Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Nový domov

Pohled Vadima:

Hladil jsem Zitu po kalhotkách a někdy ji pořádně zmáčkl stehno. Takový rána mám nejradši. Už už se schylovalo k tomu, že se otočí a praští mě, ale nic se nestalo. Místo toho vzdychla a peřinu si přitáhla k sobě. ,,Tobě se to líbí?" zeptám se pokušitelsky a ona mlčí. Zajel jsem jí do kalhotek. Uchechtl jsem se a otočil ji na sebe. Oba jsme se usmívali. ,,Co chceš dělat?" zeptá se a políbí mě. ,,Co bys chtěla" odpovím a ona se ke mně přisune ještě víc. Stáhla mi kalhoty a políbila mě na krku. ,,Nejprve ty". Vtáhl jsem ji k sobě a jen na ni koukal. Kalhotky jsem jí shodil na zem a ji samotnou ještě víc roztáhl. Vytáhl jsem jí triko, aby si ho sundala, ale měla zaraženou hlavu u mě a vzdychala. Párkrát mě kousla do paže a nehty mi zaryla do žeber. Pustil jsem ji a už automaticky sklouzla níž. Dlouho nic nedělala a jen mě škrábala na podbřišku. Chytl jsem ji za vlasy a hlavu jí zarazil dolů. Hned jsem zasténal.

Pohled Zity:

On vždycky chce všechno rychle a hrubě. Jakoby někdy... Vytáhl mě za ním nahoru. Zasmála jsem se a hlavu mu položila na rameno. ,,Pokračuj" šeptnu a on se vydýchává. Dřív než vůbec něco udělal jsem ho chytla za ruku, která mířila k mému zadku. ,,Nechceš dneska pomalu a jemně? Můžeš mě mačkat, až se budu svíjet. Pěkně pomalu" pošeptám s on vydechne. ,,Tak jo" odpoví tiše a mírně se usměje.

Pohled Vadima:

Viděl jsem, že se jí to líbí. Držel jsem ji za boky a mírně ji nadzvedával. Po chvíli se protočila pode mě a políbila mě. Opřel jsem se o zeď a ji si centroval. Přirazil jsem víc a tvrději. ,,Nedělej" zaúpí tiše. Zase jsem se soustředil, abych něco neudělal špatně. Pomalu jsem ji zvedl a otočil ji na všechny čtyři. Klečel jsem za ní a pevně ji držel za vlasy. Oba moc dobře víme, že pomalu a jemně to nikdy nepůjde. Opřel jsem ji o zeď a natlačil ji co nejvíc to šlo. ,,Vadime" vypískne s snaží se mě odehnat. ,,Teď to bude po mým". ,,Vždycky je to po tvým" odpoví nabručeně a já se uchechtnu. ,,Máš to ráda". Víc jsem do ní vnikl s každým přírazem jsem cítil jak zaduněla zeď. Z ničeho nic začala zase hrozně vzdychat. Chytl jsme ji pod krkem a mírně ji objal, aby se mi nevysmekla. Dýchala rychle, ale tiše. V břiše jsem cítil krásný pocit. ,,Už ne. Prosím!" zaječí a já ji rychle utiším. Mrčela mi do dlaně a klepala se. Radši jsem zpomalil, aby sebou nesekla. Pořád jsem ji, ale pevně držel a rukou jí mačkal zadek. Vydýchávala se a postupně začala padat do peřin. Lehl jsem si pod ni a pořád jí jezdil po bocích. ,,Prosím ještě" pošeptá a políbí mě. Zasmál jsem se a vnikl do ní. Zasténala a nehty mě poškrábala po hrudi. Nadzvedávala se a vlasy si hodila na záda. Prsa jí různé skákala. Její prsa mám hodně rád. Prohla se v zádech a kousla mě do krku. Zhluboka jsem se nadechl s párkrát sebou cukl. Lehla si na mě a různě se po mě válela. Ještě jsem jí roztáhl nohy a hladil ji po stehnech. Usmívala se a měla zavřené oči. ,,Dobrý?" zeptám se a ona přikývne. ,,Takže dneska mi uděláš snídani?". ,,Blbče" šeptne a obejme mě. Ale já to myslel vážně.

Přivrtával jsem panty k desce a poslouchal jak ptáci zpívají. Pepis mi donesl kafe a vzal si druhou vrtačku. ,,Je tu hezky že?" zeptá se a já jen přikývnu. ,,Je tu klid" odpovím nenuceně a postavím se. Natáhl jsem se pro kafe a napil se. ,,Co dělá Yanna?". ,,Ještě spí" odpoví a ohlídne se na Duraka. Teda na Davida. Měli vybrat originálnější jméno. Zita vykoukla z terasy a usmála se na nás. Rychle jsem se k ní rozeběhl. Objal jsem ji a políbil ji. ,,Co vy dva tady? Nemáš stavět králikárnu?" zeptá se Yanna a já na ni pobaveně kouknu. Zajel jsem Zitě do kalhot a zmáčkl jí zadek. ,,Někdo to uvidí" pošeptá a já na ni mrknu. ,,Máš skvělej zadek" odpovím. ,,Takže dneska máš dobrou náladu, jo?". ,,Přímo skvělou. Dlouho jsem se necítil takhle šťastný" odpovím a ona se opře o dveře. ,,Ooooh". Objala mě a dávala mi pusy. ,,Dobré ráno košťata" pronese táta a my na něj vyjeveně koukáme. ,,Tati víš co to znamená, že jo?". ,,Co to znamená?". Se Zitou jsme na sebe koukli a potom zase koukli na něj. ,,Oh ne! Jakože třeba.... Pardon! Říká to Jarek z klubu, tak jsem myslel, že... pane bože!". Oba jsme se smáli. ,,To nevadí. Hlavně nikomu neříkejte ani lopato, nebo tak" pronese pobaveně Zita a on se divně zatváří. ,,Komu jsi tak řekl?" zeptám se rázně a on pokrčí rameny. ,,Včera Yanně". Zita se tiše smála a hlavu měla opřenou o moji hruď. ,,Tati radši se drž toho co znáš".

,,Slyšel jsem vás". Lekl jsem se a rychle se na něj otočil. ,,Co?" vyhrknu a on se zasměje. ,,Vadime... Bydleli jsme spolu celý život. Myslíš si o mě jako co?" zeptá se pobaveně a odstrkne mě od dvířek. Vložil do nich králíka s otočil se na mě. ,,Pokud si vzpomínám... Už dávno jsme si řekli, že se nebudeme o sexu nikdy bavit" šeptnu a on se jen usměje. Chvíli mlčel a jen kýval hlavou. ,,Jsem rád že máš Zitu. Že sis našel někoho kdo rozumí tvojí smutné dušičce" pronese a já jen smutně kouknu do země. ,,Ona i ta její dušička je dost smutná" dodá a sedne si na lavičku. ,,Jak jsi na to přišel vlastně?". ,,Jak jsem tak poslouchal ty rány...". ,,K věci" řeknu rychle a on se jen zasměje. ,,Uvědomil jsem si spoustu věcí. Jak jsem rád, že vás mám. Tebe a sestru. A jak jsem rád, že jste v životě šťastní. A že u sebe máte někoho kdo vás miluje...". ,,Tati" šeptnu a on ke mně vzhlédne. Bál jsem se nehoršího. ,,Došlo mi to. Někdo se ti líbí. A já... jsem s tím v pohodě. Hlavně ať jsi šťastnej" dodám tiše a on mě obejme. ,,Být sám je k ničemu". ,,Vím jaký to je, když tě opustí někdo, koho miluješ" řeknu a on se pousměje. Nadechoval se něco říct, ale Zita začala ječet. ,,Vadime! Vadime!". Oba jsme se otočili ke dveřím. Zita běhala po zahradě a za ní Pepis. ,,Chce mě strčit do králíkárny!" zařve a skočí na mě. ,,Zachraň mě" zaúpí a schová se u mě. Pepis k nám došel a založil si ruce. ,,Můžeš si za to sama. Zavřela mě ve sklepě". ,,Nene! On se tam zabouchl sám! Vadime, že mi věříš, že jo? Že jo?".

Pohled Zity:

Ležela jsem na slámě a poslouchala jak se smějí. ,,No tak. Pusťte mě prosím. Už nebudu lhát" dodám a Vadim si klekne ke dveřím od kotce. ,,Slibuješ?". ,,Jo" zaúpím s Vadimův táta mi otevře. Vyndal mě ven a postavil na zem. Chvíli jsme tam jenom klidně stáli. ,,Jak sis opovážil mě tam zavřít!" jeknu a běžím za Vadimem. Ten se smál a kličkoval mezi stromama. ,,Neubliž mu!" křikne Vadimův táta a on se otočí. ,,To by mě musela chytit!". Jen co to dořekl ho odhodila větev. Spadl na zem a jen se válel. Klekla jsem si nad něj a profackovala ho. Hrozně se smál a popadal dech. Nakonec mě objal a svalil mě vedle něj. ,,Promiň" šeptne. Mávla jsem nad tím rukou. ,,Pepis tam byl deset minut a ještě jsem mu zhasla". Oba jsme se začali smát. Opřel si čelo o to moje. ,,Miluju tě. Každý den si uvědomuju, že tě nechci ztratit. Už nikdy. Nechci dopadnout jako táta a stavět si králíkárnu, když mě opustíš" dodá smutně a dá mi pusu. ,,Proč bych měla?". ,,Jsem na tebe zlej a... Nevážím si tě" dodá a já se rychle zvednu. Pomohla jsem mu na nohy a táhla ho do domu. ,,Něco jsem ti koupila, protože se mi zdálo, že já si tě dostatečně nevážím a po dnešním úžasném ránu... jsem se rozhodla ti to dát už teď. Jak tě to napadlo bože" pronesu a on si mě jen prohlíží. Posadil se na postel a pozoroval co dělám. ,,Zito...". Ze skříně jsem vytáhla krabici a podala mu ji. Hned se začal smát. ,,Nový ovladače?". ,,Ano! Tvoje jsou už starý ošoupaný, tak jsem ti chtěla udělat radost. Jeden je prasátkovej a druhej obyčejnej, aby ses nestyděl s ním hrát" dodám a on na mě koukne. Hrozně dlouho mlčel. V očích se mu leskly slzy. ,,Copak? Neplač!" jeknu a obejmu ho. ,,Máš radost?". ,,To taky, ale... ale... táta si našel nějakou ženskou a mně došlo, že už je to vážně u konce. A teď ty a tvoje ovladače. Jsi skvělá. A moji rodiče už nebudou spolu. A miluju tě a tu ženskou nesnáším. A ty ovladače jsou skvělý a já...". ,,Pšššš" pošeptám s obejmu ho. To jsem si asi vybrala blbou chvilku.

Kooonec

BTW: Sorry za chyby

Vaše Adéla