Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Hauska jak víno

Pohled Zity:

Možná je to smutný, ale celý týden jsem se neviděla s žádnými přáteli. Možná je to i dobře. Moje játra si potřebovala na chvilku odpočinout. Domem se ozval zvonek. Co? On má někdo přijít? S klukama jsme uklízeli v kuchyni. Ozvalo se dupání a nám všem známý hlas. ,,Babička" šeptne Honza a všichni nakoukneme do předsíně. Pomalým krokem šla k nám. Předhodila jsem tam Štěpána a začala utíkat. Odchytila mě mamka. ,,Nikam" řekne prostě a babička mě obejme. ,,Zituško! Ty jsi zase vyrostla!" křikne a olízne mě. Teda dala mi pusu, ale připadala jsem si jako kdyby mě olízl pes. ,,Ahoj" šeptnu a ona si mě prohlídne. ,,Každým rokem se podobáš svojí matce". Tohle jsem potřebovala slyšet. ,,Tak jsme se pozdravili a teď všichni nasedat" pronese a já se otočím na mámu. ,,Snad nepojedeme zase pryč" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Domluvily jsme se, že pojedeme na pár dní k babičce. Jsou prázdniny, tak proč toho nevyužít" odpoví a já na ni prosebně kouknu. ,,Nemusíš jet" dodá. Nahodila jsem překvapený pohled. ,,Chci aby sis taky ulevila". Bez dalšího slova odešla. Hned mě něco napadlo.

Pohled Vadima:

Koukal jsem na ně jak pomalu jdou mým směrem. ,,Ahoj" pronesu a Honza mě hned utiší. ,,Volala mi Danča" řekne a já na něj překvapeně kouknu. ,,A co s tím má dělat můj pozdrav?". ,,Ne ty tupče. Bude hauska a všichni jsme zvaný" dodá a já jen pokrčím rameny. ,,Ani nevíme kde bydlí" odpovím a on se jen pousměje. ,,Ne u ní. U té tvojí. U Zity" dodá a já seskočím ze zídky. ,,V tom případě... Jdeme něco sehnat". Všichni se začali smát. ,,Ještě je čas".

Pohled Zity:

Všechny jsme jely v autě a zpívaly. Po nákupu jsme jely rovnou k nám. ,,Jak to tenkrát vlastně bylo s tím Vadimem? Vždycky nám slíbíš, že to řekneš, ale pak se vytratíš" řekne Aneta a koukne do zpětného zrcátka. ,,Já vám to říct nechci" šeptnu a zapluju do sedadla. ,,My jsme ti to taky řekly" ohraní se Peťa a já se začnu smát. ,,Vždyť se nic nestalo". ,,No ale jde o tu důvěru" pronese tiše a já si povzdechnu. ,,No. No... Prostě jsme si dali pusu. Pak ještě jednu, a ještě jednu dlouhou. Ale nic to nebylo. Oba jsme byli připitý" dodám a ony začnou ječet. ,,Naše miminko se rozjíždí. Zituško jen tak dál". Musela jsem se nad tím zamyslet. Ani nevím jestli ho chci vidět. Začaly mi chodit zprávy. ,,Kolik lidí jste pozvali bože?" zeptám se a ony na mě provinile kouknou. ,,Promiň".

Pohled Vadima:

Ty vole. V celým domě se svítilo. Kolik je tu lidí ježiši? ,,Já tam nejdu" řeknu a zastavím se. ,,Bude to trapný'' dodám a oni se zasmějou. ,,Jseš velkej kluk" šeptne a Honza a táhne mě dovnitř. Zazvonil a čekal kdo otevře. ,,Ahoj!" zařve Petra a mávne na nás. ,,Kde je Zita?" zeptám se a ona ukáže nahoru ke schodům. Vyšel jsem je a prohledával pokoje. Na konci chodby jsem se zastavil. Zaklepal jsem a nakoukl dovnitř. ,,Ahoj" řeknu tiše a ona se na mě otočí. ,,Ahoj" řekne stejně a jde ke mně. Vešel jsem a zavřel za sebou dveře. Nevěděl jsem co mám dělat. Objala mě. Fajn. Takže se zdravíme obejmutím. Koukl jsem na nás do zrcadla. Vypadala smutně. ,,Co se děje?". Pokrčila rameny. ,,Nečekala jsem, že tu bude tolik lidí. Trochu... se bojím, že se tu něco provede" dodá a jen mávne rukou. ,,Není tu... tolik lidí" řeknu a ona se zasměje. ,,Pojď dolů" naléhání na ni a ona se na mě smutně podívá. ,,Dneska stejně pít nebudu". Překvapeně jsem se na ni podíval. Pokrčila rameny a zvedla se. Ona někdy abstinuje?

Pohled Zity:

Zamkla jsem pokoje kam nechci, aby někdo chodil a vrátila jsem se za nima. ,,Ty jseš takový naše mimčo roztomilý" řekne Aneta a obejmě mě. ,,Berete to hopem" pronesu a ona mávne rukou. ,,Co ten soused?" zeptá se Daniela a já kouknu na terasu. ,,Dlouho jsem ho neviděla. Možná umřel, ale jestli ne, tak bude volat policajty, ale to je v pohodě...". ,,Budeme tu do půl noci a pak to rozpustíme. Zajdeme třeba do klubu" dodá Ondra a já se na něj otočím. Jen se pousmál. Mluví nějak chytře. ,,Fajn. No mně to nevadí" odpovím a jdu do obýváku.