Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Histerka

Pohled Vadima:

Seděl jsem na stole a koukal z okna. ,,Měj krásný den srdíčko" pronese máma a pohladí mě po zádech. ,,Taky" šeptnu a otočím se na ni. Jen co bouchly dveře, zase jsme se otočil k oknu. S deštníkem šla rychle k autu a nasedla. Zkontroloval jsem mobil jestli mi Zita už odepsala. Nic. Co se stalo? Ona se zlobí? Zase jsem jí volal. Není dostupná. Já to vzdávám. Seskočil jsem ze stolu a šel se převlíct. Kdy by jinde mohla být než doma?

Pohled Zity:

Doufala jsem, že se kluci proberou co nejpozději, aby tu až byl někdo se mnou. ,,Babi prosím uklidni se. Mně nic není a mamka... bude v pohodě" šeptnu a ona dál brečí. ,,Co se stalo bože! Co jsem ti udělala!" křikne a já jen protočím očima. ,,Ježiši" šeptnu a sednu si ke stolu. ,,Teď potřebuju, aby sis přijela pro kluky" řeknu a ona začne smrkat. Proč já mám babičku drama queen? ,,Přijedu si pro ně. A ví to už?" zeptám se a já nahlas polknu. ,,Neví" odpovím a ona si povzdechne. ,,Zito jsem u vás co nejrychleji!". ,,Hlavně jeď opatrně" šeptnu a ona zamručí. Pořád jsem tu měla zprávy a zmeškané hovory od Vadima, ale neměla jsem odvahu na to mu cokoli říct. Co mám teď dělat? Máma v nemocnici, jede sem babička a kluci nic neví. Bože! Můj život je v troskách! Jakmile sem dojede Vadim, složí mě to ještě víc. Musím ještě zařídit hrozně moc věcí. Z pocitu, že nevím co dělat jsem udělala tu největší hovadinu co jsem mohla. ,,Ahoj tati...".

Pohled Vadima:

Zaparkoval jsem na příjezdovce a vylezl z auta. Počkat. Kde má auto Zity máma? Nejsou třeba pryč? Šel jsem ke dveřím a zazvonil. Po chvilce se dveře trochu pootevřely. ,,Ahoj. Mobil nemáš?" zeptám se naštvaně a ona dveře otevře úplně. ,,Proč máš ten límec?". Pořád mlčela. ,,Co se děje?" šeptnu a vejdu dovnitř. ,,Ahoj" řekne a já jdu hned k ní. ,,Co se děje?" zeptám se zase a ona na mě jen kouká. ,,Kde máš mámu? Zito! Halo". Chytl jsme ji za ramena a zatřepal s ní. ,,Něco se stalo" pronese a já přikývl. ,,Všiml jsem si. To tě někdo zmlátil, nebo jsi spadla? Proč jsi včera nepřišla?" zeptám se a ona na mě smutně kouká. Povzdechla si a chytla mě za ruku. ,,Vážně mě už děsíš. Co je?" naléhám a ona přikývne. ,,Včera jsme měly bouračku... Ale nic se nestalo!" dodá rychle a já na ni jen nechápavě koukám. ,,Co?" jeknu a ona mě utiší. ,,Kluci to ještě neví" šeptne a táhne mě do kuchyně. ,,Proč? Co? Kdy? Zito? Bože...". ,,Nechtěla jsem ti volat a říkat ti to po telefonu a pak jsem se dozvěděla, že máma musí na operaci a...". Utišil jsem ji a rychle ji objal. ,,Jak se to stalo?" zeptám se a ona si utře slzu. ,,Hádaly jsme se a ona vjela do proti směru. Ten chlap v druhým autě umřel a máma měla vnitřní krvácení" odpoví a já si jen sednu. ,,A co ty?". ,,Já jsem v pořádku. Skoro se mi to vyhlo" odpoví a klekne si ke mně. ,,Skoro?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Mám pohlý s krční páteří a naražený žebra. Jinak jsem v pořádku" dodá a sedne si vedle mě. Jen jsem tiše koukal do země. Ani jeden nic neříkal. Co kdyby umřela? Dozvím se to až druhý den. ,,Proč jsi mi nezavolala?" zeptám se tiše a ona na mě ublíženě koukne. ,,Nechtěla jsem to s tebou řešit po telefonu. Bůh ví co by se ještě stalo. Chtěla jsem to nechat na jindy, až budu já v klidu a ty...". ,,Co? Až bych se o tebe nebál? Co kdyby to bylo něco horšího? Ty by jsi umřela a co já jako? Jak by mi pomohlo, že budu v klidu?" zeptám se naštvaně a ona pokrčí rameny. ,,Já nevím...". ,,Nevíš. Jasně. Hele já teď musím jít. Už nejsem v klidu" dodám a rychle se zvednu. ,,Ne prosím nechoď. Já... Potřebuju tě tu" řekne a jde rychle za mnou. ,,Kdy konečně pochopíš, že tě mám radši než svůj život? Mně máš vždycky volat jako prvnímu. Copak nevíš, že bychom to vyřešili?" zeptám se a ona přikývne. ,,Vím" šeptne a jde ke mně. ,,Byl bych tady sám" hlesnu a jí jen tečou slzy. ,,Nemůžeme to vyřešit až se to srovná prosím?" zeptá se a já jen pokývu hlavou. ,,Pořád mi nevěříš i po tom co se všechno stalo" řeknu a ona pokýve hlavou. ,,Věřím" ohraní se a chytne mě za ruku. ,,Kdyby jo, tak mi alespoň napíšeš, že se něco děje". Otevřel jsem dveře a šel pryč.