Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Tatínek volá

Pohled Vadima:

Ležel jsem na zemi a měl nohy nahoře. Ondra mi podal skleničku s vodou a sedl si naproti mně. ,,Už vypadá, že je ti líp". ,,Je mi líp" odpovím z těžka a on se podívá na hodinky. ,,Už je to půl hodina. Měli bychom jet do nemocnice" dodá a já pokývu hlavou. ,,Nic mi není" odpovím rázně a znovu si lehnu. Motal se mi svět a bylo mi hrozný horko. ,,Až umřeš, Zita mi to neodpustí...". ,,Neumřu! Jenom... Si teď chvíli poležím a budu v pohodě. Už se mi skoro ani nemotá hlava" odpovím a on si povzdechne. ,,Nic by se nestalo, kdyby jsi zavolal Zitě...". ,,Nikdy! Je hrozně emotivní. Všechno ji teď rozbrečí. Těhotenský hormony mi byl čert dlužen. Už takhle je náladová a tohle to ještě zdvojnásobilo. Omylem šlápla na Robina a seděla u něj s brekem asi půl hodiny a omlouvala se mu. Na to dneska nemám nervy" dodám tiše a on se zasměje. ,,Na to si pamatuju. Dáňa za to období hrozně přibrala, protože když brečela, jedla. A pak brečela, že bude tlustá, tak jedla znovu. Takovej nekonečnej koloběh" řekne pobaveně a já si pobvzdechnu. ,,Už abychom to měli za sebou. Chybí mi takovej ten starej život. Kdykoli jsem ji mohl vzít a hodit s ní o postel. Nebo jsme jen tak leželi a mazlili se. Bože... Ani nevíš jak mi chybí sex. Tak hrozně moc" šeptnu a on pokrčí rameny. ,,Tak proč prostě ten sex prostě nemáte?" zeptá se pobaveně a já pokývu hlavou. ,,Doktorka... S tím kolikrát Zita potratila je to nebezpečný" pronesu a jen koukám do stropu. ,,Kámo... Dopřej si. Vždyť je všechno v pohodě, ne?". Pokrčil jsem rameny. ,,Zatím jo, ale pořád je tam velká možnost, že zase potratí a já už si to nechci znovu zažít. Už mám vymalovaný pokojíček a Zita zběsile nakupuje. Zabilo by ji to" dodám tiše a on pokrčí rameny. ,,Zitě to taky musí chybět". ,,To ani nevím. Od té doby co je těhotná se to celkem změnilo. Asi je to tím, jak se její tělo mění, ale až to z ní vyjede... Nebude moct týden chodit, jak z ní...". Přerušil mě můj mobil. ,,Ahoj. Nějaký novinky?" zeptám se a slyším jak Lídie listuje papíry. ,,Volal mi Teplý". ,,Jasně ten právník, a?" zeptám se znovu a pomalu se zvednu. ,,Už je datum soudu. Projel celý případ a rozhodl se, že vás bude zastupovat. Už si začal shánět materiály. Dala jsem mu na tebe kontakt, aby jste se mohli domluvit. Jenom ti chci říct, že v tuhle chvíli by ses neměl stýkat s matkou, ani s ní jakkoli komunikovat" řekne klidně a já si sednu do křesla. ,,Na kdy je ten soud?". ,,Ehm. Kouknu se... Květen. V tuhle chvíli probíhá šetření. Takže důkazy, svědkové a další takový věci... Hele zbytek ti řekne Teplý. Říkal, že se s tebou zkontaktuje po víkendu". ,,Děkuju. Já se s ním teda domluvím. Hele už musím jít" šeptnu a rychle jí to típnu. Ani jsem nestihl nic říct a zase jsem sebou sekl o zem.

Pohled Zity:

,,Fuj. Ty jsi přibrala" pronese Honza a já se na něj uraženě kouknu. ,,Drž hubu!" jeknu se smíchem a on se na mě usmívá. ,,Takže holka... To je trapný. Čekal jsem, že to děcko naučím jak hrát hokej, nebo flusat. Tak nic" dodá pobaveně a já jen pokývu hlavou. ,,Nikdo neřekl, že by jsi ho hlídal" pronesu a on pokrčí rameny. ,,Jak myslíš, ale pak budeš žadonit, abych tě jí zbavil, až tě začne otravovat". ,,Hodím ji k Vadimovýmu tátovi" odpovím pobaveně a oba se zasmějeme. ,,Už jsi volala Vaškovi, že nepřijedete na víkend?". Jen jsem pokývala hlavou. ,,Už nevím co si mám vymýšlet. Pořád to shazuju na to, že má Vadim práci, nebo jedeme pryč. Došly mi nápady" dodám a on jen přikyvuje. ,,Achjo. Už se těším jak zase vypadnu pryč". ,,Proč?" zeptám se tiše a on jen pokrčí rameny. ,,Neměl bych ti to říkat, ale... Karin a Vašek se budou brát" šeptne a já na něj s otevřenou pusou zírám. ,,Kecáš". ,,Ne. Teď se pořád řeší, koho pozvat a koho ne. Ble. Nikdy se neožením. Lidi pak dělají blbosti. Stejně jako Vadim" dodá a já se zasměju. ,,Oženíš. Toho se neboj. Jednou tě nějaká užene... nebo už uhnala?" zeptím se pobaveně a on pokrčí rameny. ,,Na stadionu se střídáme s krasobruslařkama a jedna... Jmenuje se Maria. Je poloviční italka. Její táta sem přicestoval a už se nevrátil. Je úplně jiná, než všechny další co tam s ní jsou. Je vtipná. Chápeš? Má ráda hokej a umí krkat abecedu". Hned jsem se začala smát. ,,Svět se mění. Mně stačilo, aby měl ten týpek volnej barák a už jsme spolu chodili" pronesu a on přikývne. ,,To si pamatuju. Takže Vadim měl volnej barák?". ,,Ne!" jeknu a on se začne smát. Oba jsme se utišili a koukli na klávesnice. ,,Hele... Prostě už nelži. Slyšel jsem, že vás chtějí překvapit a dojet za vámi na víkend. Prostě jim zavolej a řekni jim to na férovku. Už takhle mu bude líto, že jsi... Kolik tomu děckovi je?". ,,Je to holka a dneska jsem s ní začala dvacátý druhý týden" odpovím a on se zamyslí. ,,Jsi v půlce. Ještě víc fuj" pronese pobaveně a já se uchechtnu. ,,Nechceš mu to říct ty?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Posrala ses? Musel jsem vysvětlovat asi šesti lidem proč přístí týden nemůžu do školy a na tréninky. Sotva jsem ho přemluvil, aby nás pustil za váma na týden. Teď kdybych mu řekl, že čekáš děcko, prohodil by mě oknem a dojel by si pro tebe" řekne a já jen přikývnu. ,,Fajn, že mě tady přemouváš, ať mu to řeknu a sám jsi teď přiznal, že to nebude tak v klidu" šeptnu a on pokrčí rameny. ,,Jseš už velká holka, ne? Nebojíš se s ním hádat o pičovině, ale jakmile jde o něco vážnějšího chováš se jako malá holka. Nebuď pussy!" křikne a já jen mírně kývu hlavou. ,,Bože. Ty jseš hroznej puberťák". ,,Jo? Já nejsem těhotnej a bez práce" pronese a já na něj tiše koukám. ,,Vyhráls. Prozatím" hlesnu a on se zasměje. Ode dveří se ozvala rána. ,,Už končím. Mám tě ráda" pronesu a on se začne dávit. ,,Kokote. Táhni dělat úkoly!" jeknu a on mi ukáže prostředníček. ,,Ty si taky udělej menší úkol... Těhotenský test, nějak se zaobluješ! Mám tě rád!" křikne a rychle to vypne. ,,Zmetek" šeptnu si pro sebe a jen se pousměju. Zvedla jsem se a šla ke dveřím. ,,Ahoj" hlesne Vadim a sedí na zemi. ,,Ahoj... Co je? Je ti dobře?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Myslel jsem, že jo, ale asi ne. Dneska jsem sebou dvakrát sekl" šeptne a já si k němu kleknu. ,,A jel jsi autem? Zbláznil ses? Co kdyby ses vyboural?" jeknu a on mě utiší. ,,Prosím... Mlč. Bolí mě hlava, motá se mi svět a asi budu zvracet. Mám vysoký tlak a asi mi pukce srdce. Nepotřebuju, aby jsi brečela a dostala další hysterák" řekne tiše a já si založím ruce. ,,Fajn" šeptnu a pomůžu vstát. Mohla bych na něj křičet, ale má pravdu. Jsem přecitlivělá a když jde o jeho zdraví... Bojím se o něj. A to mu asi taky nepomáhá. Opatrně jsem ho pustila, aby si lehl na gauč. ,,V pracovně mám prášky...". ,,Ano. Vím" šeptnu a rychle pro něj jdu. Otevřela jsem šuplík a pobrala, co bude potřebovat. Napustila jsem mu vodu a vrátila se za ním. ,,Není ti horko?". ,,Je" hlesne a pomalu se posadí. Přidržela jsem ho a počkala až zapije prášek. Pomohla jsem mu vyslíknout mikinu a šla otevřít dveře na terasu. ,,Zavři. Ať nenachladneš" šeptne a já si obleču jeho mikinu. Klekla jsem si k jeho hlavě a hladila ho po vlasech. ,,Co se stalo? Dlouho se ti to nestalo" pronesu a on přikývne. ,,Nevím. Už od rána jsme řešili, že nám pár lidí nezaplatilo. Potom jsem na chvíli omdlel. Probral mě Ondra a chtěl volat sanitku, ale pak už to bylo v pohodě. Pak mi volala Lídie, že soud bude v květnu a že ten její kamarád právník, nás bude zastupovat a nějak to se mnou seklo znovu. Už od rána se cítím slabě a divně, ale to bude dobrý. Nedělej si starosti. Jen se musím najíst a trochu prospat" dodá a já mu položím ruku na hruď. ,,Hrozně ti buší srdce" hlesnu vyděšeně a on pokýve hlavou. ,,To bude dobrý. Prášky jsem si vzal, ale potřebuju být v klidu. Chvíli nemyslet. Odpočinout si" dodá a já na něj smutně koukám. ,,Vážně mi nic není" pronese a já přikývnu. ,,Jsem zvědavá, kdy ti to konečně budu věřit" řeknu tiše a on si povzdechne. ,,Tohle mi nepomáhá. Mám se o tebe bát, že kdybych umřel, že se zblázníš? Zito... Jsi dospělá. Tak i tak, budeš v pohodě, tak proč mě taháš do nemocnice, při každé blbosti?" zeptá se a já rychle vstanu. ,,Protože nechci, aby jsi umřel! Kolikrát budu muset někoho pohřbívat? Uvědomuješ si, že teď si nemůžeš jen tak umřít jak chceš? Budeš mít dítě a ty mluvíš jakobych z každýho tvýho bebíčka, dělala katastrofu. To, že dvakrát omdlíš mi teda nepřipadá v pohodě. A jestli to nebudeš řešit, tak si rovnou můžu hledat novýho manžela" pronesu naštvaně a on si povzdechne.