Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Legendary duo

Pohled Zity:

,,Teď já! Denisa nebo Daniela?" zeptám se a vozím se po něm. Zamyslel se a dál mlčel. ,,Na vztah radši Denisa a na sex Daniela" odpoví a já přikývnu. ,,Viktor nebo Honza?" zeptá se a mírně se pousměje. Taky jsem se zamyslela. Honza je jeho nejlepší kamarád, ale Viktora zase poslední dobou bere jako hrozbu. ,,Asi Honza. Viktor je moc umrčenej" odpovím a on mi podá skleničku s vínem. Jen jsem si na něj sedla a koukala na hvězdy. ,,Jsem rád za to jakej máme vztah" šeptne a dá mi pusu na krk. Jen jsme přikývla a nechala ho ať dělá co chce. ,,Kdybych ti řekl, že jsem gay, co by jsi dělala?". Hned jsem se začala smát. ,,Asi nic. Co bych s tím měla dělat? Byli by jsme nejlepší kámoši" odpovím a on se pousměje. ,,Nejsem. Jenom pro upřesnění" dodá rychle a já přikývnu. ,,Jasně".

Pohled Vadima:

Miluju, když prostě můžeme sedět ve vířivce a ošahávat se. Dneska alespoň vyjímečně jsme tu seděli ve spodním prádle. Dost mi to překáželo. Podprsenku jsem jí odhodil a sundal jí kalhoty. Ruku jsem přesměroval níž. Hned vzdychla a přestala mě líbat. ,,Půjdeme domů" hlesne a zase vzdechne. ,,Ne. Budeme tady" odpovím a ona mi položí hlavu na rameno. ,,Vadime prosím. Pojďme domů" dodá a nehty mi zaryje do druhé ruky. ,,Nezlob" šeptnu a ona vstane. ,,Nebudu tu" řekne prostě a já ji podkopnu. Dřív než se potopila, jsem ji chytl.

Pohled Zity:

Zase mě na něj posadil a pousmál se. ,,Přestaň" šeptnu a on jen pokýve hlavou. ,,Dneska... Budeš dělat přesně to co řeknu, nebo se budu zlobit" řekne tiše a já jen přikývnu. Chytla jsem ho za zátylek a položila si na něj hlavu. U sousedů se rožlo. Trochu mě to vyděsilo. Soused prošel kolem okna. Hned se vrátil a koukal na nás. Ten starej dědek musí pořád čumět. ,,Vadime soused" šeptnu a kousnu ho do ramene. ,,No a?". ,,Vadime... Je to... Můj soused... Řekne... To mámě" vzdychám a on se jen uchechtne. Ruku jsem mu chytla a snažila se, aby se nehýbal. Strčil do mě druhou. To jsem nečekala. Pořád na nás koukal. Cítila jsem se hrozně trapně. ,,Lásko prosím pusť mě" šeptnu zoufale a on na mě koukne. Povzdechl si a ruce si položil na moje boky. ,,Úplně mě ničíš" šeptne a hlavu si opře.

Kdykoli jsme se mu snažila utýct, chytil mě. ,,Neprovokuj" šeptne a táhne mě do pokoje. Musela jsem se mu tiše smát. ,,Vadime...". ,,Mlč!" štěkne a já se umlčím. U Štěpána se svítilo. Oba jsme se na sebe podívali. ,,Jdi nahoru" šeptnu a on přikývne. Šla jsem k němu do pokoje. Seděl u stolu a kreslil si. ,,Proč nespíš?" zeptám se a on se na mě prudce otočí. ,,Nemůžu spát" odpoví a já na něj mávnu.

Pohled Vadima:

Ležel jsem v posteli a ještě odepisoval Ondrovi. Do pokoje místo Zity vběhl Štěpán. ,,Nazdar kamaráde" pronesu a on na mě skočí. ,,Dneska spím s tebou" řekne a ve mně hrkne. ,,Ehm". ,,Zita mi dovolila spát v její posteli" opraví se a já jen přikvnu. Zita vešla a zavřela dveře. ,,Vadimovi to vadí" pronese k ní a já jen pokývu hlavou. ,,Nevadí" řeknu a on si mě prohlídne. ,,Tak jo!" jekne a skočí na mě. ,,Pojď Štěpi. Lehni si sem a já si lehnu mezi vás" dodá Zita a mírně se na mě pousměje. No jo. Vyhrála. Pro jednou. ,,Maminka přijede už zítra! Taky se těšíš?" zeptá se a ona přikývne. ,,Hrozně" odpoví sarkasticky a on si lehne. Zakryla ho a lehla si vedle mě. ,,Nesnáším tě" šeptnu a ona se uchechtne. ,,Nejsou ti ty kalhoty nějak malý?". Jen jsem se na ni zamračil. Dala mi pusu a objala mě. Pomalu mi ruku vsunula do trenek. ,,Nedělej" šeptnu a ona mi skousne ret. Jenom jsem zavzdychal. Hned na to jsem si odkašlal. Uchechtla se a ruku vyndala. ,,Lásko... Za tohle pěkně dostaneš". Jen se ke mně přisunula a zadkem mi jezdila kolem klína. ,,Na to jsem zvědavá".

Ráno:

Probudil jsem se a někdo vedle mě ležel. Chtěl jsem ji obejmout, ale tohle bylo menší. Pootevřel jsem oči a podíval se na něj. Zita tu už nebyla. Opatrně jsem od něj vstal a šel ke dveřím. Z kuchyně jsem slyšel nějaký zvuky. Potichu jsme slezl schody a nakoukl za roh. Zita stála opřená o linku a někomu psala.

Pohled Zity:

Snažila jsem se vyplodit dostatečně dobrou výmluvu, proč nemůžu jít za Anetou. Vadim mě začal hladit po zadku. ,,Dobré ráno lásko" pronesu a on zamručí. Vyhrnul mi triko a přisunul se ke mně. Jen jsem se na něj pootočila. Jen se usmál a posadil mě na linku. Dal mi pusu a rukou mě hladil po stehně. ,,Máš na mě teď čas?" zeptá se a já jen přikývnu. Políbil mě a chtěl mi sundat triko. Ze shora se ozvalo dupání. ,,Bože... kdy konečně budeme sami?" zeptá se utrápeně a hlavu mi opře o rameno. ,,Ještě to vydrž lásko" šeptnu a dám mu pusu do vlasů. Objal mě kolem pasu a přisunul mě k sobě. Už dlouho jsme spolu nespali. Většinou na to prostě nebyl čas, nebo jsme pili, nebo tu vždycky někdo byl. Buďto jsem hlídala kluky, nebo Vadimova máma naklepávala maso. Minulý týden jsme byli stanovat a od té osudové noci jsme všichni spolu nějak víc. Už jsme si s Vadimem odvykli na každodenní chlastání. Navíc... Na začátku prázdnin jsme sex měli třeba třikrát za den. Teď když je to sotva dvakrát do týdne, tělu to prostě chybí. Možná je to divný, ale když se sešli dva nynfomani, tak to na vztahu jde poznat. Vadim je poslední dobou hrozně zlej a nabručenej. Bezdůvodně. Dokážu ho pochopit. Taky nemám poslední dobou náladu, ale neventiluju to na něm, tak jako on na mě. Na schodech se objevil Štěpán. ,,Teda já vám teda něco řeknu... Bál jsem se, že jste mě tady nechali" řekne a jde ke stolu. Vylezl na židli a podíval se na nás. Oba jsme se jenom zasmáli.

Vadim se pořád hrozně lísal. ,,Asi mám obsťák" šeptne a já si k němu lehnu. ,,Ještě chvilku". Jakmile se ze zdola ozval křik, došlo mi, že se vrátili. S Vadimem jsme se na sebe podívali. ,,Je čas" šeptnu a on se zasměje. Sešli jsme schody a zastavili se těsně před nimi. Máma na něj koukla. ,,Ahoj" řekne a my se na sebe podíváme ,,Dobrý den" šeptne Vadim a hned odejde. Bouchl dveřmi a zmizel. ,,Tak já asi půjdu" řeknu a ona mě zastaví. ,,Kam by jsi chodila? Právě jsme přijeli" dodá a já se otočím na kluky. ,,Jasně. Jsem ráda, že jste doma" řeknu k nim a oba na mě jen koukají. ,,Tak jsem to nemyslela. Nechceš zůstat s námi?" zeptá se a jde ke mně. Odstoupila jsem a jen pokývala hlavou. ,,Už máme plán" šeptnu a ona se na mě zamračí. Vzala jsem ze země batoh a chtěla jít pryč. Chytla mi ho a stáhla k sobě. Spadla jsem na zadek a jen se na ni otočila. ,,Co děláš?" hlesnu a zvednu se. ,,Zůstaneš doma" pronese a kluci jdou radši pryč. ,,Je mi osmnáct. Můžu dělat co chci" odpovím a snažím si od ní vzít ten batoh. ,,To je mi jedno. Mě budeš poslouchat do té doby než umřu!" jekne a já jí ho vytrhnu z rukou. ,,Nebudu" řeknu a ona mi dá facku. Jen jsem nad tím mávla rukou. ,,Doufám, že se ti to všechno jednou vrátí. Dneska na mě nečekej. Příjdu až... Vlastně nevím kdy se vrátím. Až se mi bude chtít" dodám a otevřu dveře. ,,Ty se jednou vrátíš až budeš něco potřebovat" řekne a já zabouchnu dveře. Vadim se na mě otočil. ,,Zito" hlesne a pohladí mě po tváři. ,,Jdeme" řeknu prostě a jdu k brance. Dohnal mě a chytl mě za ruku. Nechápu proč pokaždé, když se vidíme, se buďto pohádáme, ona mě zmlátí, nebo obojí. Jakoby už to prostě nešlo řešit normálně. Doufám, že jsem si tam nic nezapomněla, abych se nemusela zase vracet nejmíň týden.

Konec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby