Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Sbohem

Pohled Zity:

U snídaně bylo hrobové ticho. U balení bylo hrobové ticho. Stejně tak u oběda a stejně tak u přenášení věcí do náklaďáku. Stejně tak, když jsme seděli v obýváku. ,,Chci to s vámi všemi probrat" řekne táta a já pokývu hlavou. ,,Není co" šeptnu a děda si ke mně sedne. ,,Je co probírat" šeptne a já na něj naštvaně kouknu. ,,I kdyby jsme to probrali třeba milionkrát, mámu nám to stejně nevrátí. Chápu, že jste smutní, ale dál to nerozmazávejte" dodám a kluci na mě s otevřenou pusou koukají. ,,A proč ty nejsi smutná?" zeptá se táta a já jen pokrčím rameny. ,,Prostě jsem se s tím smířila. Ona sama si to udělala. Chtěla to tak. Nezměním to" dodám tiše a on přikývne. ,,Dobře... Kluci. Pro vás teď začíná těžší část. Ehm. Asi bych to nechal do Frýdku. Chcete se ještě s někým rozloučit než odjedeme?" zeptá se a jen tiše mlčím. Ještě to vydrž! Ještě chvilku! ,,Asi ne" hlesne Honza a vstane. Všichni tři odešli. ,,Co ty? Vážně nechceš jet s námi?" zeptá se táta a já jen pokývu hlavou. ,,Ne. Moje místo je tady" odpovím prostě a oba na sebe s dědou kouknou. ,,V tom případě se uvidíme 30. na pohřbu" řekne a já jen přikývnu. Už 30. jo? Celkem to letí. Dneska už se normálně chodí zase do práce. Všechny svátky skončili a pohřeb má být týden po tom co umřela? Není to brzo? Zhluboka jsem se nadechla a přikývla. ,,V kolik pojedete?". ,,Kolem šesté" odpoví táta a já zase jen přikývnu. Nějak k tomu nemám co říct, jako vždycky.

Všichni čtyři jsme seděli u Štěpána v pokoji na zemi. ,,Nebudeš se tu bát?" zeptá se Sam a já pokývu hlavou. ,,Nebudu. Duchové tu nestraší" odpovím a oni se jen pousmějou. ,,Kluci... Já. Když jsme vyklízeli ložnici našla jsem dárky a chtěla bych, aby jste si je vzali" řeknu a oni na mě jen koukají. ,,Úplně jsem na to zapomněl" šeptne Honza a odběhne. Nakonec odběhl i Sam. Štěpán otevřel skříň a vytáhl tři ruličky. Kluci sem doběhli a sedli si zpátky. ,,Taky pro vás něco mám". Porozdávali jsme si navzájem balíčky. ,,Tohle je od mámy" pronesu a všem podám krabičky. Honza si ji rozbalil a jen mu spadlo pár slz. Otevřel krabičku od mobilu a podíval se na něj. ,,Máma říkala, že mi novej dá až v patnácti" šeptne a já přikývnu. Sam dostal ten samej, ale v jin barvě. ,,Jeee. To je Zity starej!" jekne Štěpán a já přikývnu. ,,Stáhla jsme ti tam nějaký hry" řeknu prostě a on se zaraduje. Taky jsem si otevřela dárek od mámy. Zase další prachy. Koukla jsem na kluky, kteří si prohlíželi mobily. ,,Tady máte. Schovejte si to" řeknu a všem dám litra. Jen na mě nechápavě koukali. ,,To máte ode mě k Vánocům. Šetřete si" dodám a oni si to ode mě vezmou. Stejně tak mi asi tři tisíce zbyly. Já prachy nechci! ,,Rozbal ten ode mě" řekne Honza a já si ho vezmu. Odtrhla jsem papír a pobaveně na něj koukla. ,,Kde ti to prodali?" zeptám se a on mávne rukou. ,,Kamarád" odpoví a já si vedle sebe postavím flašku rumu. ,,Díky" pronesu pobaveně a on se jen zasměje. Všichni jsme se utišili. ,,Namaloval jsem vám obrázky, aby jsme byli všichni spolu" řekne Štěpán a všem nám podá. Rozbalila jsme ruličku a koukala se na sebe. Tady se nějak moc směju. ,,Děkuju" hlesnu a on mávne rukou. ,,Dám ho na ledničku" dodám a on poskočí. Zase jsme se utišili. ,,Bude mi to tady chybět" řekne Sam a já na něj vážně kouknu. ,,Neodcházíte od cuď úplně. Akorát jenom budete chvilku bydlet někde jinde. Já budu jezdit za vámi a vy za mnou. Vaše pokoje tu zůstanou" dodám a oni na sebe kouknou. ,,Jenom jsme ti chtěli poděkovat. I když jseš hrozná, starala si se o nás, když máma nechtěla, nebo nemohla" řekne Honza a mně steče slza. ,,Byla jsme na vás někdy až moc zlá. Nemůžete za máminy chyby" dodám a Štěpán mě obejme. ,,Mám tě rád" šeptne a já přikývnu. ,,Já tebe taky" odpovím a kluci se taky zvednou. Objali mě a taky začali brečet. Na dveře někdo zaklepal. ,,Hoši nasedat. Stěhováci už přijeli" dodá děda a kouká na nás. ,,Jasně. Jdeme" šeptne Honza a zvedne se. Šla jsem hned za nimi. Postupně se začali oblíkat a obouvat zimní boty. ,,Zlato vážně to zvládneš?" zeptá se a já přikývnu. ,,Jo" hlesnu a ob mě obejme. ,,Kdybych nemusel, tak nejezdím". ,,Já vím" odpovím a on mi dá ještě pusu do vlasů. ,,Uvidíme se co nejdřív" šeptne a já přikývnu. ,,Na pohřbu" odpovím tiše a on si povzdechne. ,,Zito drž se" řekne děda a taky mě obejme. Pořád mi to připadá divný. ,,Ty taky" odpovím a on rychle odejde. Stoupla jsem si do dveří a koukali na kluky, jak nasedají do auta. Jen jsem na ně zamávala. Ono se to vážně děje. Já tu budu sama! Já tu jsem sama! Dřív než odjeli z příjezdovky jsem jim ještě zamávala. Táta zatroubil a taky mi zamával. Jakmile se zavřela i brána, došlo mi to. Všechno. Zalezla jsem do domu a sedla si v předsíni na zem. Moje máma je mrtvá! Prostě umřela! Kluci budou ve Frýdku a já tu budu sama! Nesnesu být sama. Nezvládnu to. Z kuchyně jsme slyšela moje vyzvánění. Hned jsem šla pro mobil. Aneta. Chvíli jsme se rozmýšlela jestli jí to vezmu. Nakonec jsem to típla a mobil vypla. Z ledničky jsem si vzala flašku rumu, co mi dal Honza a šla do pokoje. Kolem máminé ložnice jsem proběhla a ani se tam nedívala. Zabouchla jsem se u sebe a zamčela. Vážně se to děje? Ze dne na den, mi patří dům, mám auto a ještě k tomu žádný povinnosti. Co teď mám dělat? Mám se prostě vrátit k životu? Sedla jsem si k posteli a nechala ať mi slzy stékají po tváři. Co mám říct Vadimovi? Tři dny jsme se mu neozvala, protože jsem řešila pohřeb, a to, že mi kurva patří tenhle zasranej barák. Nejradši bych to tady podpálila! Napila jsem se a začala zase brečet. Tohle nesnesu!

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby