Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Řekneš to?"

Pohled Vadima:

,,Vadime. Už je ráno" šeptne a já se na ni otočím. ,,Co?". ,,Už je ráno. Musíš vstávat, protože je ráno" dodá a já se usměju. ,,Kolik je?" zeptám se a ona se otočí pro mobil. ,,Šest" odpoví a já se úplně zděsím. ,,Už vyšlo sluníčko a měli bychom se nasnídat, pomazlit a přitulit se". ,,Lásko. Je šest hodin. Prosím tě. Lehni si a ještě spi" dodám a ona začne poskakovat. ,,Vadime vstávej! Vstávej! Vstávej!" křičí a skáče na posteli. Nakonec skočila na mě. Z těžka jsem vydechl a chytl ji, aby nespadla na zem. ,,Vstávej" pošeptá a dá mi pusu na tvář. Pořád jsem nedokázal otevřít oči. To těhotenství mě už teď štve. Normálně by spala do jedenácti a teď už třeba od pěti je vzhůru. Sedla si na mě a začala mírně poskakovat. ,,Neblbni" šeptnu a ona začne mrčet. ,,Vadimeeee. Vstávej. Dáme si snídani" řekne tiše a začne do mě strkat. Protřel jsem si oči a posadil se výš. Koukl jsem na ni. Usmívala se a nadšeně na mě kývala. ,,Už jsi vzhůru" pronese a já se začnu smát. Hladil jsem ji po stehně a pozoroval ji. ,,Proč tak brzo?". ,,No... Zvracela jsem a bylo mi špatně, takže jsem byla dole a...". Nenechal jsem ji to doříct. ,,A jak ti je? Je ti pořád špatně?" zeptám se rychle a ona přikývne. ,,Jako jo, ale už je to dobrý" odpoví a lehne si na mě. Objal jsem ji a dal jí pusu do vlasů. Nenápadně jsem se podíval na kalendář. Osmý týden. Nenápadně jsem ji pohladil po břiše. Pořád vypadá stejně. Myslel jsem, že už něco půjde vidět. ,,Půjdeme se najíst?".

Pohled Zity:

Vadim přede mě postavil kafe. ,,Nechci" šeptnu a odstrčím ho. Posunul ke mně čaj. Zase se mi navalilo. ,,Fuj" šeptnu a on si povzdechne. ,,Už fakt nevím. Džus?". ,,Máme nějakej dobrej?" zeptám se a on se podívá do ledničky. ,,Jablko, pomeranč, jahoda...". ,,Nechci" řeknu rázně a on hlavu opře o ledničku. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Kakao. Dám si kakao" šeptnu a on poskočí. Šel do skříňky a nakoukl do ní. ,,Došlo" pronese a já si založím ruce. ,,Ale neboj. Já ti pro něj skočím. Dej mi pět minut!" jekne a odběhne. Zůstala jsme tu sama. Slezla jsem ze stoličky a šla do ledničky. Jen z pohledu na to jídlo mi bylo zle. Ble. Vytáhla jsem si nějakej salám a šla si pro rohlík.

Pohled Vadima:

Po cestě jsem si dal cigaretu. Jak jsem šel zpátky, v kapse mi začal vibrovat mobil. Ježiši co se děje? Chvíli jsem si myslel, že mi volá Zita, že si to rozmyslela. Celkem se mi ulevilo, že to byla jenom máma. ,,Ano?" zeptám se a ona vykřikne. ,,Vadimku! Tatínka napadlo, že by jsme si všichni zašli na oběd. Jako rodina. My, vy, sestra a Pepa. Užijeme si to a možná bys mohl říct Yaně, že je Zita těhotná" pronese a já se jen zasměju. ,,Nevím jestli je to dobrý nápad" odpovím a ozve se táta. ,,To si piš, že jo. Žádý výmluvy kluku" dodá a já se uchechtnu. ,,Fajn. Jo. Zeptám se. Ale Zita je dost citlivá na jídlo a...". ,,Já to vím. Taky jsme byla těhotná" řekne pobaveně máma a já odemknu dveře. Mobil jsme si položil na skříňku a vešel do kuchyně. Zita tu nebyla. ,,Halo?" zavolám, ale nic se neozve. ,,Zito? Zito!" jeknu mírně a hledám ji. Kam zmizela? Nakoukl jsem za linku. Seděla na zemi se sluchátkama a jedla salám. Musel jsem se smát. Poklepal jsem na ni. Vzhlédla ke mně. ,,Už?" zeptá se nadšeně a já přikývnu. Rychle se zvedla a z mikrovlnky vytáhla hrnek s mlíkem. Podal jsem jí krabičku a pozoroval ji. Napila se a usmála se na mě. ,,Nechci" pronese a hrníček zase položí. Jen jsem si sedl na barovou stoličku a podložil si hlavu. ,,Lásko já fakt už nevím. Na co máš chuť?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Na smažený sýr" odpoví prostě a já se uchechtnu. ,,Volala mi máma, jestli s nimi nepůjdeme na oběd" řeknu a ona poskočí. ,,Na smažený sýr?". ,,To asi ne" šeptnu a ona vyskočí na linku. ,,Nechci to ještě nikomu říkat" pronesu a ona přikývne. ,,Já vím lásko" šeptne a pohladí mě po tváři. Mírně jsme se pousmál a posadil ji na sebe. ,,Chceš tam jít?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Budu mít na výběr" řekne pobaveně a oba se zasmějeme.

Pohled Zity:

,,Ahoj!" křikne Yana a skočí na Vadima. ,,Bacha s tím břichem" pronese Vadim a ona se zasměje. ,,Ahoj" řekne ke mně a taky mě obejme. Jen co se o mě otřela tím břichem, trochu jsem se zděsila. Takhle budu taky vypadat? Vadim mi odsunul židli. Sedla jsem si a usmála se na něj. ,,Teda gentleman jsi" šeptne Yana a všichni si sedneme. Jen co se mi do rukou dostal jídelní lístek, urápeně jsem se podívala na Vadima. Zasmál se a nahl se ke mně. ,,Dej mi nějakou polívku" šeptne Vadimova máma a usměje se na mě. Nejradši bych byla doma a spala. Nebo se mazlila s Robinem a možná i s Vadimem. ,,A něco novýho?" zeptá se Yana a koukne na Vadima. ,,Ne. Všechno při starém" odpoví a jeho máma na něj naléhavě koukne. ,,Nic se nestalo" řekne rázně Vadim k ní a ona si povzdechne. Radši jsem mlčela. Do tohohle se jim plést nebudu.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby