Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Moc vážný"

Pohled Zity:

Vadima jsem nechala v klidu a radši odešla do pokoje. S tím vzteklounem nebudu už ani minutu! Absolutně nechápu co ho popadlo. Nic jsem mu neprovedla. A i kdyby jo, nemá se chovat jako idiot. Jen co jsem zavřela dveře, ozvalo se dupání na schodech. To bude ještě dlouhý.

Flashback:

Pohled Vadima:

S Robinem jsem procházel parkem a v mobilu hledal Zitu. Potřeboval bych... Někdo do mě vrazil. ,,Bacha" šeptnu a jdu dál. ,,Nemáš koukat do mobilu" oponuje a já se zastavím. Otočil jsem se na ni. Jen se na mě mračila. ,,Ahoj" šeptnu a ona přikývne. ,,Pěknej pes. To je tvůj?" zeptá se hnusně a já pokývu hlavou. ,,Je Zity" odpovím a ona se ušklíbne. ,,Slyšela jsem, že se nedostala na odbornou" pronese a já na ni překvapeně kouknu. ,,Jak to víš?". ,,Chodí tam jedna kamarádka" odpoví prostě a jde ke mně. ,,Asi... Bych měl jít" řeknu rychle a ona si klekne k Robinovi. Ten po ní hned začal skákat. ,,Jak se máš?". Mlčel jsem a jen na ni koukal. ,,Dobře" odpovím a ona se zase narovná. ,,Ty?". Pokrčila rameny. ,,Chodím na vysokou. Nic moc" dodá a založí si ruce. ,,Takže tě vzali. To je fajn" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Nevzali. Jsem na jiné" odpoví a já na ni zaraženě kouknu. ,,To je škoda". Cítil jsem se hrozně trapně. ,,Měl bych jít. Ještě mám plány..." dodám a ona přikývne. ,,Pojďme si promluvit" pronese a já na ni jen vykulím oči. ,,Není s čím" odpovím tiše a ona ke mně přistoupí. ,,Slyšela jsem spoustu věcí a chci vědět pravdu". ,,Hádám. Řekla ti to Sára?" zeptám se a ona přikývne. ,,Hele... My dva spolu už nic nemáme. Ani já a Sára. A to co jsi slyšela...". ,,Prej máte dítě" vyhrkne a já jen mlčím. ,,Ne. Nemáme dítě" řeknu nechápavě a ona přikývne. ,,Prej se stěhuješ do Ostravy". ,,Bože... A proč to vůbec řešíš?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Celý léto jsem o tobě neslyšela a jen viděla jak přidáváš nějaký stories a fotky. Tak... Nevím. Asi tě mám pořád ráda!" jekne mírně a já skloním hlavu. Trochu mi to lichotilo. Na druhou stranu jsem se bál. ,,To že se stěhuju, taky není pravda. Sáře nemůžeš nic věřit a... Je mi líto, ale se Zitou je to vážný. Hodně vážný. Vypadá to, že spolu už zůstaneme. Navždycky. Chápeš co tím chci říct?". Jen pokývala hlavou. ,,Chci tím říct, že tě rád nemám. Promiň" dodám a ona si založí ruce. ,,Jseš děvkař" pronese a já jen rozhodím rukama. Bez dalšího slova jsem se otočil a šel pryč. Ona se ke mně právě chtěla vrátit? ,,Pozdravuj Zitu" šeptne a rychle se otočí. Povzdechl jsem si a sklonil hlavu k Robinovi. ,,To je moje bejvalá. Chápeš. Určitě to znáš" dodám a on ze země vezme klacek. Asi nezná.

Pohled Zity:

Podala jsem jí papír a ona si ho začala pročítat. ,,Skvělé! Úžasné! To je přímo geniální! Jak tě to napadlo?" zeptá se a šťastně na mě kouká. ,,No... Nejprve jsem si říkala, že...". ,,Dámy omlouvám se, ale zde místostarostka musí podepsat pár dotací" řekne starosta a já přikývnu. ,,Omlouvám se. Asi zdržuju. Měla bych jít domů...". ,,To ne! Zůstaň. Sotva si přišla. Já to jen podepíšu a hned se ti budu věnovat" řekne rychle a odejde vedle. Napila jsme se kafe a prohlížela si fotky. Bylo tu tolik zajimavých lidí. Vstala jsem a šla ke knihovně. Vytáhla jsem nějakou knížku a začetla se do obsahu. ,,Taky ráda čteš?" zeptá se mile a já se na ni rychle otočím. ,,Jo. Uklidňuje to" odpovím a ona přikývne. Z těžka si sedla do křesla a vydechla. ,,Asi je náročný pořád obíhat město a tak že?". Přikývla a napila se kafe. ,,Když jsem byla mladší, šlo to snadněji. Poslední dobou je to samý papírování. Sama to nestíhám" dodá a já si k ní zase sednu. Natáhla jsem se pro buchtu a kousla si do ní. ,,Víš... Už dávno mě napadla jedna věc" pronese a já jen přikyvuju. ,,Zlato padá ti to" šeptne a podá mi kapesník. ,,Pardon" šeptnu a ona se zasměje. ,,Nemáš teď rok pauzu?" zeptá se a já přikývnu. ,,Vždyť víte. Do školy mě nevzali a...". Jakobych si to uvědomila. ,,Co mi tím naznačujete?" zeptám se tiše a ona mi utře pusu. ,,Potřebovala bych asistenta. Někoho šikovného, kdo se vyzná ve městě, umí základy účetnictví a zvládl by pohlídat tuhle kancelář od osmi do jedné" odpoví a dělá jakože nic. ,,No... A máte výběrové řízení?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Umíš psát, počítat a vařit kafe?". Přikývla jsem a ona vstala. ,,Jsi přijatá" řekne a já na ni jen vykulím oči. ,,Vážně? Myslíte to vážně? Vadim vám neříkal jak jsme neschopná?" zeptám se a ona se začne smát. ,,Zituško... To víš že říkal, ale tady nebudeš muset nic stavět" odpoví a natáhne se pro nějaký papír. ,,Rovnou to sepíšeme. Kolik chceš plat?" vyhrkne a já na ni jen koukám. ,,Tohle mi nedělejte... Nedokážu cokoli rozhodnout" odpovím a ona se zamyslí. Podívala se na nějaký tabulky. ,,Řeknime, že tu budeš šest hodin a z toho budeš pracovat ještě doma. Napíšeme to jako výkonný zástupce a z ničeho nic máš...". Napsala částku. Jen jsem se na ni pousmála. ,,Vy jste šílená" šeptnu a ona přikývne. ,,Samozřejmě se ti z toho něco strhne, ale začnime takto. Potřebuju nějaké údaje a podpis".

Endflashback:

Pohled Vadima:

Já se tu starám jako kokot, obíhám město a ona... Bude pracovat s mojí mámou! To nezvládnu. Bože! Hned jsem šel zase za ní. ,,Vrať a se a pojď mi to říct ještě jednou!" křiknu a rozkopnu dveře. Zita se na mě prudce otočila a jen si založila ruce. ,,Nechápu proč tak křičíš" šeptne a já s ní začnu třást. ,,Nemůžeš pracovat u mojí mámy! Tomu se všechno vymyká" dodám a ona mě odstrčí. ,,Vadime je to jenom tvoje máma! Nedělám pro FBI nebo pro STB. Uklidni se. Myslela jsem, že budeš mít radost" odpoví a já se složím. Vyděšeně na mě koukala. ,,Moje máma! Neeee!" zaúpím a ona nade mnou jen stojí. ,,Až se s tím srovnáš přijdi dolů. Udělala jsem ti večeři" dodá a odejde. Bouchla za sebou dveřmi a nechala mě tu. Dnešek nemůže být horší!

Pohled Zity:

Jasně že se vrátil. Se založenýma rukama jsem se na něj otočila. ,,Promiň" řekne prostě a sedne si na linku. ,,Ty jseš hrozná herečka" šeptnu a on se začne smát. ,,Nebudu kecat. Můžu vyjádřit emoce?". Jen jsem přikývla. ,,Pane bože! Moje holka se spikla s mojí matkou! Musím je obě zabít, nebo se přestěhovat. Robine pomoc mi!" křikne po něm a já se jen směju. ,,Ale jsem rád že něco máš" dodá tiše s úsměvem a mávne na mě. Opřela jsem se o něj. ,,Ani jsem se nezeptal co budeš dělat". ,,Budu jí pomáhat. Prostě sekretářka" dodám a on na mě překvapeně kouká. ,,Takže... Budeš nosit něco sexy nebo...". ,,Budu nosit normální oblečení čuňáku" odpovím a on se jen uchechtne. ,,To bude příšerný a zároveň skvělý" šeptne a lehne si. ,,Co bude skvělý?". ,,Obou se vás zbavím" pronese a já po něm hodím utěrku.

Pohled Vadima:

,,Neuvěříš mi koho jsem potkal". Jen nadzvedla obočí. ,,Paťu" šeptnu a ona jekne. ,,Neříkej to jméno před naším psem!" křikne a já se jen zasměju. ,,Víš co jsem řekla?". Přikývl jsem a hned si povzdechl. ,,Potkal jsem tu kurvu, co tě chtěla vyšachovat" pronesu a ona jde zvědavě ke mně. ,,A co ti řekla?". ,,Že jí Sára řekla, že máme dítě a stěhujeme se do Ostravy" odpovím a ona se začne smát. ,,Ty by jsi to v Ostravě nezvládl" pronese a já seskočím dolů. ,,Zvládl. Co ze mě zase děláš kripla?" zeptám se uraženě a ona se na mě rychle otočí. ,,Nikomu by jsi nerozuměl a všichni by se ti smáli" řekne rychle a šťouchne do mě. ,,Za co?" zeptám se zvědavě a ona pokrčí rameny. ,,Nechci, aby jsi plakal" odpoví a začne dávat jídlo na talíře. Vyndal jsem víno a rozlil ho do skleniček. Všechno jsme si odnesli do obýváku a uvelebili se. ,,A co dál? Zase tě chtěla zpátky?" zeptá se a já přikývnu. ,,Zase do mě hustila, že mě sleduje na Instagramu a tak. Někdy se jich bojím" dodám a oba se zasmějeme. ,,Víš jak se to říká. Jedna z pěti" dodá a já na ni nechápavě kouknu. ,,To říká Ondra. Jedna z pěti není šílená" řekne a já se zamyslím. ,,Tenkrát když jsem potkal Janu. Ta byla v pohodě" šeptnu a ona se na mě rychle otočí. ,,Vadime neser" pronese a já se hned začnu smát. ,,Dělám si srandu. Nevím jak se jmenovala" řeknu rychle a ona mě píchne vidličkou. Začal jsem jíst a koukal na ni. Zezadu ji ozařoval krb. Pomalu začínám věřit těm kecům co jsem řekl Patrícii. Se Zitou je to vážný. Kurva vážný. ,,Jinak... Nahoře máš to oblečení" šeptne a já na ni mile koukám. ,,Co je?" zeptá se nechápavě a já jen mávnu rukou. ,,Nic" odpovím tiše a pohladím ji po vlasech. Usmála se a přisunula se ke mně. Do prdele tohle je asi nejvážnější vztah co jsme kdy měl. Začínám z toho být krapet nervozní.

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby