Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Sebevrah

Pohled Zity:

Seděla jsem doma a asi poprvé za celý rok, si v klidu četla. Sama jsem tomu nevěřila. Nikdo mě neotravoval na neměl potřebu mi volat. Nikdo se neopil, neztratil a nikdo nebrečí. To je to nejlepší co může být. Napila jsem se čaje a zachumlala se v dece.

Mezitím:

Pohled Anety:

,,Slez dolů!" zařvu nervozně a on se tam pořád motá. ,,Ne!" křikne na zpět a skoro přepadne. Srdce jsem cítila až v krku. ,,Vadime prosím slez!" křikne Ondra a Honza se mezitím snaží vylýst nahoru. ,,Nikam nejdu. Nechci!". Kolik to mohlo být. Deset metrů nad zemí. Jak tam ten ožralej kokot mohl vylýst?

Flashback:

Stála jsem kousek ode dveří a koukala na ně. ,,Vážně chcete riskovat, že se opije a něco provede?" zeptám se a Honza mi položí ruku kolem ramen. ,,Nic neprovede. Dávno je v pohodě. Zvládl to" dodá a já na něj nechápavě kouknu. ,,Rozešli se před měsícem. Nemůže být v pohodě...". ,,Jedeme?" jekne nadšeně a skočí k nám. Jen jsem na něj s vykulenýma očima koukala. ,,Hrozně se těším až konečně vypadnu z bytu". Tohle mi dalo naději, ale hned na to... ,,Máma je dneska celý den doma a už to s ní nezvládám. Jdeme pít!" pronese a Ondra začne taky křičet. ,,Jasně!". Oba odběhli pryč. Jen jsem koukla na Honzu. ,,Říkal jsem ti to. Je naprosto v pohodě".

Endflashback:

,,Vadime stůj!" křikne Ondra a skoro si trhá vlasy. Potácel se po střeše a hrozně se motal. ,,Jestli se zabiješ...". ,,Zabiju! Nechci tady být. Nechci. Nechci být sám! Nechci být bez..." nedořekl to a jen si stoupl ke kraji. Honza po něm skočil a svalil ho na druhou stranu. Hrozně se mi ulevilo. ,,On nám lhal" šeptne Ondra a já na něj kouknu.

Flashback:

Pohled Ondry:

,,A já jí říkám... Nechceš zajít ke mně domů? Bude tam na tebe čekat můj kocour" dodá a já se hned začnu smát. ,,Dobrý!" jeknu a Anet se na nás jen mračí. ,,Jasně promiň. Feministky spojte se, ale ona byla fakt hloupá" pronese Vadim a já přikývnu. ,,Ani ji neznáš" hlesne a já jen mávnu rukou. ,,Jestli to Vadim říká. Tak to bude pravda" odpovím a zvednu se. ,,Jdu kouřit. Jde někdo?". Vadim se hned postavil. ,,Jdu" hlesne a obejde sloup. U baru stála jedna holka. Byla dost dobrá. ,,Ani nad tím nepřemýšlej. Ta půjde domů se mnou" řekne přísně a já zvednu ruce. ,,Mám holku přece". ,,To je mi líto" odpoví a poplácá mě po zádech. Na chvíli mi to zůstalo v hlavě. Tohle by nikdy neřekl. Asi není v pohodě. Rozhodně by nešel do holky na baru.

Endflashback:

,,Kolik jsi toho vypil?" jeknu a on jen sedí na zemi. ,,Nevím. Piju od rána" odpoví a já si k němu sednu. ,,Ty jsi kokot" šeptne Honza a oba si k nám sednou. ,,Proč chlastáš už od rána?". ,,Já... Nevím. Našel jsem nějaký její věci a prostě mě to dostalo. Všechno vonělo jako ona" odpoví tiše a já si povzdechnu. ,,Jsi chlap ne?". ,,Můžeš s tím přestat? Já jsem ztratil holku, pro kterou bych umřel. Jedinou, kterou jsem kdy miloval. Ne nějakej šuk. Ale ona mohla být na celý život. Ale už není. Vždyť já ani nevím co s ní je" dodá a začne hrozně brečet. Všichni jsme na sebe začali nechápavě koukat. Jediná Aneta se tvářila smutně.

Pohled Vadima:

Brečel jsem jako děcko. Úplně se mi příčilo, že tu byli kluci, ale nějak jsme nemohl přestat. Aneta mě objala. ,,Zitě se po tobě stýská" šeptne a já na ni kouknu. ,,Vážně?". Přikývla a utřela mi slzy. ,,Bojím se o ni. Absolutně odmítá chodit ven. Celý týden jsme ji naháněly, ale vždycky se vymluvila, zdrhla nebo nezvedala mobil" řekne a já začnu zase brečet. ,,Má někoho jinýho" zaúpím a ona pokýve hlavou. ,,Nemá. Nemá nikoho. Je sama. Pořád je sama" dodá tiše a já na ni smutně kouknu. ,,Nechci, aby byla sama". Přikývla a pohladila mě po vlasech. ,,Já taky nechci, aby byla sama, ale pokazili jste si to" řekne tiše a já si povzdechnu. ,,Mylsím na ni pořád" šeptnu a ona se pousměje. ,,To je dobře. Pořád ji máš rád. Ale ona to neví. Myslí si, že jsi s ní skončil" dodá a já na ni nechápavě kouknu. ,,Jak to víš?". ,,Řekla to Denise" odpoví a já se uchechtnu. ,,Jasně. Tichá pošta akorát" řeknu a ona se na mě zamračí. ,,Denisa je jediná, se kterou Zita mluví. Proč by lhala?". Jen jsem pokrčil rameny. ,,Vadime... Zita je složitá. To víš ne? Byli jste spolu dlouho. Nesmíš to zahodit, jenom protože žárlíš a vymýšlíš něco, co se nestane. To samý ona. Jste úplně stejně sobecký. Seber se a přestaň brečet. Takhle ji zpátky mít nebudeš. Chce to konfrontaci" dodá a mi se na ni zase nechápavě koukenem. ,,Musíš se s ní vidět a promluvit si" řekne znovu a já hned pokývu hlavou. ,,Nemůžu se s ní vidět. Nebude se se mnou chtít vidět" řeknu rychle a ona pokýve hlavou. ,,Bude... Možná to bude divný, ale jakmile se oba připijete bude to v pohodě". ,,Nechci pít, aby mi řekla, že mě miluje. Chci, aby mi to řekla sama a to se nestane. Měl bych to vzdát. Skončila se mnou. Beru to. Nebyl jsem zase tak dobrej přítel...". ,,Co kecáš! Byl jsi nejlepší kluk, kterýho si mohla přát. Pořád mi povídala, jak jsi dokonalej, skvělej a chápeš ji. Jak se o ni staráš a že s tebou měla vždycky nejlepší sex. Ona tě potřebuje" dodá tiše a já se uchechtnu. ,,Fakt to řekla?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Jo řekla. Pokaždé co jsme se o vás bavily. Ona je bez tebe ztracená" dodá tiše a já kouknu na svoje špinavé boty. Sakra. Hodně jsem to posral. ,,No a... Nechceš si s ní promluvit, třeba na mých narozeninách?" zeptá se Ondra a já na něj kouknu. Pousmál se a přikývl. ,,Jo" hlesnu a on mě posaví. ,,Domluveno. A teď jedeš domů" dodá a já pokývu hlavou. ,,Ještě ne" šeptnu a s Honzou mě vezmou. ,,Ale jo. Ty se prostě nikdy neponaučíš". Pořád jsme nad tím přemýšlel. Ona mě potřebuje? Já ji taky.

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby