Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

She's back

Pohled Vadima:

,,Zvládnete to?" zeptá se tiše Jonáš a já přikývnu. ,,Jasně, že jo. Vždycky jsme ji zvládli" odpovím a on mi do auta naloží kočárek. ,,O to se nebojím, ale... Psychicky víš?" zeptá se a já přikývnu. ,,Já jsem v pohodě. Zita taky. Všechno bude jako dřív" dodám a Sisa k nám příjde. Jasmína se ke mně hned začala natahovat. ,,Ahoj miminko!" jeknu a vezmu si ji k sobě. ,,Kdo jsem? Kdo jsem?". ,,Váďa!" prskne a já na ně hrdě kouknu. ,,To jsem ji učil asi týden" šeptnu a oni se začnou smát. ,,Vadime vážně vám tím nepřiděláme starosti?" zeptá se Sisa opatrně a já pokývu hlavou. ,,Vůbec ne. Ukážu jí psa, půjdu s ní za mámou a potom do kanceláře. Jediný s čím bude problém, že bude chtít spát se mnou v posteli a tam je Robin a Zita, ale s tím si nějak poradím" dodám tiše a posadím ji do sedačky. ,,Vytáhl jsi nám trn z paty. Snad nebudou kolny, nebo tak". ,,A vrátíte se kdy?" zeptám se a otočím se na ně. ,,Zítra. Snad. Ještě uvidíme jak to dopadne s rodiči" odpoví Jonáš a já si sednu do auta. ,,Tak hlavně opatrně. Lidi jsou idioti" dodám a oni se jen zasmějou. ,,Řídit budu já" pronese Sisa a já na ni pobaveně kouknu. ,,To mi připomíná, jak jsi mě jednou vezla domů a na křižovatce projela na červenou". Jonáš na ni s otevřenou pusou zíral. ,,Zmetku" šeptne a já se jen zasměju. Ještě jsem na ně mávl a otočil se na Jasmínu. ,,Kam pojedeme první?". ,,Baf baf". ,,Ne. Za psem až potom" šeptnu a kouknu na ni ještě ve zpětném zrcátku. 

Pohled Zity:

Seděla jsem u stolu a pinkala svorky do hrnku. ,,Zito!". Lekla jsem se a narovnala se. ,,Ano?" ozvu se zpět a ona sem nakoukne. ,,Ou. Myslela jsem, že už jsi šla. No nic. Asi půjdeme. Starosta jde na večeři, tak máme padla" dodá a já jen přikývnu. ,,Dobře. Sbalím si a půjdu" šeptnu a ona jde ke mně. ,,Vadim se má jak? Dlouho se tu neukázal" dodá a já přikývnu. ,,Jo... Hodně pracuje a dneska hlídá Jasmínu" odpovím a ona upraví papír na stole. ,,Jak vám je? Už dobrý?" zeptá se tiše a já přikývnu. Jen jsem se na ni usmála. ,,Nemusíte si dělat starosti...". ,,Ale musím. Jsem jeho matka a o tebe se taky bojím. Stejně jako o něj". Objala mě a já se jen zasmála. ,,Moc si toho vážím, ale vůbec se nemusíte bát. Já... My oba, jsme se přes to přenesli a posunulo nás to dál" řeknu a ona se pousměje. ,,Pojď. Odvezu tě" pronese rázně a jde k sobě. Na dveře se ozvalo klepání. Otevřela jsem a usmála se na ni. Jakmile jsem si uvědomila kdo to je, úsměv mi spadl. ,,Dobrý den. Ehm. Starosta tu je?" zeptá se a já přikývnu. ,,Jasně. Pojďte dál" pronesu a ona sem vejde. ,,Anežka! No teda. Ty jsi kočka. Dlouho jsem tě neviděla!" jekne Vadimova máma a obejme se s ní. Jen jsem tam stála a koukala na ně. Z ničeho nic se na mě obě otočili. ,,Představím vás! Tohle je Anežka, dcera starosty a tohle je Zita... Vadimova slečna" dodá a jí zkamení výraz. Natáhla jsem k ní ruku a potřásla si s ní. ,,Ráda tě poznávám" šeptne a já přikývnu. ,,Já taky" odpovím a hned se od sebe odtáhneme. ,,Tak jo. My se sbalíme a necháme vás". Jen jsem přikývla a šla si po věci. Vadimova máma nás tu nechala samotný. ,,Já... Pamatuju si tě z toho banketu" pronese a já přikývnu. ,,Já tebe taky. Snažila ses mi přebrat kluka" dodám a ona pokýve hlavou. ,,Nevěděla jsem, že někoho má. Neřekl mi to" řekne rychle a já se prudce otočím. ,,Teď už to víš, tak se k němu nepřibližuj". ,,Vyhrožuješ mi?" zeptá se naštvaně a já přikývnu. ,,Zní to tak?" šeptnu a ona přikývne. ,,Aby jsi tu náhodou neskončila" pronese a já se na ni jen usměju. ,,Jestli mě chceš ještě víc naštvat, tak pokračuj" řeknu tiše a ona se zasměje. ,,Klidně. Jsi nahraditelná, jako všichni" odpoví a já kolem ní rychle projdu. Schválně jsem do ní vrazila. Narazila do stolu a spadl hrníček. Jen jsem zvedla pohled na Vadimovu mámu u dveří. Tiše na nás koukala. ,,Uklidím to" šeptne a já jen přikývnu. ,,Měla bys" odpovím a jdu pryč. Hned za mnou šla Vadimova máma. ,,Jsi normální?" zeptá se ječákem a chytne mě za zápěstí. ,,Co jsem udělala?" zeptám se tiše a ona si založí ruce. ,,Nemůžeš... Zito. Prosím tě. Nevyvolávej drama" šeptne a já si povzdechnu. ,,Nezačala jsem si...". ,,Někdo z vás si začít musel, nemyslíš?" zeptá se a já kouknu do země. ,,To byste nepochopila" šeptnu a jdu pryč. ,,Počkej. Odvezu tě!" křikne a já se na ni otočím. ,,To je dobrý. Projdu se" odpovím a rychle výjdu za roh.

Pohled Vadima:

,,No pojď za mnou. Pojď" dodím a Robin se ke mně rozeběhne. ,,Ty ne!" jeknu se smíchem a Jasmína se postaví. Pomalu šla ke mně. Je tak hrozně šikovná! Na stole mi začal svítit mobil. ,,Ano mami?" zeptám se a Jasmínu chytnu. ,,Dorazila už Zita?" zeptá se a já jen zamručím. ,,Ještě ne" odpovím a ona si povzdechne. ,,Trochu jsme se chytly" šeptne a já se postavím. ,,Vy dvě? Proč?". ,,Ona... Přijela Anežka a...". ,,Anežka?" jeknu a ona zamručí. ,,Jo. Myslela jsem, že se neznají, ale asi se mezi nimi něco stalo a byly na sebe ošklivý a Zita do ní vrazila a potom byla hnusná i na mě a pak řekla, že to nepochopím". Bože. Moje máma je hroznej žalovníček. ,,Mami proč se to všeho musíš plíst? Kdyby jsi to prostě nechala, nic by se nestalo. Nebudu ti to zase žehlit" pronesu a ona začne mrčet. ,,A co se stalo? Musí být důvod proč se nemusí" řekne a já si povzdechnu. ,,Naposledy. Nepleť se prosím mezi Zitu a Anežku...". ,,Že to má co dělat s tím, že si s ní chodil? Je mi to úplně jasný" dodá a já si udupnu. ,,Mami! Stačí" pronesu a ona si povzdechne. ,,Fajn, ale jestli se mi tady poperou, nebudu to řešit...". ,,Jasně, že budeš" šeptnu a ona se uchechtne. ,,Budu" šeptne a já jí to típnu. Ozval se štěkot. Zita! Položil jsem Jasmínu na deku a šel ke dveřím. Tiše vešla a vyzula se. ,,Ahoj" pronesu a ona se na mě usměje. ,,Ahoj" odpoví a hned jde ke mně. Objala mě a dala mi pusu. ,,Jak ses měla?". ,,Bylo to dlouhý, ale jsem ráda, že už jsem doma" odpoví a ještě se na mě usměje. ,,A nic v sobě nedusíš? Vztek, radost, pomsti chtivost?". ,,Zase na mě bonzovala?" zeptá se rázně a já přikývnu. ,,Bože můj. Já se z ní zblázním" šeptne a jde do kuchyně. ,,Dokážu si tu situaci představit. Vyhrožovala jsi jí a ona ti něco řekla co?". Jen přikývla a prudce se na mě otočila. ,,Vadime nechci se o tom bavit. akorát mě to zase naštve! Já nesnesu být někde, kde je kdokoli kdo s tebou chodil, spal, nebo se tě snažil dostat zpátky. A když se všechno tohle spojí, dopadne to tak, že se porvu!" jekne a já jen přikyvuju. ,,Dobrý. Pšššš. Já to zařídím" dodám a zase ji obejmu. Povzdechla si a přitiskla se ke mně. ,,Co tady zase dělá? Má být na Slovensku a tebe nechat být" šeptne a já se jen zasměju. ,,Klídek. Nechá mě být. Mezi náma nic není a mezi mnou a tebou je všechno. Chápeš? Hlavně nežárli. Nikdy bych nic neprovedl" dodám a ona přikývne. ,,Fajn. Já... To nechám být, ale jestli se k tobě přiblíží, skočím po ní" řekne a jde za Jasmínou. Tohle jsem zrovna nemyslel, ale je to pokrok. Sedl jsem si k nim a objal ji kolem ramen. ,,Miluju tě". ,,Nech si to" šeptne a já se jen zasměju. ,,Jak ses měl dneska?" zeptá se po chvíli a pousměje se na mě. ,,Skvěle". 

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby