Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

1,2,3... Fight

Pohled Zity:

Skoro měsíc jsem se nezastavila. Bylo to pořád... ,,Vyzvedni kluky! Jdi na nákup! Ukliď dům!". Šla mi z toho hlava kolem. Pořádně jsem se neviděla s žádnými přáteli. Vadima jsem úplně zanedbávala. Dokázal to pochopit, ale asi se mu to moc nelíbilo. Pokaždé co jsem skončila ve škole jsem hned šla domů, abych to všechno stihla. Tentokrát jsem to ale neudělala. Vlastně... Je už skoro sedm. Něco se ve mně zlomilo. Máma je už doma. Proč bych měla všechno dělat já? O kluky jsem se starala, když byla v nemocnici a pak když byla doma, ale teď? Vždyť je úplně v pořádku! Citově mě akorát vydírá. Povzdechla jsem si a koukala na lidi chodící kolem mě. Co mám teď jako dělat? Celý den jsem nebyla doma. Vstala jsem a šla po parku. Z kapsy jsem si vytáhla mobil.

Pohled Vadima:

S klukama jsme seděli v parku. Naštěstí se dneska s holkama vidět nemusím. Se svýma problémama se klukům moc nesvěřuju, ale tohle je vážná věc. ,,Od té autonehody jsme spolu nespali. Je něco ve mně špatně?" zeptám se a oni na mě smutně koukají. ,,Hele.... Ne. Ty jseš frajer. Ona je frigidní!" řekne Viktor a všichni se začneme smát. ,,Ne. Vadime takhle to neber. Má dost starostí. Nech ji odpočinout". Musel jsem se nad tím zamyslet. Z ničeho nic se tu ozvalo zvonění mobilu. Honza se ho přiložil k uchu. Pobaveně se na nás podíval. ,,Máme problém" pronese a mávne na nás.

Půl hodiny zpátky:

Pohled Zity:

S holkama jsme seděly na rampě a bavily se. Mělo mě to napadnou hned, že budou pít. ,,A já prostě nevím co mám dělat. Vadim se na mě asi zlobí a máma taky. Poslední dobou mě nebaví žít" pronesu a ony soucitně přikyvují. ,,Hele buď zase stará Zita. Měla jsem ji ráda víc, než tihle dospěláckou" řekne Petra a napije se. ,,Já taky. Ale ony se ty povinnosti nějak hromadí, že jsem nucena je řešit" odpovím a seskočím z rampy. ,,Dívejte na mě. Dneska jsem se ani nešla domů převlíct, aby mě máma hned neuvěznila doma, že musím něco dělat. Je to hrozně sobecký, ale já jsem prostě pořád děcko!" jeknu a ony na mě jen koukají. Z dálky jsem viděla nějaký typky. Dost se motaly. Šla jsem zase k holkám. ,,To je Simona" šeptnu k nim a ony slezou dolů. Kdo je Simona? Jedna naše známá. Ona jediná bílá a její cikánská crew. Holky s nimi mají vždycky nějaký problém. ,,Neříkala jsem vám už minule, že tady chodíme pít my?" zeptá se a koukne na nás. Jen jsem se zasmála. ,,Co je vtipný more?". Zase jsem se začala smát. ,,Jestli máš nějakej problém, tak to pojď vyřešit jako chlap" štěkne Simona a Aneta se na ni pobaveně podívá. ,,Máš péro nebo co?" zeptá se a my se začneme smát. Špatnej krok.

Teď:

Seděla jsem na obrubníku a do košile si utřela krev. ,,Kunda jedna" šeptne Denisa a sedne si vedle mě. ,,Nemusela jsi hned volat klukům" řekne Peťa a já přikývnu. ,,Hele bude to tak lepší. Koukej na nás. Zita je celá od krve a má rozraženou hlavu. Déňa je jako kdyby jí hodily do drtičky a ty máš zlomený nehet. Navíc... Dáňa má nejspíš zlomenou ruku" dodá a já na ni kouknu. Peťa ji držela zezadu a ruku jí mačkala k tělu. ,,Je to jenom naražený" šeptne Daniela a já rychle vstanu. ,,Ale alespoň se tu už neukážou. Zdrhly jak malý děcka" řeknu a všechny se na sebe pobaveně podíváme. Jen co jsem se otočila, viděla jsem jak sem jdou ti hrdinové. Achjo. ,,Měla jsem jít radši hned pryč" šeptnu a jdu k Anetě. ,,Postará se o tebe" odpoví tiše a oni k nám popoběhnou.

