Pohled Vadima:
Zita mi ležela na klíně a četla jsi. Opíral jsem se jí o zadek a hrál na playstationu. Já snad sním. Za námi už krásně voněla večeře a nikdo nás neotravoval. Pohladil jsem ji po zádech a ohlídl se na kalendář. ,,Lásko?" zeptám se a ona se otočí. Sedla si a roztáhla nohy. ,,No?". ,,Neměla jsi jít na úřad?".
Pohled Zity:
Rozkopla jsem dveře a vyběhla schody. Odemkla jsem kancelář a hned za sebou zavřela. Všude jsem rozsvítila a skočila na židli. Hned jsem z ní spadla. Slyšela jsem otevírání dveří. ,,Zituško. Jsi tu. No teda, pilná jako včelka. Omlouvám se, že tu musíš být přes noc, ale skoro všichni mají volno" dodá a sedne si. Zvedla jsem se ze země a sedla si do křesla. Narovnala jsem si košili. Nemám podprsenku! ,,Zituško!" jekne a já jdu k ní. ,,Prosím tě... Podej mi tu složku co máš na stole" pronese a já přikývnu. ,,Zlato a kafíčko. Dneska tu budeme dlouho" dodá a pousměje se. Začala jsem vařit vodu a do konvice nasypala kafe. Jen co jsem se otočila, stála u dveří. ,,Vážně mi je líto, že tu se mnou musíš být" pronese a já jen mávnu rukou. ,,Buďto jsem tu nebo s Vadimem hrajeme hry. Ono to výjde na stejno" odpovím a ona se jen uchechtne. ,,A jak to mezi vámi je? Křičí po tobě nebo...". ,,Ne. Nekřičel už dlouho. Náhodou teď dost seká latinu a dokonce omezil i pití" řekne a ona se pousměje. ,,Máš na něj velmi dobrý vliv" šeptne a jde k oknu.
Mezitím:
Pohled Vadima:
Seděl jsem doma a neměl co dělat. Pro Zitu půjdu až za tři hodiny. Robin ležel vedle mě a spal. Kouřit jsem už byl. Znovu se mi do té zimy nechce. Je tu uklizeno, všechno hotovo a já se prostě nudím. Jediný kdo mě napadl byl Honza, ale ten má teď těžký období. Anet se s ním rozešla a nebaví se. Stejně tak Viktor a Michal. Oba se s holkama rozešli a teď se nebaví ani mezi sebou. Totálně z obliga je Ondra a Daniela. Ti se válí někde na kanárech a nás nechali se tu dohádat. Oblíkl jsem si bundu a šel do baru. Jonáš by měl normálně pracovat. A od tam půjdu pro Zitu. Ale pít nesmím. V baru bylo zase přeplněno. Skoro jsem se nedostal k baru. Jakmile se mě Jonáš všiml začal na mě mávat. ,,Nazdar brácho!" křikne a pustí mě za bar. ,,Ahoj. Nechceš pomoct?" zeptám se a on se uchechtne. ,,A víš, že můžeš... Umíš alespoň základní drinky?" zeptá se stejně a já přikývnu. Podal mi nějaký seznam. ,,Proč nejsi se Zitou?". ,,Je na úřadě. Dneska dohání nějaký... Ani nevím" odpovím a on se uchechtne. Nalil jsem do panáků vodku a posunul je k tomu týpkovi. ,,Co Sisa?" zeptám se a on mávne rukou. ,,Pracuje" odpoví a já na něj zaraženě kouknu. ,,Jasmína je kde?". ,,Vzadu. Milda se o ni stará" řekne a já na něj naléhavě kouknu. ,,Jdi za ní a Mildu sem pošli. Bude rád, že se jí zbaví" dodá a já nadšeně přeskočím bar. Vrazil jsme dozadu a mávnul na Mildu. ,,Jdi dopředu" šeptnu a on vyskočí. ,,Konečně. Ani není schopná mi odpovědět" odpoví a já se jen zasměju. Sedl jsem si k ní. ,,Ahoj" šeptnu a ona ke mně začne natahovat ruce. Vzal jsem si ji a posadil si ji na klín. ,,Dlouho jsme se neviděli". Jen se na mě smála. Ooooh. To je jako pohlazení po duši. Chudák. Musí být v tomhle a... Zvedl jsem se a položil ji do kočárku. Nenápadně jsem mávl na Jonáše. Přišel a hned ji zkontoroloval. ,,Děje se něco?" zeptá se a já jen pokývu hlavou. ,,Proč jste nezavolali, když vám to nevychází s hlídáním?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Ono se to stane třeba jen jednou do týdne. Sisa má mateřskou, ale nechce zameškat, tak dělá něco pro firmu, ale někdy musí odjet do kancláře a já mám zrovna službu... Zdálo se nám, že vám vadí ji hlídat" řekne prostě a já pokývu hlavou. ,,To není pravda. To vůbec není pravda! Já ji... Zbožňuju" šeptnu a on na mě pobaveně koukne. Sedl jsem si a prohlídl si ji. ,,Někdy vám to závidím. Jak moc se máte rádi. Já a Zita se milujeme, ale něco tomu chybí. Pes už dávno není naše malý děcko. Už je skoro velkej jako ona" dodám a on si ke mně sedne. ,,A řekl jsi jí to?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Je to jenom fáze. Stejně by mi řekla, že je na to brzo. A měla by pravdu. Jenom potřebujeme někdy něco malýho co nám nějak zpestří den. Naši kámoši se rozhádali a já nějak nemám co dělat. Ke komu chodit, s kým být...". Jen soucitně přikyvoval. ,,No jestli to cítíš takhle, tak... By jsi ji nám mohl hlídat. Jestli chceš" odpoví a já k němu otočím hlavu. ,,Hlídat?". ,,Jo! V den jako tenhle, by jsi nám ji prostě hlídal. Alespoň by jsi měl s kým být" dodá a já se uchechtnu. ,,Asi jsem plačka co?". ,,Nejsi. Každej se potřebuje o někoho starat. Zita je už velká holka a taky už jí nehrabe jako před tím. Víš kolikrát se nám doma pozvracela?" zeptá se a oba se zasmějeme. ,,Jdi domů a já si pro ni ráno přijedu a domluvíme se". Přikývl jsem a podíval se na ni. ,,Neříkej to Zitě prosím" šeptnu a on přikývne. ,,Ty Sise, že ji hlídal Milan" šeptne stejně a oba se jen zasmějeme.
Pohled Zity:
Na chvíli jsem usla. Probudily mě hlasy. ,,Pojď dál, ale tiše". ,,Nespím" šeptnu a hlavu zvednu. Stál tam Vadim a v ruce držel Jasmínu. ,,Co se stalo?" jeknu a jdu k němu. ,,Nic. Klid. Jenom hlídám" odpoví a mně se uleví. ,,Dej mi ji. Dej mi ji" řekne jeho máma a vezme si ji. Objal mě a dal mi pusu do vlasů. ,,Byl jsem v baru" šeptne a já si k němu přičichnu. ,,Nepil jsem" dodá a uchechtne se. ,,Jonáš neměl hlídání a měl ji tam s sebou. Tak jsem asi občasná chůva" dodá a já se jen zasměju. ,,Teta Vadim zasahuje" šeptnu a on na mě jen kýve hlavou. ,,Zituško klidně si sbal a jdi. Jen tu zhasnu a jdu taky" dodá a já jdu k ní. ,,Nechcete odvést?" zeptám se a ona se zamyslím. ,,Ale jo. To je dobrý nápad. Tak půjdeme všichni!" jekne na Jasmínu a dál s ní chodí po kanceláři. Založila jsem papíry a vzhlédla k Vadimovi, který mě pozoroval. Jen jsem se na něj smutně zatvářila. Přikývl. ,,Mami jedeme!" křikne mírně a ona vyběhne ven.
Pohled Vadima:
Zita vytuhla a stejně tak Jasmína. Na obě jsem se podíval do zpětného zrcátka. ,,Zita říkala, že nepiješ" šeptne tiše máma a já přikývnu. ,,Jen jsem to omezil" odpovím a ona si mě prohlídne. ,,To z tebe musí být někdo nešťastný, aby sis uvědomil, že je něco špatně?". ,,Mami... Nikdo není nešťastný. Sám jsem chtěl" řeknu tiše a ona jen pokýve hlavou. ,,Zbav se toho kouření a budeš ideální kluk" pronese a já si jen povzdechnu. ,,Taky nejsi dokonalá". ,,To jsem nikdy neřekla" oponuje a já pokrčím rameny. ,,Ale prezentuješ to tak" šeptnu si pro sebe a ona si odfrkne. ,,Nesneseš kritiku. Vždycky musíš do protiútoku" dodá a já přikývnu. ,,Jo, protože do mě zase reješ" odpovím a ona se uchechtne. Dál už mlčela. Alespoň do doby než ji napadl protiargument. ,,Jsi akorát tvrdohlavý. Toho by ses měl taky zbavit. A míň křičet a rozkazovat. Máš se v hodně věcech ještě zlepšit" dodá a já na ni nechápavě kouknu. ,,Jak... Mami" hlesnu a ona pokrčí rameny. Zita na mě žalovala? I když... Máma je manipulativní a beztak to z ní vytáhla zase násilím. ,,Nerozumíš tomu" šeptnu a ona se na mě pootočí. ,,Jsi jako tvůj otec. Nemáte si vůbec co vyčítat. Vztekloune" dodá a já jen zatnu pěst. ,,Mami nezačínej s tím zase. Jsem dospělej. Už dlouho. Nezměníš mě. Nikdo mě nezmění" dodám a ona se otočí na Zitu. ,,Ona tě mění" odpoví a chytne si kabelku. ,,Zita může. I já ji změnil" dodám a ona přikývne. ,,V uzlíček nervů akorát". Zase jsem vydechl a snažil se nenaštvat. Zastavil jsem před vchodem do bytu a usmál se na ni. ,,Pozdravuj tátu" šeptnu a ona mi dá pusu na tvář. ,,Dobrou" řekne a dveře zabouchne. Dokuď nezašla, dál jsem se usmíval. ,,Dobře jsi to zvládl" šeptne Zita a promne si oči. ,,Ty jsi jí na mě žalovala?" zeptám se nechápavě a ona pokýve hlavou. ,,Jednou jsem řekla, že jsi křičel a od té doby se mě na to ptá. Chtěla jsem tě očistit" odpoví a přeleze si dopředu. ,,Mámě nesmíš nikdy říct nic důvěrnýho. Teď už to budu mít dokonce života. Že křičím" dodá a ona se zasměje. ,,Ty ale křičíš" pronese pobaveně a já se jen mírně uchechtnu. ,,Ničí mě tím neustálým, srovnáváním a dokazováním, že nejsem dost dobrej. Celý roky se mě snažila vychovat podle sestry a... Já to prostě nesnáším" dodám a ona přikývne. ,,Moje máma to do mě hustila pořád. Věř mi, že to znám" dodá a chytne mě za ruku. Jen jsem se na ni usmál. ,,Jeďme domů. Chtěla bych si lehnout".
Pohled Zity:
Zhasla jsem na chodbě a přešla přes Robina. Svítila tu jenom lampička na stole. Vadim už dávno spal. Mezi polštáři u něj spala i Jasmína. Jen jsem se uchechtla. Vyfotila jsem si je a dál se nad tím smála. Vadim ji držel za nohu a zase si něco šeptal. Lehla jsem si na druhou stranu k Jasmíně a zakryla se. Takhle mi vždycky říkala máma, že mě s tátou měli. V posteli pěkně mezi sebou, abych z obou stran měla kontakt. Vadim se ke mně natáhl a chytl mě za ruku. ,,Dobrou" šeptne a já se uchechtnu. ,,Myslela jsem, že ji dáš do postýlky" šeptnu a on se utiší. ,,Plakala a já... Nesnáším když pláčete. Tak jsem si s ní lehl a udělal jí zeď, aby nespadla. Mamka se mnou takhle ležela s tátou" odpoví a já se jen sama pro sebe usměju. ,,Budeš sakra dobrej táta". Jen se uchechtl. ,,To až za dlouho" odpoví a já se utiším. Je mi jasný co tím naznačuje, ale tohle všechno je prostě špatně. My máme být teta a strejda a ne rodiče. Takhle to prostě nefunguje.
Kooonec.
Hele otázka... Chcete, aby se něco stalo, nebo aby to už skončilo? Mám oba konce a nějak se nedokážu rozhodnout... V tom jednom případě někdo umře a v tom druhým to prostě skončí :D
Vaše Adéla
BTW: Sorry za chyby
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...