i jednou přeprala. To se však Thranduil nikdy nedozvěděl. Tehdejší kapitán stráží nechtěl mít problém. Což bylo v můj neprospěch. Ale i tak poté co on zemřel v boji po boku královny, jsem se stala kapitánkou já. Tenkrát mě Legolas nenáviděl. Házel z neznámého důvodu smrt kapitána a jeho matky na mne. Ale to z něj rychle vyprchalo a zamiloval se do mě. Bohužel pro něj, než jsem si to stihla uvědomit, nastoupil na scénu Kili. Ale teď jsme spolu a to je hlavní.
Uklidňovalo mne praskání ohně a šuškání mladých elfů. Bylo to typické. Mnoho se naučili a jsou připraveni na testy, ve kterých je bude testovat samotná královská krev. Tak jako to je vždy. Ale letos to bude jako pouze jednou za celou generaci- královská krev proti královské krvi. Tentokrát ale dvojnásobně. Pamatuji si ten boj mezi otcem a synem. Tenkrát se pohádali a byl to boj na život a smrt. Vyhrál tehdy král. Jak to bude letos?

Boj, výhra a možná i smrt. Zní to napínavě. Tak zase zítra,
Vaše Deri ^-^