Pohled Vadima:

Byl to hroznej pohled. Možná i trochu vtipnej. Rychle jsem šel k Zitě. ,,Chceš mě zabít?" zeptám se a obejmu ji. Jen pokývala hlavou. ,,Co se stalo?" zeptá se Viktor a já jen přikývnu. ,,Potkaly jsme naši známou" odpoví pobaveně Denisa a vezme si batoh. ,,Jen to řekni jak to bylo... Provokovaly jsme a dostaly přes hubu od cikánů" řekne naštvaně Aneta a Honza ji jen drží za ruku. ,,Za všechno může Simona!" jekne Daniela a Zita se na ně otočí. ,,Můžu za to já. Měla jsem radši držet hubu" řekne tiše a zase mě obejme. Koukl jsem na batohy, který ležely u sebe. Bylo tam i pár flašek. Bože. Kdy ta holka dospěje? ,,Půjdeme k nám" pronesu a ona jen přikývne.

Pohled Zity:

Drželi jsme se za ruce a šli parkem. ,,Tak povídej. Kolik jsi toho zase vypila?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Moc ne. Jen jsem se napila" odpovím a ona se uchechtne. ,,Tak proč jsi tak řídila?". Oba jsme se zastavili. ,,Chtěla bych se ti omluvit" řeknu prostě a on na mě nechápavě kouká. ,,Hrozně jsem tě zanedbávala. Uvědomila jsem si to, ale i tak... Nechci se vrátit domů" dodám a on na mě vážně kouká. ,,Nechceš?" zeptá se a já přikývnu. ,,Od té doby co se máma vrátila z nemocnice, spol skoro nemluvíme. Jenom co mám udělat a tak. Navíc... Kluci se mnou taky nemluví" dodám a on jen pokýve hlavou. ,,Vždyť jsi...". ,,Já vím, že jsem ti říkala, že je všechno v pohodě. Jenom jsem neměla čas na to se soustředit na to jak to doma teď funguje a radši se poperu. Bože já jsem kráva" dodám a jdeme zase dál. ,,Nejsi. Jenom to máš teď složitý. Musíš to vyřešit a ne se rvát s cikánama. I když tě za to cením" dodá a oba se zasměje. ,,Lásko já... Jsem se zlobil, že nejsi se mnou a že jsi radši s holkama, ale chápu to. Mrzí mě, že jsem na tebe víc netlačil, aby jsi mi všechno řekla" dodá a já se jen uchechtnu. ,,Končím s tím. Nemá cenu se snažit. Chci se vrátit do svých zajetých kolejí. Chodit s váma ven, přespávat po kamarádech a být s tebou" dodám tiše a on se na mě mile usměje. ,,Taky bych chtěl být s tebou" šeptne a skloní se ke mně. ,,Bolí tě ta hlava?" zeptá se a já jen pokývu hlavou. ,,Vlastně ani ne" odpovím a on mě pohladí po čele. ,,Jak se to stalo?". ,,Smála jsem se cikánům" odpovím prostě a on se zasměje. ,,Ale tohle" opraví se a ukáže na mě. ,,Jedna z nich měla asi o dvacet kilo víc a rozhodla se na mě skočit" odpovím a on se zasměje. ,,Bože. Takový koule bysme neměli ani my". Chytl mě kolem ramen a usmál se na mě. ,,I přes všechny hovna se o mě vždycky postaráš" šeptnu a on přikývne. ,,To se tak dělá, když někoho miluješ" odpoví a jde dál.

Jou. Koneček

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby