Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Za rohem

Pohled Vadima:

Dotáhl jsem ji do bytu a zabouchl za sebou dveře. ,,Vadime přestaň!" křikne a jde ode mě pryč. ,,Já mám přestat? Co zase předvádíš ty za divadlo?" zeptám se a jdu hned za ní. ,,Já? Děláš si ze mě srandu?" zeptá se ublíženě a já přikývnu. ,,Všechno jsi začal ty!". ,,Přestaň po mě řvát!" křiknu a ona se utiší. Chtěla odejít, ale chytl jsem ji za paži. Hned do mě strčila. ,,Nešahej na mě" hlesne a zase do mě strčí. ,,Zito uklidni se" řeknu prostě a ona do mě vší silou vrazí. Vrazil jsem do stolu. ,,Přestaň!" zařvu a ona se zase utiší. ,,Ty přestaň!" křikne a odvrátí se ode mě. ,,Koukni na mě. Hned!". Chytl jsem ji a otočil na sebe. ,,Přeháníš to. Uklidni se, nebo se naštvu" řeknu prostě a ona se na mě zamračí.

Flashback:

,,Tohle je na mě!" křiknu a všichni začnou ječet. Zita se mi pořád pletla pod nohy. ,,Lásko pozor" šeptnu a ona uhne. Jen se zasmála a dala mi pusu. ,,Půjdu s Anetou k nim a hned jsem zpátky" řekne a ještě na mě mrkne. ,,Jasně. Opatrně" dodám a ona jen mávne rukou. Ondra na mě začal mávat. ,,Neznáš ji?" zeptá se prostě a já kouknu na holku v rohu. ,,To je Sára" odpovím a chci jít pryč. ,,Brečí. Nechceš se za ní podívat?". ,,Co se s tebou stalo?" zeptám se nechápavě a on jen pokrčí rameny. ,,Brečí. Holka. Víš jak je hrozný, když holka brečí? Já ti to řeknu. Je to na hovno. Jenom ji od tam dostaň ať si tam můžeme jít sednout" dodá a já přikývnu. Tak tady byl zakopaný pes. ,,Fajn" šeptnu a jdu k ní. ,,Ahoj" pronesu vesele a ona ke mně zvedne hlavu. ,,Ou. Vadime. Ahoj. Nevšimla jsem si tě tady" dodá a utře si slzy. ,,Nechceš něco na pití? Zvu tě" dodám a ona pokýve hlavou. Otočil jsem se na Ondru. Zběsile na mě kýval. Opatrně jsem ji zvedl a táhl k baru. ,,Něco si dáme a ty mi řekneš co se stalo" pronesu a ona si ufňukne. Oba jsme se posadili. ,,Rozešel se se mnou můj kluk". Jen jsem na ni smutně koukal. ,,To mě mrzí, ale asi nebyl ten pravej ne? Pořád na tebe ještě někdo někde čeká" odpovím a ona přikývne.,,Pořád máš svoji kočku" řeknu vesele a ona pokýve hlavou. ,,Dala jsem ji mamce, protože jsem se o ni nedokázala postarat" odpoví a já si jen opřu hlavu. ,,Teda to máš smůlu". Jen přikývla. ,,A ty jsi tu sám?". ,,Jo. Vlastně ne tak úplně" odpovím a ona se napije. ,,Viděla jsem tu ty tvoje kámoše" šeptne a já přikývnu. Zase začala něco povídat. Achjo. Kde je Zita? ,,Moje babička je nemocná a já prostě nevím co dělat. Poslední týden se všechno sype. Nedokážu se postavit na nohy a nemám chuť ráno vstát. Zažil jsi to někdy?" zeptá se a zvedne ke mně hlavu. Bylo mi jí líto. ,,A pak jsi se do toho připletl ty a ta tvoje holka. Viděla jsem, že s ní máš fotky na Instagramu. Je pěkná a vypadá mile" dodá a já přikývnu. ,,Jo to je" šeptnu a mírně se pousměje. Už začínala mluvit z cesty. ,,Je tu? Můžu s ní mluvit?" zeptá se a chce vstát. ,,Není. Odešla" odpovím a zase ji posadím. Chytla mě za hlavu a dala mi pusu. Doslova jsem spadl ze židle. Ona hned za mnou. Oba jsme se váleli po zemi. ,,Pomoc!" jeknu, ale nikdo nic. Pokusil jsem se ji zvednout. Sedl jsem si a ji posadil taky. ,,Jsi v pořádku?" zeptám se a rukou jí poklepu po tváři. Jen přikývla a překlopila se na mě. Chvíli na mě ležela a něco mluvila. ,,Ty jseš hrozně hodnej!". Jen jsem přikývl a zvedl se. ,,Jsi tu s někým?" zeptám se a ona přikývne. ,,S kamarádkou. Sedí tam v rohu" odpoví a chytne mě kolem pasu. Táhl jsem ji k ní.

Mezitím:

Pohled Zity:

Stála jsem tam a jen na ně koukala. ,,No ty vole" šeptne Aneta a já na ni nechápavě kouknu. ,,Kam jdou?" zeptám se vyděšeně a ona pokrčí rameny. ,,Třeba je to jenom nedorozumění. Asi si tě spletl" dodá a já na ni naštvaně kouknu. ,,Co budeš dělat?". Ani jsem jí neodpověděla a chtěla jít za nimi, ale oba se zvedli a šli k záchodům. Pane bože! K záchodům ne!

Pohled Vadima:

Hrozně se motala a vynechávala kroky. ,,Vadime!" zařve Zita a já se zastavím. Hned jsem se otočil. Naštvaně tam stála. ,,Už jsi zpátky?" zeptám se jakože nic a přiletí mi facka. Sára se na ni nechápavě podívala. Dřív než jsem stihl cokoli dřív po ní Zita skočila. Sára se překvapivě bránila. Jen jsme tam stál a koukal na ně. Ondra chytl Zitu a odtáhl ji dál. Bránila se, ale nakonec přestala. Místo toho jí začaly padat slzy. Vysmekla se mu a běžela pryč. Pobral jsem nám věci a běžel za ní. Aneta ji držela za ruku a křičela po ní. Ona na ni jen koukala a mračila se. Nakonec trhla s rukou a šla pryč. Běžel jsem za ní. ,,Zito! Počkej! Lásko!". Ani se na mě neotočila.

Endflashback:

Pohled Zity:

,,Sára! Sára! Zkurvená Sára!" zařvu a on na mě jen kouká. ,,Ale tak to vůbec nebylo. Ona dala pusu mně a pak...". ,,Vy jste si dali pusu!" jeknu a on se umlčí. Skoro jsem si vytrhla všechny vlasy. Začala jsem do něj mlátit. Bránil se, ale po chvilce jsme toho nechala. ,,Pusu? A šel si s ní na záchod! Jseš ty kurva normální?" zeptám se a on přikývne. ,,Nešel jsem s ní nikam. Vedl jsem ji ke kamarádce" odpoví a já po něm hodím polštář. ,,Držel jsi ji za zadek a ona tě objímala. To jsi chtěl jako trojku nebo co?". ,,Byla úplně na mol!" křikne a já jen začnu kývat. ,,Jasně. Jasně. Jako vždy. Byla úplně na mol" šeptnu a on přikývne. ,,Byla. Copak jsi to z necítila?". ,,Vadime víš co mi, ale nějak nehraje? Před rokem, když jsme se poznali... Pamatuješ si na to?" zeptám se a on se utiší. ,,Nevytahuj to" šeptne a koukne do země. ,,Taky jsem byla opilá. A ty jsi mě tahal k sobě domů. A pak jsem znovu byla opilá a skončili jsme v posteli. Neděláš to náhodou takhle s každou holkou?" zeptám se a on na mě dotčeně koukne. ,,Jak to můžeš říct?" zeptá se ublíženě a já pokrčím rameny. ,,A ty v tom nevidíš spojitosti? Kdybychom se tenkrát v tom klubu potkali, byla bych jednorázovka. Jako každá tvoje" dodám a on pokýve hlavou. ,,To není pravda! Já jsem nikdy takovej nebyl" odpoví a já nad tím pokývu hlavou. ,,A jak to mám asi vědět? Jak ti to mám věřit? Nějaký tvoje miluju tě, mě má přesvědčit?" zeptám se a on přikývne. ,,Jo! Bude muset. Je to pravda". Oba jsme byli potichu. ,,Koťátko...". ,,Žádný koťátko. Jak ti mám věřit? Čím mě přesvědčíš, že kdybych se tam neobjevila, tak ji prostě neošukáš a pak se nevrátíš za mnou?" zeptám se a ona na mě jen kouká. ,,Copak mě neznáš?" zeptá se tiše a jde ke mně. ,,Asi ne" odpovím prostě a on vydechne. Hrozně smutně na mě koukal. ,,Já ti, ale říkám pravdu" řekne prostě a natahuje se ke mně. ,,Jenže já té tvojí pravdě nevěřím" odpovím tiše a obejdu ho. ,,Kdyby jsi mě milovala, tak mi věříš. Kdyby jsi mě znala, tak mi věříš. Kdyby jsi chtěla, tak mi věříš. Jenže ty nechceš" dodá a já se zastavím. ,,Vadime... Já teď půjdu a nechám tě si to všechno rozmyslet" řekne prostě a já na něj naštvaně kouknu. ,,Jak jako rozmyslet? Já ti říkám pravdu! Nikdy bych tě nepodvedl. Nebyla jsi tam! Nevíš jak to bylo!" křikne a já přikývnu.

Pohled Vadima:

Byl jsem zoufalej. Hrozně rychle mi bouchlo srdce. Z ničeho nic se otočila a šla pryč. ,,Zito vrať se prosím" řeknu a jdu hned za ní. Otevřela dveře. Skočil jsem do nich a přibouchl je. Sklouzl jsem se po nich. ,,Vadime" šeptne a já jen pokývu hlavou. ,,Věř mi. Já bych ti nelhal. Kdybych tě nemiloval, tak bych to udělal, ale já tě miluju!" křiknu a ona tam jen stojí. Vstal jsem a chtěl ji obejmout. Strčila do mě. Narazil jsem do zdi. Nárazem jsem srazil obrázek. Jen jsem slyšel jak křuplo sklo. Zita otevřela dveře a vyběhla ven. Už jsem ji ani nenaháněl. Dveře jsem zavřel a sehl se pro sklo. Nakonec jsem si sedl na zem a hlavu si opřel o zeď. Hlavu jsem si dal do dlaní a snažil se uklidnit. Ona je pryč! Vždyť se, ale plete. Já bych ji nepodvedl. A už vůbec ne se Sárou. Jediný co tu šlo slyšet bylo tikání hodin a moje vzlykání. Poslední dobou jsem nějak emotivní. Ta holka mě úplně nakazila. ,,Vadime" šeptne máma a jde ke mně. Klekla si ke mně a objala mě. ,,Mami já jsem nic neprovedl" vzlyknu a ona mě jen hladí po zádech. ,,Já ti věřím zlato" odpoví a houpe se mnou. ,,Proč mi nevěří Zita?" zeptám se a kouknu na ni. ,,To nevím" odpoví a já ji zase obejmu. Už dlouho jsem jí takhle nebrečel v náručí. Snad nikdy. ,,Vy jste to slyšeli?" zeptám se pootočím hlavu na tátu. Jen přikývl. ,,Jsem hroznej. Ona mě nemiluje. Neměl jsem za ní vůbec chodit". ,,Pšššš. To se nějak vyjasní" šeptne máma a zvedne se. Taky jsem se zvedl a koukl na ten obrázek. ,,Mrzí mě to" pronesu a ona nad tím mávne rukou. ,,Jdi si lehnout. Já to posbírám" řekne a postrčí mě. Táta na mě jen koukal. ,,Promiň, že jsem vás probudil" řeknu a chci odejít. ,,Hochu nic si z toho nedělej. Ona se taky vyspí a bude na to koukat z jinýho úhlu" řekne a poplácá mě po zádech. ,,Pardon, že jsme brečel" řeknu a on se jen zasměje. ,,Jdi spát kámo" pronese a já jen přikývnu. Zavřel jsme se v pokoji a hned si lehl do postele. Do prdele. Já jsem brečel. Před rodiči. Kvůli holce. Jsem vůbec ještě normální? Jsem vůbec ještě chlap?

Konečník...

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby a slovo konečník :D