Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Obětuj se!"

Pohled Vadima:

Hlavu jsem měl podepřenou polštářem a usmíval se na ni. Nenápadně jsem se rozhlédl kolem sebe. Kolem nás byly krabice a plno bordelu. Zita vzdychala a oklepala se. ,,Copak?" zeptám se tiše a ona pokýve hlavou. Víc jsem ji chytl a vyzvedl se výš. Políbil jsem ji na krku. ,,Nějak mi to nejde" pronese sklesle a já jí odhrnu vlasy z obličeje. ,,Já to nějak zvládnu" odpovím a rychle ji přetočím pod sebe. Jekla a jen se smála. Přitáhla si mě k sobě a políbila mě. ,,Mám trochu špatný pocit, že si tam ti lidi dneska chystají snídani pro svoje děcka a my tam na lince včera ještě měli sex" pošeptá a já se zasměju. ,,Ať si to užijou" odpovím a ona mě mírně praští. ,,Ještě". Jenom jekla a začala se smát. Nakonec jsem jí lehl mezi prsa a vzdal to. ,,Nemám náladu na nechráněný sex" pronesu a ona zamručí. ,,Tenhle barák má nějakou divnou energii" odpoví a já jí dávám pusy na prsa. ,,Ale jsem tu s tebou...". ,,A s polovinou našich věcí. Kdy přijedou stěhováci?" zeptá se a já k ní vzhlédnu. ,,Chtěl jsem udělat pěknou chvilku a ty jsi to pokazila". ,,Mám z toho špatný pocit. Nechali jsme tam pana Šeběňu a ani se nerozloučili" řekne a já si rychle sednu. ,,Tobě se tu nelíbí?" zeptám se a ona mlčí. ,,Nelíbí se ti tu" pošeptám a ona pokýve hlavou. ,,To ne! Líbí. Jenom... Mi dej čas" odpoví a já vstanu. Vzal jsem sebou i deku. ,,Vadime neblbni!" jekne a obleče si župan. Šel jsem uraženě dolů, kde byly krabice s oblečením. ,,Jako idiot jsem se snažil, aby jsi konečně byla šťastná. Abychom si spolu udělali svoje, strávili čas nad tím, jaký si to tady uděláme a ty, na mě falešně hraješ" pronesu a ona mě předběhne. ,,To není pravda". ,,Ale jo" oponuju a začnu prohledávat krabice. ,,Kvůli tobě bych udělal všechno a ty nejsi schopná se objetovat i pro mě? Myslel jsem, že chceš udělat čáru za tím barákem a vším špatným co se vněm stalo...". ,,Vždyť... V tom domě jsme se poznávali. My dva. Když jsi přišel na hausku a opil mě. Když si mě bránil před... Máminým nabíječem. Zapomněla jsem jak se jmenoval. Ale teď je to jedno. Jsme tady. A mně to nevadí. Děláš z toho zbytečně drama" dodá a já jen kroutím hlavou. ,,Taky v tom baráku někdo umřel. Třikrát" dodám a ona se na mě nechápavě podívá. ,,Tvoje máma a naše... Opakuju. Naše dvě děti". Úplně jsem viděl jak jí zamrazilo. Ztichla. Tohle jsem asi přehnal. Otočil jsem se na ni. ,,Promiň. To jsem neměl" řeknu a jdu k ní. Odstoupila a jen na mě koukala. Tím jejím ublíženým pohledem. ,,Ty to musíš při každé hádce vytáhnout, co?".

Pohled Zity:

Ozval se zvonek. ,,Zito...". Odešla jsem otevřít, aby na mě nemluvil. ,,Dobrý den. Kam vám to máme hodit?" zeptá se nějakej chlap a já se podívám za něj. Jen jsem ukázala na Vadima. Ten jenom v trenýrkách a triku došel ke dveřím. ,,Asi jsem vyrušil co?" zeptá se pobaveně a já odejdu. ,,Vůbec. Prosím dejde to všechno do chodby". ,,A co nábytek?". ,,Na zahradu... Zito kam jdeš?".

Byla jsme zamčená v ložnici a skládala poličky. Pořád jsem si to přehrávala v hlavě. To co řekl... Byla pravda. Ale on to nechápe. Jak se mám smířit s tím, že mi za zády prodal dům, co mi oddědila moje mrtvá máma? A že já blbka na něj přepisovala majetek. Proč jsem to udělala? Protože jsi nevyspitatená blbka. To je sice pravda, ale... Mám pravdu. Jsem blbka. Tohle bylo jedno z mých lepšíš rozhodnutí. Vždyť sama víš, že má pravdu. Ano má pravdu, ale... Byla jsi v tom domě uvězněná a teď nejsi, tak kde je problém? Asi ve mně. V tom domě jsem vyrostla. Kluci se tam mohli kdykoli vrátit. Vždyť víš, že by se nevrátili. Chtějí být s tátou. S mým tátou! Ale on nechce být tvůj táta. Co jsi to řekla? Co jsi řekla ty? Ježiši... Asi mi hrabe. Sedla jsem si na zem a rozhlédla se. Bylo tu tak pusto. Koukla jsme na matraci, na které jsme dneska spali. ,,Halo Zito! Jsi v pořádku? Nemusíš mluvit, jenom třeba hoď něco co dveří ať vím, že jsi v pořádku!" křikne z poza dveří. Vzal jsem do ruky šroubovák a vší silou ho hodila proti dveřím. ,,Super. Děkuju. Miluju tě!". Pokývala jsem nad tím hlavou a nechala ho být.

Pohled Vadima:

Rozhlédl jsem se po kuchyni. Jsem frajer! Všechno skvěle sedělo. Prošel jsem kolem ostrůvku. Je špatný, že mě jako první napadlo, jak tu Zita leží a já... Asi jo, že. Třeba už ani sex mít nebudeme, až se rozhodne mě opustit. Lol. To by bylo smutný. Šel jsem nahoru a zase zaklepal na dveře. ,,Zito? Už hodinu si nevyšla ven. Jsi v pořádku?" zeptám se a snažím se rozeznat zvuky za dveřmi. ,,Brečíš? Balíš mi věci? Utíkáš oknem, aby jsi mě opustila? Máš tam někoho jinýho? Nebo si ty balíš věci?" zeptám se a dveře se odemčou. Beze slova mi otevřela a kousek odstoupila. Vešel jsem dovnitř. ,,Páni" šeptnu a kouknu kolem. Všechno bylo sestavené a na svém místě. Takhle jsem si myslel, že to bude vypadat. Uchechl jsem se a otočil se na ni. Seděla na nočním stolku a koukala na mě. ,,Zvládla si to" pronesu a ona pokrčí rameny. ,,Já vím. Nejsi lempl" odpovím si a ona přikývne. ,,To jako teď se mnou nebudeš mluvit?" zeptám se a ona skloní hlavu. ,,Zlobíš se. Chápu. Nechám ti čas. Jenom... Kuchyň je taky hotová" dodám a ona zbystří. ,,Pojď se podívat". Mávl jsem na ni a ona nedůvěřivě prošla kolem mě. Jen co došla dolů, naštvaně se na mě otočila. Hned se rozešla a jako první otevřela skříňky. Začala to tam přerovnávat. Jen jsem na ni pobaveně koukal. Otevřela všechny šuplíky a začala z nich všechno vyndávat. ,,Bože co děláš?" zeptám se a sednu si ke stolu. Prudce se na mě otočila. ,,Já vím... Ve starým domě jsme měli hrníčky dole a talíře nahoře, ale tady jsou vysoký poličky. Nedosáhneš tam" dodám a ona skloní hlavu. ,,Máš pravdu" šeptne a já se rychle postavím. ,,Udělals to správně" dodá a vrátí vše zpátky. ,,Zvyknu si" pronese tiše a koukne na mě. ,,Já vím, že jo a mrzí mě co jsem řekl". ,,Měls pravdu" pronese tiše a jde ke mně. ,,Možná jsem jenom chtěla, aby se nic nezměnilo a nemám ti za zlé, že si chceš udělat svoje. Taky jsi mě pochopil a pomohl mi. Tak já pomůžu tobě. Něco, za něco". ,,To ale já nechci. Přál bych si, aby jsi tu z toho tady měla radost jako já" řeknu a ona přikývne. ,,Mám. Jasně, že mám. Ale bojím se" dodá a já na ni pobaveně kouknu. ,,Čeho prosím tě?". ,,Nový dům a nový začátek...". ,,Další kapitola v našich životech. V našem společném životě" dodám tiše a ona se pousměje. ,,Ale to s tím...". ,,Přehnals to, ale to z tebe ještě nedělá někoho kdo by se měl omlouvat" řekne rychle a já pobaveně vydechnu. ,,Díky". Mávla rukou a objala mě. ,,Pořád jsi se musel obětotávat ty a někdy... je řada na mně". Jsem tak rád, že to říká. Že si to uvědomuje. ,,Vadime?". ,,Ano?" zeptám se zpět a ona si odkašle. ,,Taky tě napadlo, že na té lince budeme moct mít sex líp, než před tím?". ,,Jo. Napadlo" odpovím prostě a ona přikývne. ,,Fajn. Už jsem se lekla, že jsem tady já ta divná" pošeptá a já se zasměju. ,,Upřímně... Napadlo mě tu asi pět dalších míst". ,,Jo, mě taky".

Jou tohle je konec bro.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby