Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Už bych se nevrátil!"

Pohled Vadima:

Sedl jsem si k Zitě a podal jí talíř. ,,Díky" šeptne a natáhla se pro deku. Zakryla mě a podala mi vidličku. Usmál jsem se na ni a zapl televizi. ,,Na co se podíváme?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Na co chceš" odpoví prostě a začne jíst.

Pohled Zity:

Potočila jsem se na něj a pozorovala ho. Takhle v klidu už dlouho nebyl. Pořád se stresuje a pracuje za tři. Zapl nějaký film a taky začal jíst. ,,Máš to moc dobrý" pronese mile a sklouzne trochu níž. Chvíli jsem se dívala na film, ale stejně jsem hned ztratila pozornost. Vadim mi vzal prázdný talíř a odnesl ho do kuchyně. Hned se zase vrátil a skočil na mě. Lehl mi na prsa a objal mě. Povzdechl si a usmál se. ,,Kdy naposledy jsme si sedli a dívali se spolu na film?" zeptá se tiše. ,,Už dlouho ne" odpovím a on mi vyhrne triko. ,,Netlačím tě?". ,,Ne. Klidně lež" odpovím a on zavře oči. ,,V kolikátém jsi dnes týdnu?". ,,V devátém. A tři dny" odpovím a on si víc povytáhne deku. ,,Konečně se nám všechno daří, co? Práce je dobrá, máme se rádi... Čekáme miminko. Takhle jsem to chtěl" dodá a já ho jen hladím po vlasech. To, že jsem těhotná jsme zjístili pozdě. Ne až tak, ale před tím jsem to zjístila rapidně dřív. Možná kvůli tomu, že mi bylo dost špatně, ale teď, se cítím skvěle. Dobře. Sem tam mám nevolnosti. Kdo by neměl, ale jde spíš o to, že jsem víc vyrovnaná a smířená s tím, že jsem těhotná. I Vadim to vzal jinak. Hlavně to vzal zodpovědněji. Nikomu nic neřekl a vážně mi pomáhá. Podívala jsem se na stůl kde ležel dnešní ultratvuk. Vadim si ho bere všude sebou a pořád si ho prohlíží. Nechápu co na tom má. Já tam to děcko ani nevidím.

Pohled Vadima:

U hlavy mi začal zvonit mobil. Ospale jsem si ho vzal a slezl ze Zity. ,,Ondro... Řekli jsme si, že si teď dáme volno" pronesu a on začne křičet. ,,Co?" zeptám se nechápavě a on se utiší. ,,Přijeď hned do kanceláře. Někdo to tady vykradl!". Jen jsem seděl a koukal na Zitu. ,,Co se stalo?" zeptá se tiše a vezme mi mobil. ,,Ondro? Halo? Uklidni se. Co se stalo?". Po chvíli měla stejný výraz jako já. ,,Já... Ano. Přijede" dodá a já pokývu hlavou. ,,Měl jsem pivo" šeptnu a ona se zvedne. ,,Přijedeme oba. Počkej na nás... Ne. Nejprve si to musíme projít my. Zjístit co se ztratilo a potom je zavoláme. Klid" dodá a natáhne ke mně ruku. ,,Zlato jedeme" šeptne a já jen přikývnu.

Vystoupil jsem z auta a rychle běžel dovnitř. Byli tady všichni z baráku. ,,Co se stalo? I vás vykradli?" zeptám se a podívám se na chlapa, který má kancelář naproti nám. ,,Ukradli mi počítače a i trezor ze skříně" odpoví a já vkročím k nám. Úplně mě polil pot. Všechno tady bylo rozbitý. Procházel jsem kolem složek, papírů a skla. ,,Do prdele" šeptnu a povzdechnu si. ,,Vadime. Na nic nesahej. Budou tady otisky" pronese Zita a já se chytnu za hlavu. ,,Tři roky práce jsou v prdeli" řeknu naštvaně a ona mě obejme. ,,Poslala jsem Ondru pro rukavice a prohledáme to tady, jo? Podíváme se co chybí a sepíšeme to. Pojišťovna vám to uhradí". Působila klidně. Víc než bych od ní čekal. ,,Já nechápu, jak můžeš být takhle v klidu! Někdo nás vykradl! Víš kolik tu bylo cenných věcí? Byli tady informace o nás. Teď má někdo naši adresu a klíč co jsem si nechal udělat, kdyby náhodou! Tohle není sranda!" křiknu na ni a ona jen skloní hlavu. Odstrčil jsem ji a šel pryč.

