Pohled Vadima:
Hned z rána jsem měl radost ze dvou věcí. Že krásně svítilo slunce a že Zita tu pořád leží. Byla úplně zamotaná v dece. Asi půl hodiny jsem čekal kdy se probudí. Zkoušel jsem to telepaticky, modlil jsem se a dokonce jsem poprosil i Ježíška. Probuď se! Otočila se na mě. ,,Měli jsme ty okna něčím zakrýt" šeptne a já se jen zasměju. ,,Dobré ráno" řeknu a ona se usměje. ,,Proč tak koukáš?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Chci ti dát pusu" šeptnu a ona se odkryje. ,,Jak to že máš to triko?" zeptám se a rychle si sednu. ,,Byla mi zima" odpoví a taky si sedne. Rychle jsem jí ho sundal. Zase se zakryla. ,,Řekl si pusu" ozve se zpod peřiny. ,,Neřekl jsem kam" odpovím a ona vykoukne.
Pohled Zity:
Skočila jsem na něj. Dřív něž jsem přepadla z postele mě chytil. ,,Divej na to. Samej cucák" řeknu a on pokrčí rameny. ,,Nevím kde se to tady vzalo" odpoví a já se jen zasměju. Přisála jsem se mu na krk. ,,No tak. Neoplácej" šeptne a já pokývu hlavou. ,,Budu" odpovím a přesunu se jinam.
Pohled Anety:
Oba jsme leželi a poslouchali. Co jsme tak pochopili, Ondra s Danielou měli sex a Viktor s Peťou taky. Michal a Déňa jsou úplně dole, takže je neslyšíme, ale co Vadim se Zitou? ,,Pootevři dveře. Třeba je uslyšíme líp" šeptnu a Honza se zvedne.
Pohled Vadima:
Ležel jsem jí mezi prsama a prostě byl šťastnej. ,,Miluju tě" šeptnu a ona mě přestane hladit. Myslím, že i přestala dýchat. Zvedla mi hlavu. ,,Co?" zeptá se a já jsem jen tiše. ,,Ehm. Nic jsem neřekl" odpovím jakože nic a ona si sedne. ,,Ne. Řekl si, že mě miluješ" řekne a já jen mávnu rukou. ,,Ne. Nic to neznamená. Jen mi to vyklouzlo. Miluju hodně věcí. Pizzu, mojí mámu, spánek... Vidíš? Nic to neznamená" řeknu rychle a ona na mě jen kouká. ,,Zito prosím tě. Jenom mi to vyjelo" dodám a ona kývne. ,,Jasně" šeptne a já ji chci obejmout. Odstrkla mě. ,,Tak jo. Myslím, že je čas vstávat". Oblíkla si triko a seběhla schody. Sakra. Hlavou jsem praštil do polštářů.
Pohled Zity:
Jen co jsem vešla do kuchyně se za mnou objevila Aneta s Honzou. ,,Ahoj" pronesu a oni se na sebe podívají. Přiběhl sem Vadim. Dělala jsem, že ho nevidím. Pomalu se to tu začínalo plnit. Vadim si za mě stoupl. ,,Zito musíme si o tom promluvit" šeptne a já se na něj otočím. ,,Nemusíme. Miluješ mě. To je... Fajn. Já taky miluju spoustu věcí" oponuju a chci jít pryč. ,,A jsem mezi těmi věcmi taky?" zeptá se tiše a já na něj jen vyděšeně koukám. ,,Tak! Mám udělat palačinky?" zeptám se a Ondra ke mně přiběhne. ,,Chci první!".
S holkama jsme ještě balily. Aneta si ke mně stoupla. ,,Tak co? Vadim dorbý?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Jo" odpovím prostě a ona si mě měří pohledem. ,,Nějaký novinky?" zeptá se zase a naléhavě na mě koukne. ,,Ne". ,,Ale notak. Něco novýho být musí" řekne a já mávnu rukou. ,,Nic. Jenom jsme si to vyříkali" odpovím a ona se usměje. ,,On je úplnej miláček. Takovej milej kluk" dodá a mně to dojde. ,,Vy jste poslouchali?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Možná" odpoví a já si udupnu. ,,To je nehoráznost" šeptnu a ona mě odtáhne kousek dál. ,,A co jsem jako měla dělat? Včera jste zmizeli a nic nikomu neřekli... On tě miluje!" jekne tiše a já ji utiším. ,,Nevyslovuj to" štěknu a ona se zasměje. ,,Pořád ti to vadí? Milovat, mít rád, cítit lásku. Bože jsi jako dítě" dodá a já se na ni zamračím. ,,Holky jedeme!".
Pohled Vadima:
Jen co jsme dojeli, překvapilo mě kolik tu je lidí. Snažil jsem se najít Zitu, ale vyhýbala se mi. ,,Chlape posral jsi to" řekne Honza a já přikývnu. ,,Já vím" odpovím a jdu za ní. Chytl jsem ji za ruku. Hned se na mě otočila. ,,Musíme si promluvit" řeknu a ona přikývne. ,,Hned... Jakmile půjdeme na horskou dráhu" řekne a pustí mě. Bože můj. Jak se to dvěma slovama mohlo takhle pokazit?
Seděl jsem na lavičce a koukal na ni. ,,Vadime ty jsi vůl. Sotva se zase začnete bavit a už zase něco zprasíš" šeptne Michal a já přikývnu. ,,Asi mi není souzeno s někým být. Je to signál" dodám a on nad tím pokýve hlavou. Přiběhla Aneta a Zita hned za ní. I s trdelníkem si k nám sedli. ,,Chceš?" zeptá se Zita a já přikývnu. Utrhl jsem si od ní. ,,Co je? Už se mnou mluvíš?" zeptám se a ona se na mě zamračí. ,,Taky nemusím" odpoví a já ji obejmu. Jen se zasmála.
Pohled Zity:
Nechali jsme je jít. Po rozhovoru s Anetou jsem si uvědomila svoji blbost. ,,Tak už si se mnou promluvíš?" zeptá se a já přikývnu. ,,Promiň. Zpanikařila jsem. Jenom... Jsem to nečekala" dodám a on se uchechtne. ,,Ani nevíš jak se mi o tom těžko mluví. Ale... Kdybych k tobě nic necítil, nebo tě bral jenom jako kamarádku, tak tě neošahávám při každé příležitosti" odpoví a já se zasměju. ,,Ne teď vážně. Chtěl jsem si to nechat na někdy jindy, ale poslední měsíc se to tak urychlilo, že nevydržím. Miluju tě. Nechci to od tebe slyšet, pokuď to tak necítíš, ale já jsem ti to prostě musel říct, abych věděla, že všechno co dělám je z lásky a ne, protože jsem nadrženec" dodá a já přikývnu. Miluju ho tak jako on miluje on mě? Je to zvláštní to od někoho takhle slyšet. ,,A proč jsi to řekl?" zeptám se tiše a on se jen pousměje. ,,Protože, když někoho máš hodně ráda, tak chceš, aby to věděl. A aby věděl, že pro něj uděláš všechno" dodá a pohladí mě po ruce. ,,To já pro tebe udělám" řeknu a on kývne. ,,Já to vím" šeptne a já k němu zvednu pohled. ,,Hrozně těžko se to říká". Jen přikývl. ,,Dej tomu čas. Jenom chci vědět, jestli to někam vede?" zeptá se a já přikývnu. ,,To mi zatím stačí ke štěstí" řekne a dá mi pusu. Jen jsem se usmála. ,,Víš co jsem našla?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Ještě jednu flašku vína" šeptnu a on si poposedne. ,,Kam tím míříš?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Ty, já, víno, spolu v posteli? Nazí...". Úplně zčervenal. ,,Jo".
Pohled Vadima:
Líbilo se mi, kam tím vším míří. Sice mě trochu mrzelo, že to nemá stejně, ale ono to příjde. Dřív či později si uvědomí, že beze mě nemůže žít. To zní hrozně egoisticky. ,,Tak a stačí. Jdeme na cukrovou vatu!" jekne a rychle vstane. ,,Nech mě tě pozvat na tolik cukrové vaty, kolik vážíš" řeknu a natáhnu k ní ruku. Chvíli zatáhala. Nakonec mě za ruku chytla. Ona mě vážně chytla za ruku na veřejnosti. Dobrý znamení. Po tom všem se mi ulevilo. Už před ní nic netajím. Jak říkal Ondra. Tohle bude nejlepší víkend mýho života.
Ouuuu. A je to venku. Nebojte. Nekončíme. Jedeme dál jako fretky.
Vaše Adéla
BTW: Sorry za chyby
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...