Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Náhrada

Pohled Zity:

Pohřeb. Nezvládla jsem. Rozloučit se. Nezvládla jsem. Možná proto jsem jela domů hrozně brzo ráno, abych se loučit nemusela. Jen co jsem hodila věci na zem, jsem si prohodila batoh a šla do školy. Ideálka. Nemusím v tom domě být. Po cestě jsem si uvědomovala, že je to poprvé co jdu do školy v tomhle roce. Jak jsme přicházela na školní dvůr, všichni se na mě otáčeli. Začínali si něco šeptat. A divím se? Vešla jsem do třídy a zastavila se. Všichni na mě vyděšeně koukali. Pár lidí se zvedlo a šli ke mně. Jako první se ke mně dostal Kuba. ,,Slyšel jsem co se stalo" šeptne a já mávnu rukou. ,,Nový rok" odpovím prostě a jdu si sednout. Zazvonilo a do třídy po chvíli přišla učitelka. ,,Zdravím vás v novém roce... Ehm. Zito. Kde máš uniformu?" zeptá se a já k ní zvednu pohled. ,,Nemám" odpovím prostě a ona jde k mojí lavici. ,,Já vím, že to teď asi nemáš lehké, ale školní řád, by jsi měla dodržovat" šeptne a já pokrčím rameny. ,,Mně na tom nějak nesejde" odpovím a ona se utiší. ,,Necháme to na potom. Teď si otevřete učebnice na straně 145 a začneme novou látku".

Jakmile zazvonilo, doslova vystřelila ze třídy. Beztak jde žalovat ředitelovi. K lavici mi přišel Kuba. Sedl si vedle mě a drkl do mě. ,,Dobrý?". Přikývla jsem a dál byla na mobilu. Sebral mi ho a vypl. ,,Nechceš s námi jít někam na jídlo? Zalomíme poslední hodinu" dodá a já na něj koukám. ,,Nechci" odpovím prostě a on se pousměje. ,,Chceš" naléhá a přiblíží se ke mně. ,,Bude sranda" šeptne a já si povzdechnu. ,,Zito! Do ředitelny!" jekne učitelka a já mu vytrhnu mobil z ruky. ,,Najdu si tě!" křikne za mnou a já se jenom uchechtnu. Jen co jsem vešla do ředitelny, stáli tam snad všichni učitelé. Dveře se za mnou zavřely. Ředitel si mě prohlídl. ,,Osobní styl ti moc sluší" řekne a já na ně jen koukám. ,,Na moji obhajobu...". ,,Neříkej nic. My jsme taky jenom lidi. Chápeme, že se cítíš zhrzená a smutná, ale školní řád by jsi měla dodržovat" řekne prostě a já přikývnu. ,,Dneska nad tím přimouřím oči, ale zítra od tebe očekávám uniformu". Jen jsem na ně naštvaně koukala. ,,A když ne?". ,,Vyloučím tě" odpoví rychle a já jen přikývnu. ,,Dobře" šeptnu a on vstane. ,,Upřímnou soustrast". Všichni se na mě hrozně škaredě koukali.

Po škole na mě čekal před školou Kuba. ,,Tak co ti řekli?" zeptá se pobaveně a já do něj vrazím. ,,Co mohli? Zítra si musím vzít tu zasranou uniformu" odpovím a on se uchechtne. ,,A co jsi čekala? Že si nakráčíš v oblečení... Jako pro bezďáka a nic ti neřeknou? Chodíš na špatnou školu" dodá a sedne si na motorku. ,,Tak co? Jdeš s námi?". ,,S kým přesně?" zeptám se stejně a on se pousměje. ,,Ty, já, Pavel z béčka, Drobek a Míla" odpoví a nasadí si helmu. ,,Ten Míla nebo ta Míla?" zeptám se a on se zasměje. ,,Oba" odpoví a natáhne ke mně druhou helmu. Vzala jsem si ji od něj a sedla si za něj. ,,Jenom dneska" řeknu prostě a on přikývne. ,,Když se ti to bude líbit, nemusí to být jenom dneska". Mírně mě poplácal po stehnu a nastartoval.

Pohled Vadima:

Seděl jsem ve škole a koukal z okna. ,,Kokote cos dělal?" zeptá se Leo a sedne si ke mně. ,,Chlastal" odpovím a koukám na silnici. ,,Kde? Co se dělo?". Jen jsem se zasmál. ,,Chlastal a chtěl sbalit kamarádku od Anety a nějak to nevyšlo" odpovím a on na mě zaskočeně koukne. ,,Jasně. Co Zita? Rozešla se se mnou. A já jsem s tím v pohodě. Zase jsme starej Vadim" dodám a on se zaraduje. Vzal si lihovku a chytl mi ruku. ,,Ne péro ne!" křiknu a on se začne smát. První obrázek na sádře a zrovna péro? Naštvaně jsem na něj koukal. ,,Nechceš si zlomit i druhou? Abych měl víc možností" dodá a oba se zasmějeme. Dobře mi tak. Machruju a pak padám ze střech. Kdyby tu byla Zita, opečovává mě od rána do večera. Takhle si sám ani nevyhoním. Jako jo, ale já jsem pravák. A ta ruka je právě zlomená, takže mám asi na nějakou dobu smůlu. Naštěstí to není zlomený, ale spíš polozlomený. Mít tu sádru na tři měsíce by mě asi zabilo.

Pohled Zity:

Míla přiběhla a na stůl položila další pití. ,,Zadarmo" pronese a já se zasměju. Kuba se na mě pootočil. ,,Tak co? Je to tak hrozný?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Myslela jsem, že to bude jak s Markem" odpovím tiše a on se ke mně nakloní. ,,Já nejsem Marek" pošeptá mi do ucha a šťouchne do mě. ,,Takže ty jsi od teď rebelka?" zeptá se Drobek a já se jen zasměju. ,,Ne. Jenom mě prostě nebaví pravidla té školy" odpovím a napiju se. ,,Já to úplně chápu! V prváku jsem si jednou nevzal kravatu a kdyby jste viděli... Stokrát jsem opisoval tu jednu část o tom jak se mám oblíkat!". Jen jsem se smála a dál jedla. Jsou fajn. To jsem věděla vždycky, ale nikdy jsem neměla potřebu se s nimi bavit, když se s nimi bavil Marek. ,,Kde je vlastně Marek?" zeptá se kluk Míla a já nenápadně kouknu na Kubu. ,,Nevím" odpoví a popsedne. ,,Klidně to řekni. Nechtěl jít, protože jsem tu já" řeknu a oni se utiší. ,,Ty jsi lepší. On nás akorát zbytečně nasírá" odpoví ke mně a mírně se pousměje. ,,Měla bych jít". Zvedla jsem se a oblíkla si bundu. ,,Půjdu taky. Máma potřebuje, abych s ní zajel nakoupit" řekne pobaveně Kuba a mávne na ně. Zaplatil a já na něj počkala venku. ,,Jdeš nakupovat jo?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Půjdu s tebou" šeptne a táhne mě k motorce. ,,Kam vlastně jdeš?". ,,Na úřad" odpovím a on se vyděsí. ,,Musím něco přepsat" dodám a on se pousměje. ,,A budeš chtít společnost při tom přepisování?". ,,Ne. Ale můžeš na mě počkat" odpovím a on se zasměje. ,,Beru. Tak naskoč" hlesne a podá mi helmu. Nastaroval a ještě se na mě otočil. ,,Drž se". Přikývla jsem a chytla ho kolem břicha. Z ničeho nic jsem se začala cítit tak divně. Možná i trochu fajn. Není tak debilní, jak jsem si myslela. I tak jsem si na milisekundu vzpomněla na Vadima.

Šlus

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby