Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Závěť

Pohled Zity:

Všichni čtyři jsme seděli v obýváku a tiše na sebe koukali. Mámino tělo odvezli a teď tu policajti zajišťovali prostor. Šla k nám nějaká ženská. ,,Děti. Musíme zavolat nějakého dospělého. Kdo je váš zákonný zástupce?" zeptá se a já k ní zvednu hlavu. ,,Já jsem dospělá" šeptnu a ona si k nám sedne. ,,Teď vám řeknu co se bude dít. My vám sem zavoláme soudního zřízence, který posoudí vaši situaci. Takže... Otec?". ,,Každý máme jinýho" odpovím a ona se utiší. ,,Tak... Je někdo z rodiny kdo by si vás vzal?". ,,Děda alkoholik" šeptne Honza a já se na něj zamračím. ,,Tak... Ještě někdo?". ,,Ne. Už nikoho nemáme" řekne zase a já ho utiším. ,,Nechám si je tu" řeknu prostě a ona pokýve hlavou. ,,Pokuď studujete a nemáte příjem, nemůžu vám svěřit do péči tři děti" řekne prostě a já na ně kouknu. ,,Teď, ale musím zavolat někomu kdo bude moct rozhodovat za tvé bratry" naléhá a já si povzdechnu. ,,Můj táta by mohl" odpovím a ona přikývne. ,,Dáš mi jeho číslo?".

,,Co s námi bude? To nás strčí do děcáku?" zeptá se Honza a já pokývu hlavou. ,,Uvidíme podle toho, co máma nechala v závěti" odpovím a oni na mě smutně kouknou. ,,Už nikdy nechci slavit Vánoce" šeptne Sam a schoulí se v křesle. Pořád kolem nás chodili policajti. ,,Nějak to vyřešíme. Teď musíme počkat dokuď nepřijede táta" šeptnu a oni se na mě všichni podívají. ,,Ty se o nás postarat nemůžeš, dědovi nás nedají a tvůj táta by nás ani nechtěl. Jdeme do děcáku rovnou" dodá naštvaně Honza a já pokývu hlavou. ,,To ne. Táta to nějak vyřeší" šeptnu a přikreju se dekou. Pořád jsem byla zmrzlá z toho ležení ve sněhu. Musela jsem nad tím pořád přemýšlet. ,,Tak jo děti. My jsme tu skončili. Musí tu s vámi zůstat strážník, co to probere s tatínkem. Bude vám tu vadit?" zeptá se ženská a na k ní zvednu hlavu. ,,A nebude to vadit mu? Je Štědrý den a vy tu řešíte nějaký děcka" řeknu prostě a ona pokrčí rameny. ,,Je to naše práce. Taky to jednou poznáš" dodá a já si jen povzdechnu. ,,Klidně ať tu je" šepnu a hned se zvednu. Odešla jsem do pokoje a sedla si na zem. Chtělo se mi hrozně brečet, ale už se mi zdálo, že ve mně nic nezůstalo. Jakoby se všechna voda vypařila.

Na dveře se ozvalo tiché klepání. ,,Zlato to jsem já" řekne tiše a já je odemču. Jak mohl přijet tak rychle? Podíval se na mě a hned mě objal. ,,Pojď k nám dolů" šeptne a chytne mě za ruku. Oba jsme sešli schody. Byl tu i děda. Se slzami v očích se objímal se Štěpánem. ,,Ahoj Zito" šeptne a já přikývnu. ,,Posaď se. Tohle je pan Černý. Bude plnit poslední vůli vaší matky a postará se o vás" dodá a já na něj kouknu. Znala jsem ho. Hlavně jsem si ho pamatovala, jak křičel po mámě, když se naši soudili o majatek. ,,Nejprve bych chtěl dát upřímnou soustrast" řekne a koukne na mě. ,,Tohle si nechte" šeptnu a táta na mě sykne. ,,Klid". Přikývla jsem a koukla na něj. ,,Když mi Venca... Teda pan Marek volal, musel jsem si ještě sehnat pár materiálů a věřte mi, že to nebylo vůbec lehké". ,,Pohádky si taky nechte" šeptnu a on se utiší. ,,Dobře. Tak tedy začneme. Jsou zde přítomeni čtyři potomci paní Frechmanové? Zita, Jan, Samuel a Štěpán...". Podíval se na nás. ,,Ano jsou" šeptne si pro sebe a zapíše si to. ,,Dále. Otec, pan Miroslav Frechman?". ,,Ano" hlesne děda a on si to zase zapíše. Proč dělá takový divadlo? Vždyť nás všechny zná. A moc dobře. ,,A jako poslední ex manžel Václav Marek". Zase si sám pro sebe přikývl a zapsal si to. ,,V poslední vůli paní Frechmanové, přepsané ke dni 11. listopadu roku 2019 stojí... Pozemky a pole, které paní Frechmanová nabyla po smrti matky připisuje svému ex manželi panu Markovi. Dále její nezletilé syny nechává na domluvě pana Marka a pana Frechmana. Navrhovaná střídavá péče mezi muži" pronese a já kouknu na kluky. ,,Nejdeme do děcáku?" zeptá se tiše Honza a táta pokýve hlavou. ,,Kdyby pan Marek přistoupil na domluvu... Chlapce by jste do péče mohl mít vy, ale já bych je finančně zabezpečil" řekne táta a já na něj překvapeně koukám. ,,Víte... Já nejsem taky nejmladší a nechci riskovat, že se o ně nepostarám. Už bych to nezvládl. Po tom co žena zemřela se nedokážu postarat ani o sebe" dodá děda a utře si slzy. ,,Navrhuji, aby jste i převzal dočasnou péči" řekne ten chlap k tátovi a on přikývne. ,,To je jasné" odpoví a on si to zapíše. ,,Tímto pan Marek prohlašuje, že se o chlapce postará do doby než se situace vyjasní". Kluci na mě se slzami v očích koukali. ,,Postarám se o ně" šeptnu a všichni se na mě podívají. ,,Chodíš do školy a půjdeš na vysokou. Nemůžeš se postarat o tři děti" řekne táta a já pokývu hlavou. ,,Tak budu pracovat. Nějak to zvládnu" dodám a Honza mě chytí za ruku. ,,Dobrý. To je dobrý" šeptne a já na něj smutně kouknu. ,,Promiň". ,,Pokračujme... Bankovní účet na důchod s 20 000 přenechává panu Frechmanovi" řekne a děda začne zase brečet. ,,To je moje holka" šeptne a začne smrkat. ,,Své jediné dceři Zitě Frechmanové připisuje...". Začalo mi hrozně bušit srdce. ,,Veškeré nemovitosti, které jsou psány na jméno paní Frechmanové. Tím je myšleno rodinné auto a dům se zahradou" dodá a já na něj nechápavě koukám. ,,Počkat. Ona jí dala dům?" zeptá se táta a on přikývne. ,,Tímto dnem tohle všechno kolem patří slečně Frechmanové" řekne k němu a já jen mlčím. ,,Nechci to" šeptnu a táta na mě překvapeně kouká. ,,Neblbni. Dostuduješ a bude mít kde být". ,,To je pravda. Dům i auto je dávno splacený a už vám ho nikdo nemůže vzít. Takže je jen na vás co s ním uděláte" dodá a já přikývnu. ,,Takže... Teď je ten dům můj?" zeptám se a on se zase podívá do papírů. ,,Ano i ne. Ze 70% je váš. Zbylých 30% je rozděleno mezi vaše bratry, ale jelikož jim není osmnáct a nejsou plnoletí, dům patří jenom vám" odpoví a Honza na mě koukne. ,,Kdybych se vzdal svého podílu?" zeptá se a já na něj překvapeně kouknu. Jak to všechno ví? ,,Slečna Frechmanová by vás musela všechny vyplatit dohodnutou částkou. Ale to nejde, protože nemůžete rozhodovat. Nejste plnoletí" dodá a koukne do papíru. ,,A v poslední řadě... Přenechává svým třem synům fondy, a bankovní účty na jejich vzdělání a dále na život. Toto jim bude vyplaceno až budou chtít studovat a dosáhnou plnoletosti. Do té doby přechází účty na zatím zákonného zástupce pana Marka" řekne a táta přikývne. ,,Co to znamená?" zeptá se Sam a koukne na mě. ,,Až budeš chtít na vysokou, tak se to zaplatí z toho a k tomu dostaneš peníze, co ti máma našetřila" odpovím a on si přikývne. ,,Stejně tak pro slečnu Frechmanovou je tu rezervní fond...". ,,Dejte ho tátovi. Ať má něco pro kluky" řeknu a on pokýve hlavou. ,,Z čeho budeš žít?". ,,Mám svůj účet" odpovím a on pokýve hlavou. ,,Ani náhodou. Když jde o peníze, rodina se rozeštve. Já peníze mám a všechno je to moje vůle. Nechte jí to a já jí ještě budu posílat měsíční příspěvek na domácnost. Budu platit všechny účty" dodá a já na něj jen naštvaně koukám. ,,Jsem dospělá" šeptnu a on pokýve hlavou. ,,Jsi moje dítě! Nenechám tě tu samotnou a bez peněz! Kdy mi konečně budeš věřit? Kdybych nechtěl, tak to neudělám" dodá vážně a já jen přikývnu. ,,Dobře. Tímhle dovětkem to je vše. Děkuji všem přítomeným. Snad jsme se dohodli".

Seděla jsem na terase a koukala na hvězdy. Pořád se cítím, tak hrozně špatně. Místo štědrovečerní večeře jsem dostala barák. Místo pohádek koukám na kluky jak si pomalu balí. Místo bavení s mámou o novém roce, slyším jak si děda povídá sám pro sebe. Sedl si ke mně a povzdechl si. ,,Ani jsi mi neřekla jak se cítíš" šeptne a já pokrčím rameny. ,,Umřela mi máma. Nevím jak se mám cítit. Asi jsem smutná" dodám a on na mě vážně koukne. ,,Moc tě milovala" šeptne a já přikývnu. ,,Asi jo" hlesnu a on do mě drkne. ,,Ale jo. Nepřiznáš si to, ale milovala tě víc než kohokoli na světě. Nechala ti dům, aby jsi nemusela zpět do Frýdku" dodá a já si povzdechnu. ,,Kdy se konečně přestane všechno srát?" zeptám se a kouknu na něj. ,,Nikdy" odpoví a mírně se uchechtne. ,,Zlato... Veselé Vánoce" šeptne a podá mi nějakou knížku. Vzala jsem si ji od něj a podívala se na přebal. Byla plná peněz. ,,S Karin jsme ti ji vyrobili, aby sis mohla koupit třeba auto" šeptne a uchechtne se. Vrátila jsem mu ji. ,,Nech si to" řeknu tiše a on mi ji vrátí. ,,Musíš něco pochopit. Mám firmu, která vydělává. Karin vydělává, taky dost a ty jsi teď moje priorita. Spolu s klukama a... Jonatánem" dodá a já se zasměju. ,,Nechápu jak jste to dítě mohli pojmenovat po psovi z Macha a Šebestové" hlesnu a on se taky zasměje. ,,O kluky se postarám. Dům je velký. Tři pokoje navíc tam mám. A ty tam ten svůj máš taky" dodá a obejme mě. Přikývla jsme a ufňukla si. ,,Chybí mi" šeptnu a on přikývne. ,,Zvládneš to. Jseš silná holka" odpoví tiše a dá mi pusu do vlasů. Měla bych zítra jít za Vadimem a všecho mu říct. Tak se mu to splnilo. Do Frýdku nejspíš nepojedu.

Jeeees brácho tohle je konec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby