Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Neubližuje mi"

Flashback:

Pohled Vadima:

Seděl jsem u stolu a koukal z okna. Venku bylo tak hnusně, že mi bylo smutno. Co budeme dělat? Kluci mají plány a se Zitou nemáme co dělat. Zvedl jsem se a zvedavě nakoukl do pokoje. Ani jsem nevěděl, že má jenom krátký triko a kalhotky. Vešel jsem dovnitř a potichu zavřel dveře. Možná bych si mohl ještě na chvilku zdřímnout. Jen co jsem si lehl, se ke mně automaticky přisunula. ,,Lásko" šeptnu a ona na mě koukne. Jen jsem se na ni usmíval. Taky se pousmála a dala mi pusu na rameno. Chvíli jsem tam ležel a koukal na ni. ,,Co budeme dneska dělat?" zeptá se tiše a sedne si. ,,Nevím" odpovím a hladím ji po vlasech. Uchechtávala se a stejně tak mě držela za stehno. Nakonec se na mě vyhoupla a hladila mě po tváři. ,,Hrozně mi chybíš" pronese. Uchechtl jsem se a nechápe se na ni díval. ,,Jsme spolu každý den" zaprotestuju a ona jen pokrčí rameny. ,,Chtělo by to víc" šeptne a skloním se ke mně. Začali jsme se líbat. Nemusel jsem nic ani dělat a prsa jí z trika vylezly samy. Sundala si ho a podívala se na mě. ,,Něco mě napadlo" šeptne a sehne se k šuplíku. Hned mi to bylo jasný. Vytáhla ty zatracený pouta a chtěla mě chytit. ,,Vůbec" šeptnu a ona se na mě uraženě podívá. ,,Ty můžeš a já ne?" zeptá se a já jen tiše ležím. ,,Jsem chlap" zaprotestuju. Tenhle pohled jsem ještě neviděl. Jen jsem se na ni usmál. Dala mi facku. To jsem nečekal. To jsem toho řekl tolik? Hned na to mi chytla obě ruce a připoutala mě k posteli. Zase mi dala facku. Musel jsem mít úplně červenou tvář. Usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila. Tohle mi ještě neudělala. Většinou to dělám já jí. Ou. Slezla ze mě a šla pryč. Po chvilce přišla s nějakým provazem. ,,Tohle už přeháníš" řeknu a uraženě se na ni podívám. Jen se uchechtla a přivázala mi nohy. Bylo to divný, ale cítím jsem mírný vzrušení a zároveň strach. Bojím se vlastní holky, kterou přeperu jednou rukou. Rozepla mi pásek a kalhoty mi svlíkla až ke kolenům.

Pohled Zity:

Vzdychal a upřímně mě to dost bavilo. Jak on trápí mě, já může trápit ho. Sedla jsem si na něj a utřela si loutky. ,,Jasně, chápu" šeptne a zavře oči. ,,Nechápeš" odpovím a on na mě hrozně smutně koukne. Jen jsem se uchechtla. Z šuplíku jsem vytáhla kondom a koukla na něj. ,,Jak to asi funguje? Jsem jenom hloupá ženská...". ,,Já to chápu" řekne a já pokrčím rameny. ,,Baví mě to" šeptnu a on se zamračí.

Pohled Vadima:

Byla hrozně pomalá. Dělá to schválně. To je jasný. Bože já jsem hloupej. ,,Zito!" křiknu a ona děla, že neslyší. Pohupovala se na mě. Cítil jsem se hrozně poníženě. Normálně bych ji chytl za zadek a poradně ji pleskl. Chytl ji pod krkem a.... Trhl jsem oběma rukama zároveň. Kus dřeva mi spadl na hlavu a do vzduchu se rozvířil prach. Zita na mě vyděšeně koukla. Hned jsem ji přitlačil k posteli. Už ležela pode mnou. ,,Takže ty takhle?" zeptám se a čekám co se ozve. Ona snad ani nedýchá. Tlačil jsem ji do postele. Ani se nebránila. Teda ty pouta vydrží vážně hodně. ,,Kde je klíč?" zeptám se a otočím ji na záda. ,,Na stolečku" šeptne a snaží si sednout. ,,Kdy ti konečně dojde, že já jsem ten kdo vždycky vyhraje? Tady mám poslední slovo já. Jasný?" zeptám se a ruce jí spoutám za zády. Konečně se mi dostal všechen přebytečný vzduch z plic. Dal jsem jí facku a celou dobu se díval na její utrápený výraz. ,,Je ti to jasný?". ,,Ano pane" šeptne a vzhlédne ke mně. Možná se to zdá tvrdý, ale takhle my to prostě děláme. Máme to tak rádi. Otočil jsem ji a hlavu jí opřel o zbytek čeledi, která z postele zbyla. Několikrát jsem ji plácl po zadku.

Pohled Zity:

Sama pro sebe jsem se usmívala. Snažila jsem se ty pouta sundat. ,,Nezlob" hlesne a pevně mě chytí za paži. Uznávám. Možná mě někdy až moc zmáčkl nebo kousl, ale zatím jsem si to užívala. Vadim mě položil na záda a sklonil se ke mně. Vykřikla jsem a chtěla ho odstrčit. ,,Přestaň" šeptnu a on si mě přitáhne. Dal mi lehkou pusu a posadil mě na něj. Chytil mě pod krkem a zase mi dal facku. Jak říká Sisa... bolest je jen pocit. Ale lhát nebudu. Bože já ho miluju! Pálil mě zadek a dokonce i záda. Vzdychala jsem a jen jsem slyšela jak mi funí vedle hlavy. Jemně mě políbil na krku a přesunul se na záda. Tam kde mě kousl mi nejspíš zůstane otisk už navždy. Jednou rukou mi tak drtil stehno, že mi za chvilku zlomí nějakou kost. Ale pořád jsem to vnímala míň a soustředila se na Vadima. Sundal mě z něj a položil na břicho. Už jsem se musela zakousnout do polštáře, abych mu tedy nezačala vzdychat. I tak mi z plic unikal vzduch a s ním i mručení. Hrozně dlouho nic neřekl. Chytl mě za vlasy a nadzvedl. Už jsem to nevydržela. ,,Vadime prosím" šeptnu a on víc přirazí. I přes to, že jsem někdy jekla, Vadim pokračoval až na doraz. Hrozně rychle dýchal. Pustil mě a zase mě chytl za zadek. Asi poslední tři přírazy jsem už ani necítila. Vadim vydechl a mě konečně nechal spadnout. Jakmile se mi uvolnily ruce, podívala jsem se na něj. Nereagoval. Natahoval se pro mě, že mě pohladí, ale nakonec se zvedl s odešel. Jenže ne daleko. Sedl si na konec postele. Přilítla jsem k němu a nakoukla blíž. Objala jsem ho kolem krku a dala mu pusu na tvář. ,,Promiň" šeptne a otočí se na mě. Nechápavě jsem na něj koukala. Rukou mi projel po rameni.

Pohled Vadima:

Cítil jsem se hrozně provinile. Nikdy jsem jí neublížil. Až dneska. Po půl roce co spolu chodíme jsem jí zranil. Bylo mi příšerně. Lehl jsem si na břicho a zakryl se. Zita jen tiše seděla. Viděl jsem to na ní. Bolí jí to. Všechno. Zadek, krk, záda. Musela i hlava. Nakonec mi lehla na zadá a objala mě. ,,Nic se nestalo" šeptne a dá mi pusu na krk. ,,Miluju tě" dodá a hlavu mi narve mezi rameno s můj obličej. ,,Neměla by jsi. Co ti dávám? Kromě toho, že tě otravuju a ubližuju ti?". ,,Neubližuješ mi" šeptne a já se otočím na druhou stranu, aby na ne neviděla. ,,Já tě miluju, ale i tak ti dělám hrozný věci. Mlátím tě... vždyť se podívej!" jeknu a sednu si. Na ruce měla úplně modrý otisk mojí ruky. Zadek červený jak rajče a na zádech modráky. Nemohl jsem se na to ani podívat. ,,Tak co ti dávám, když se mě musíš bát" hlesnu a zase si lehnu. ,,Co mi daváš? Lásku, tvůj čas, jídlo s nespočet orgasmů" dodá tiše a já se jen uchechtnu. ,,Vadime když někoho miluješ, vidíš jenom to dobrý. Stejně jako já na tobě. A stejně. Prosím tě... co ti jako dávám já? Stresy, vysosávám z tebe život a peníze" řekne a já se rázně otočím. ,,Vůbec!" křiknu a přitáhnu ji k sobě. ,,Dáváš mi pocit, že nejsem sám, že mě někdo miluje víc než cokoli a hlavně jsem s tebou opravdicky šťastnej, jako nikdy v životě". Jen přikývla a povzdechla si. ,,A myslíš, že to změní nějaký modráky, nebo pokousaný záda?" zeptá se s úsměvem. Jen jsem zavrtěl hlavou. ,,Tak vidíš ty tele". Objal jsem ji a hlavu jí přitiskl na moji hruď. Chytla mě za ruku a strčila ji mezi nás. ,,Někdy si připadám, jako kdybych tě chtěl zabít, tím co dělám" šeptnu a ona de posune výš. ,,Lásko... Něco si pamatuj. Když nechci, tak ti to řeknu" šeptne a vážně na mě koukne. ,,Nechtěl bych ti ublížit". Jenom mi dala pusu a rukou sjela až dolů. Donutilo mě to k zasténání. ,,Tak mi nelži a nikdy mi neublížíš" šeptne a zase mě obejme. Podíval jsem se na ni. Pohladila mě po tváři a políbila mě. Hned na to jsme se začali líbat. Když jsem ji chtěl chytit za zadek, hodně rychle jsem si to rozmyslel. Aniž bych to čekal, kousla mě na hrudi. Nervózně jsem čekal co se stane. Když to v jednu chvíli bolelo, vzpomněl jsme si na to co dělám já jí. Tohle je ještě slabý. Místo mi po chvilce začlo otupovat.

Pohled Zity:

Odtáhla jsem se a podívala se mu na prso. Měl tam otisk a pod tím podlitiny. ,,Jsme označkovaní" pronese a já se zasměju. Ještě jsem mu tam dala pusu. ,,Načekal jsem se na tebe" pronese a já si sednu. ,,Vždyť já na tebe taky" odpovím a oba se na sebe usmějeme. Matně si vzpomínám jak jsem Denise fňukala, že mě Vadim nechce a o ani ne rok později tu spolu ležíme nazí a mazlíme se.

Endflashback:

,,Od čeho máte ty modřiny?" zeptá se doktor a já jen pokrčím rameny. ,,Ani nevím" odpovím a ona si mě prohlídne. ,,Neubližuje vám někdo?". ,,Ne. Minulý týden jsem spadla ze schodů. To bude asi ono" dodám a ona si mě nedůvěřivě měří pohledem. ,,Víte, že mi můžete říct všechno" šeptne a já přikývnu. ,,Já vím. Vážně mě nikdo nemlátí" odpovím a ona si sedne. ,,Dobře. Takže jenom antikoncepce?". Přikývla jsem a oblíkla si triko. ,,Víte kam jít" šeptne a já si od ní vezmu papírek. ,,Děkuji". Tohle radši Vadimovi říkat nebudu. Ještě by zbytečně jančil.

Kouuuunec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby