Pohled Vadima:
Zita si obula podpatky a běžela za mnou. ,,Zase nestíháte!" jekne Ondra do mobilu a já se zastavím. ,,Já vím. Rozhodli jsme se, že to bude naše tradice" odpovím naštvaně a on se zasměje. ,,Prcali jste, že jo?". ,,Dvakrát" pošeptám a Zita mě doběhne. ,,Už jsme před kostelem". ,,Jděte až nahoru a doleva" odpoví a típne mi to. ,,Zase je naštvanej" pronesu a Zita se na mě zamračí. ,,Byl to tvůj nápad. Donutil jsi mě" odpoví a já ji pobídnu. ,,Jo, ale to jsme měli ještě dost času. Kdyby ses nemusela malovat...". ,,Ani to neříkej" přeruší mě a zastaví se v půlce schodů. ,,Už od rána ses na mě sápal, jak nadrženej králík" řekne raně a já ji utiším. ,,Jsme v kostele" pošeptám a ona zase jde dál. ,,Fajn, uznávám. Ale podíl na tom máš taky" dodám a ona se ironicky zasměje. ,,Jako vždycky" pošeptá a otevře velké dveře. Lidi už vcházeli do sálu. Rychle jsme je doběhli a stoupli si na konec řady. ,,Ale bylo to dobrý" pronesu tiše a ona přikývne. ,,Bylo to skvělý" opraví mě a mírně se pousměje. Dal jsem jí pusu do vlasů a oba jsme si šli sednout. Začala hrát hudba a lidi zase začali vstávat. V kapse mi začal brnět mobil. ,,Už jsme tu" pošeptám a Ondra zamručí. ,,Ne nejste. Že jste ještě v autě?". ,,Ne jsme... Říkal si doleva?". Sakra. Mobil jsem si dal do kapsy a koukl na Zitu. ,,Jsme na špatné svatbě" pošeptám a ona přikývne. ,,Došlo mi to" odpoví a ukáže na ženicha. Kdo to je? Chytl jsem ji za ruku a oba jsme se začali plížit pryč. Proběhli jsme uličkou. ,,Kdo jste?" jekne ta borka v bílých šatech. ,,Omlouváme se. Jsme na špatně svatbě" odpovím a Zita jen přikyvuje. Povzdechla si a ukázala na velký dveře. ,,Díky". ,,Šťastně až do smrti!" zavolá Zita a já ji postrčím dál. Probíhá-li jsme chodbou, zase zpátky k těm schodům. ,,Vy jste vážně vlezli na cítí svatbu!" jekne Ondra a zastaví nás. ,,Moc nás to mrzí chlape. Promiň" dodám a on se zasměje. ,,Klid. Michal vám drží místa" dodá a mávne na nás. ,,Hodně štěstí" dodám a on mě rychle obejme. ,,Příště si přivstaňte na ranní prc" pošeptá a já přikývnu. Chytl jsem Zitu za ruku a už normálně v klidu jsme vešli dovnitř. ,,Kde jste byli?" pošeptá Michal a já jen kouknu na Zitu. ,,Sekli jsme se v autě" odpovím prostě a ona se usměje.
Seděl jsem s klukama u stolu a bavili jsme se. Po chvíli k nám přišly Daniely kamarádky. ,,Teď se trefím" pošeptám a hodím další semínko rýže, do kalhot Ondrova strejdy. Je nechutně tlustej a snad ze všeho mu leze zadek. Nechápu. Když jsem to zase hodil vedle, všichni jsme sykli. ,,Ještě jednou" pošeptá Leo a posune ke mně pytlík. Nabral jsem celou hrst a postupně začal házet. ,,Když se netrefíš, skočíš do bazénu v oblečení" pronese Michal a já na ně pobaveně kouknu. ,,Klidně" odpovím a ty holky mírně zaječí. Zase jsem se na něj otočil a hodil další zrnko. ,,Vadime. Nech toho!" sykne Zita a já dělám jakože ji neslyším. Hodil jsem další hrstku. ,,Co to...". Otočil se na nás. Dělali jsme jakože nic. Zita k nám docupitala a pytlík mi sebrala. ,,Chováš se jako děcko" pošeptá naštvaně a já si jen založím ruce. ,,Tak jo. Hoši zvedáme se. Jedeme na hostinu!" jekne nadšeně Ondra a chytne Zitu kolem ramen. Právě se oženil, ale i tak mi vadí, když na ni sahá. ,,Dobře. Jdeme" řeknu rázně a chytnu ji za ruku. Přitáhl jsem si ji k sobě a usmál se na něj. Zita mě hned pustila a šla k autu.
Pohled Zity:
Jen co se posadil do auta jsme se na něj zamračila. ,,Chováš se jako idiot" pronesu a on na mě pobaveně koukne. ,,Já chápu, že dneska jsi vstala špatnou nohou, ale nemusíš si to vylívat na mě" odpoví a já se na něj zamračím. ,,Máš úctu k lidem? Chováš se jako buran. A ještě k tomu si zase musel obechcat Ondru. Děláš to vždycky" dodám a kouknu z okna. ,,Někdo tady tu srandu dělat musí a nikoho neobechcávám....". ,,Zase sis musel dokázat, že jedinej kdo na mě může sáhnout jsi ty. Pořád musíš dělat zle" dodám a on se na mě s otevřenou pusou dívá. ,,To snad nemyslíš vážně" pošeptá a zastaví u hotelu. ,,Jo. Myslím" řeknu rázně a bouchnu za sebou dveřmi. Vadim šel hned za mnou a pokusil se mě chytnout za ruku. ,,Nezlob se na mě. Dneska ne. Všichni slaví. Tak ať do nekazíme" dodá a zastaví mě. ,,Fajn. Promiň" dodám a on se usměje. Dal mi pusu a usmál se na mě. ,,Vadime půjdeš s námi potom do bazénu, jak jsi slíbil?". Oba jsme se otočili ke dveřím. Stály tam Daniely kamarádky a usmívaly se na něj. ,,Ehm. Ještě se rozmyslím". ,,Musíš! Prohrál jsi sázku!" jekne jedna a on se na mě trapně podívá. ,,Kážu vodu, piju víno?" zeptám se a on radši mlčí.
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...