Pohled Zity:

,,Měli jsem tu faktury, co ještě nebyly splacené a schovaný nějakou hotovost" pronese Ondra a strážník si to zapíše. ,,Něco dalšího, co se ztratilo, nebo je rozbíté?". ,,Jo. Měl jsem tu počítač a notebook. Oba byly dost drahý. A Vadim...". ,,Má svůj notebook doma, ale byly tu jeho osobní věci a klíč od našeho domu" řeknu za něj a on si to zapíše. ,,Žádný klíč jsme nenašli, takže si ho museli odnést. Vyměňte doma zámky a bylo by fajn si zařídit nějaký kamerový systém" odpoví a já jen přikývnu. ,,Váš... Jak to teda je? Vy dva jste partneři, nebo...". ,,Vadim je můj obchodní partner a její manžel. Jsme přátelé" dodá Ondra a on si to zase zapíše. ,,Můžeme si ověřit vaše alibi? Kde jste se necházeli v době incidentu?". ,,Vy si myslíte, že jsme to byli my?" zeptám se tiše a on pokýve hlavou. ,,Jde o to, že někteří majitelé firem se snaží o pojišťovací podpod, protože se bojí bankrotu" pronese a Ondra jen pokýve hlavou. ,,My... Vám můžeme ukázat účetnictví. My nebankrotujeme a... Proč bychom vykrádali i další kanceláře?" zeptá se nechápavě a on se na mě podívá. ,,Budu rád, když mi řeknete kde jste byli, abychom si mohli prověřit vaše alibi" řekne rázně a Ondra se na mě podívá. ,,Soukromě prosím" dodá a on přikývne. ,,Dobře. Já jdu zatím jinam" řekne rychle a odejde. ,,Tak paní. Byla jste dnes celý den se svým manželem?" zeptá se a já přikývnu. ,,Byla. Od rána do večera" odpovím a on si mě prohlídne. ,,Řekněte mi co jste teda celý den dělali a potřebné časy, abychom se v tom orientovali". ,,Ráno jsme se probudili až na oběd. Objednali jsme si jídlo, to bylo asi kolem půl dvanácté. Přišla mi ověřovací esemeska. Najedli jsme se a šli jsme na procházku s naším psem. To mohlo být asi kolem jedné. Když jsme se vrátili, tak jsme se nachystali a jeli jsme do nemocnice. K mojí gynekoložce...". ,,Důvod" pronese naštvaně a já na něj nechápavě koukám. ,,To asi není potřeba, ne?". ,,Důvod!". ,,Fajn. Jsem těhotná. Teď jsem v devátém týdnu... Nedávno jsme to zjístili a kvůli zdravotním problémům tam musíme jezdit co týden. Potom jsme jeli nakoupit a pak domů. Vadimovi volali prarodiče, takže byl u sebe v pracovně a já vařila...". ,,Proč jste tam nebyla s ním?" zeptá se a nadzvedne jedno obočí. ,,Oni nejsou z Česka a já jim neorzumím. Když dovolali, Vadim přišel a dali jsme si večeři. Na chvíli usl a já si mezitím četla. Potom už volal Ondra. To mohlo být kolem desáté" řeknu a on si založí ruce. ,,A kde je váš manžel teď?". ,,No... Když to tady viděl, tak ho to asi vzalo a naštvaně odešl pryč. Nezvedá mi telefon, ale autem odjet nemohl. Měl pivo" dodám a on si to zapíše. ,,Dobře. To je vše. Pokud chcete můžete tu zůstat a strážník Kolář to s vámi vyřeší".

Pohled Vadima:

Když jsem se uklidnil, pomalu jsem se vracel. Před kanceláří už bylo plno policajů. Propletl jsem se mezi nimi a snažil se najít Ondru. ,,Pane...". ,,Já tady mám kancelář. Tuhle" dodám a ukážu na dveře. Jen co jsem nakoukl dovnitř, trochu jsem se zarazil. Zita se bavila s nějakým policistou a smáli se. ,,Pan Tkačenko? Můžete na chvilku?".

Pohled Zity:

,,Ten chlap byl hrozně nepříjemnej" pronesu a on přikývne. ,,Tomáš? Ježiši. Nechápu co dělá u policie, když nevychází dobře s lidma. Všichni si na něj stěžují" dodá a já se rozhlídnu kolem. ,,Myslíte, že se ty věci najdou?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Zmizelo opravdu hodně počítačů a peněz, takže se to bude řešit, ale jestli se věci najdou, to nevím. Otisky jsme našli, ale to můžou být otisky desítek lidí. Ale pokud jste tu měli klíč od domu, dal bych si pozor. Opravdu by bylo lepší vyměnit zámky a nějaký systém...". ,,To už mi říkali. Ale já vůbec nevím, jak to zařídit" pronesu a on si z kapsy vytáhne bloček. ,,Zavolejte na tohle číslo. Můj známej tohle všechno dělá a může vám dát dobrou cenu. Zařídím vám to tam. Do dvou dnů, by to mělo být hotovo" dodá a podá mi papírek. ,,Teda. Děkuju moc" šeptnu překvapeně a on se usměje. ,,Pomáhat a chránit. Máme to v motu" pronese a já se zasměju. ,,Vildo, pojď to nafotit a balíme to". ,,Musím jít. Mějte se" dodá a já přikývnu. ,,Nashledanou" odpovím a do dveří vejde Ondra. ,,Pojedeme, jo? Do rána tu někdo bude a zítra to tady uklidíme" dodá a já pokývu hlavou. ,,Vadim se ještě nevrátil. Nemůžu jet domů" odpovím a on si povzdechne. ,,Tak jo. Počkáme na něj spolu".

Pohled Vadima:

Když mě konečně nechali být, šel jsem do kanceláře. Zita už tu byla jenom s Ondrou. Povídali si a smáli se. Nechápu jak se v téhle situaci můžou smát. ,,Ahoj" pronesu a oba se na mě překvapeně podívají. ,,Kam jsi zmizel?" jekne Zita a já ji ignoruju. ,,Zítra si zavoláme, jo? Do rána tu...". ,,Já vím. Všechno mu řekli. Chci si jít lehnout" dodám a oni na sebe nechápavě kouknou. Zita šla pomalu za mnou a odemkla auto. ,,Pobavila si se se strážníkem?" zeptám se a ona pokrčí rameny. Zapla světla a začala couvat. ,,Celkem jo. Byl to fajn chlap" odpoví a já na ni nechápavě kouknu. ,,Jak můžeš.... To je jedno" dodám a ona se na mě naštvaně podívá. ,,Jak můžu, co jako? Bavit se s jiným chlapem než s tebou? Narozdíl od tebe jsem se to snažila vyřešit. Ty jsi zase naštvaně utekl". ,,Nechápeš to" šeptnu a ona se uchechtne. ,,Nechápu. Jasně, že to nechápu" šeptne naštvaně a vytáhne z kapsy mobil. Vypadl jí papírek. ,,Co to máš?". Hned jsem jí ho sebral. Viděl jsem tam číslo. ,,Aha. Takže jen co odejdu, tak už ti cizí chlap dá číšlo? To je fajn, že jsme manželé a čekáme spolu dítě. Alespoň máš zadní vrátka, kdybych se sbalil a už se nevrátil!" křiknu a ona tiše kouká před sebe. ,,To je číslo na firmu, která mění zámky a dělá zabezpečení domu. Dal mi ho ten policajt, protože ta firma patří jeho kamarádovi. Ale je fajn vědět, že by ses už nevrátil" šeptne a zastaví o domu. Dál jsem uraženě seděl v autě. Zita za sebou zabouchla dveře a šla domů. ,,Sakra" šeptnu a vezmu klíče, co mi tu nechala. Zamkl jsem auto a šel dovnitř. Z horního patra sletěla deka a polštář. Jasně. Gauč hanby. Chápu. Křičel jsem na ni a ještě ji obvinil, že má bokovku. Slyšel jsem, jak se zamkla v ložnici. To je zase den na hovno. Zamkl jsem dveře a zajistil okna. Robin už dávno spal. Ten pes se má stejně nejlíp.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby