Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Tajemství

Pohled Zity:

Všichni čtyři jsme stáli před školou a čekali, kdy přijede máma. ,,Na shledanou" proneseme sborově a sestra se na nás usměje. ,,Štěpáne neběhej do ulice!" křiknu a on ke mně přiběhne. ,,Něco tě srazí a já budu mít problém" dodám a on mě chytne za ruku. ,,Zito!". Otočila jsem se a hledala toho, který po mě řval. Sisa na mě zamávala a šla po cestě k nám. Hned za ní se objevil Jonáš. Narovnala jsem se. Jonáš ji předběhl a doběhl k nám. Pohled sklonil k těm třem. ,,Na co čekáte?" zeptá se a Jonáš si přede mě stoupne. ,,Na maminku" odvětí Štěpán a já jen přikývnu. ,,Fajn. No asi s námi nemůžeš jít k nám že?" zeptá se Sisa a já přikývnu. Neměla bych jí takhle lhát. ,,Hlídám" odvětím a ona pokrčí rameny. ,,Nevadí. Třeba jindy" dodá a ještě na mě mávne. Jonáš ji chytl za ruku a oba šli pryč. ,,Dneska, ale nehlídáš" šeptne Honza a výherně na mě koukne. ,,Všeználky nemá nikdo rád" řeknu a kouknu na přijíždějící auto. Radši jsme se ještě ohlídla, jestli mi jeden z nich nechybí. ,,Nasedat" jekne čile mamka a kluci otevřou dveře od auta. Sedla jsem si na místo spolujezdce a připoutám se. ,,Co ve škole?". Radši jsem neodpovídala. ,,Dostal jsem jedničku z náboženství" řekne tiše Samuel a do uší si dá sluchátka. ,,Páni. To koukám". Jen jsme nad tím protočila očima. ,,A co můj kulíšek ve školce?" zeptá se mile a ve zpětném zrcátku koukne na Štěpána. ,,Dneska jsme si kreslili a stavěli a dělali...". Do uší jsem si dala sluchátka a koukala na cestu. Pro představu. Tohle je moje rodina. Máma, já a tři kluci. Dalo by se říct moji bráchové, ale nějak to tak neberu. Na začátku života jsem byla víc optimistická. Já, máma a táta. Neoddělitelná trojka. Jako Batman, Robin a Catwoman. Do doby než táta odešel s mladší a mamku to zlomilo. Se třemi různými chlapi si nadělala ty voly vzadu a ani jeden s ní nezůstal. Ve starém městě byla známá, jako ta, co má čtyři děti s jiným chlapem. Skvělá pověst co? Všechno to začalo v mých deseti. Odstěhovali jsme se společně s těmi třemi, na druhý konec republiky. Díky máminu prozření nás všechny nahlásila do katolické školy a nechala nás na pospas. Sama teď pracuje jako poradce v normální škole. Trošku pokrytectví ne? Kdykoli jsme se jí ptala, proč nemůžu chodit do normální školy, odpověděla vždy stejně. "Nechci, aby jsi se dala taky na scestí, jako já". Bla bla bla. Mezitím co ti tři jsou zapřísáhlí příznivci Boha, Ježíše a Satana. Teda toho asi ne, tak já se snažím myslet racionálně. Za ničím nestojí chlap s plnovousem a kouzelnou rukou. Za vším stojí miliardy let evoluce. Možná proto mi to v té škole moc nejde. ,,Zito a co ty? Nějaké známky?" zeptá se mamka a já na ni kouknu. ,,Ehm. Dvojka z matiky a pfff... Asi pětka z náboženství... a poznámka" šeptnu a ona na mě naštvaně koukne. ,,Zase? Kolikátá už?". ,,Nevím... Ale stejně. Na náboženství se učit nepotřebuješ. Na všechno je odpověď Bůh, nebo Ježíšek" odpovím naštvaně a ona na mě hodí jeden z jejích pohledů. ,,Nezesměšňuj naši víru" řekne a já se jen usměju. ,,Vaši víru" šeptnu a ona dupne na brzdu. ,,Co stojí v Bibli?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nevím. Nikdy jsem ji nečetla" odpovím drze a vylezu z auta. Bez dalšího slova jsem vešla do domu. Schody jsem vybíhala po dvou. Bouchla jsem dveřmi a zamkla. Zatáhla jsem rolety. Skočila jsem do postele a schovala se pod peřinu. Nikdo mě nechápe. Jak taky pochopit tohle všechno? Máma byla děvka... Ano byla děvka. Kdo si udělá dítě s někým koho zná měsíc? Pak na to doplácím já. Drogy, chlast a nechráněný sex. A přesně kvůli tomu jsem tady! V nějaké prdeli. Táta o mě nemá zájem. Radši si je teď na dovolené, někde na Malorce. Běž se zabít! Ozvalo se tiché klepání. Absolutně jsem to ignorovala. ,,Zito jdu zavést kluky na kroužky. Chceš jet s námi?" zeptá se a já vykouknu z postele. Jasně, že stojí za dveřmi, ale i tak ji moc dobře slyším. ,,Nechci!" křiknu nazpět a čekám až odejde. Jakmile se zespodu ozvalo bouchnutí dveří, vykoukla jsem nenápadně z poza rolet. Všichni nasedali do auta. Nakoukla jsem do skříně a převlíkla se. Úplně zezadu jsem vytáhla batoh. Připadám si jako bych podváděla všechny kolem mě. Pootevřela jsem si okno a vyšla z pokoje. Zamkla jsem ho a seběhla schody. V kuchyni jsem si vzala klíče a obula se. Zamkla jsem dům a šla na nedalekou zastávku.

,,Omluvám se, že jdu pozdě" pronesu a učitel kývne. Sedla jsem si a vytáhla si nějaké učebnice. Už asi dva roky docházím na různé kurzy a přednášky v knihovně. Většinou jsou tu lidi, co si chtějí dodělat maturitu. Pak pár seniorů a já. Ta která všechno bojkotuje, spí v hodinách a pak se všechno doučím tady. Je to ztížení, ale kdybych to nechtěla, tak ve škole dávám pozor a všude odpovídám Bůh. 

Oooooook. Jak jsem slíbila, tady je nějaká knížka. Rozhodně nebude vycházet pravidelně. Ale nějakou činnost to chtělo. Asi si říkáte proč je zase o Vadimovi. Měla jsem ji rozepsanou a už jsem to měla všechno vymyšlený... tak to tak nechám. Berte to jako rozloučení (možná :D)

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby 

Tohle mi chybělo :D