Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Bolavé srdíčko

Pohled Vadima:

Mírně se nadzvedávala a pořád vzdychala. Ještě jsem trochu spal. Nakonec jsem ji položil na záda a chytl ji za paži. ,,Au. To bolí" hlesne. Rychle jsem ji pustil a radši mlčel. Cítil jsem se hrozně provinile. Ani nevím proč. Jakobych dělal špatnou věc. Celou dobu jsem myslel na Zitu. Musím se pak Anety zeptat co jí včera řekla. Paťa si mě k sobě přitáhla. ,,Zrychli" šeptne a hned mě políbí. Když jsem zase měl choutky jí jednu vrazit, musel jsem si vzpomenout na to, jak mě vždycky seřve, když udělám něco špatně. Zase jsem si to hodně rychle rozmyslel. Oba jsme jen rychle dýchali a leželi na posteli. Paťa se zvedla a oblíkla si moje triko. ,,Kam jdeš?" zeptám se nechápavě a ona se na mě otočí. ,,Vysprchovat se" odpoví a mrkne na mě. Jakmile odešla, musel jsem se proklínat. Jsem kokot. Fakt, že jo. Po stavu vztahu jsem se dostal zpátky na začátek. Vztahy na jednu, maximálně dvě noci mě už prostě nebaví. Vím, že chci mít normálně fungující vztah, nejlíp s holkou, která právě leží u někoho jinýho a vzpamatovává se z plesu.

Mezitím:

Pohled Zity:

Tohle bylo to nejbolestivější ráno na světě. Bolela mě hlava, břicho, nohy a všechno co bolet mohlo. Hrozně mě píchalo v podbřišku. Nemůže to být tím včerejškem? Na ruce jsem měla otlačeniny, jak mě Kuba pevně držel. Krk mě bolel, jakoby mě někdo dusil. Jak se mu mám teďka podívat do ksichtu? Odkryla jsem se a normálně se zvedla. Když jsem pod sebou viděla červenou kaluž, hrozně jsem se lekla. Byla jsem celá od krve. Co se děje? Běžela jsme si pro kalendář. Ty vole... Už asi sva měsíce nemám mesíčky. Teda až do dneška. Ale silný to je. Že by tam Kuba včera něco prošťouchl? Jsem debilní fakt. Rychle jsem strhla prostěradlo dolů z postele a všechno co bylo od krve, jsem hodila do pračky. Měla bych si zajít k doktorce. Radši. Objevila se za mnou Karin. ,,Dobré...". Utišila se a jen si stoupla mezi futra. ,,Namoč to do studené vody, pak to až dej do pračky" šeptne a zavře dveře. Povzdechla jsem si a udělala co řekla. Nakonec jsem si sedla na vanu a smutně si koukala do dlaní. A jsem zase sama. Aneta se určitě zlobí po tom co jsem jí řekla a Kuba... O tom ani nemluvím. Zase se mi chtělo brečet. Jediný vztahy co jsem měla se zase zhroutily. Ze skříňky jsem si vytáhla prášky. Není to tak, že si chci ublížit, akorát prostě nemám důvod se snažit. To je jakobych se chtěla přefetovat marťánkama.

Pohled Vadima:

,,Celý večer mi tu brečela" řekne a já se pomalu oblíkám. ,,A co říkala?" zeptám se a on zamručí. ,,Že za všechno může ona, že se s námi už nikdy bavit nebude a že s ní skončila a tak no. Pořád dokola" dodá a já na sebe kouknu do zrcadla. ,,A něco o mně?" zeptám se tiše a on se úplně utiší. ,,Ahoj Vadime" řekne Aneta a já vykouknu ze dveří. Paťa se pořád sprchovala. ,,Ahoj. Co Zita?" zeptám se. Chvíli se nic neozývalo. ,,Hodně věcí mi řekla...". ,,O mně! Co o mně řekla?" naléhám a ona mluví na Honzu. ,,Že na tebe myslí a tak" odpoví a já si sednu na postel. ,,Co jsi řekla ty? Ví o Pátě?". ,,Ví. A asi ji to naštvalo" odpoví a já se jen překvapeně kouknu. ,,Proč naštvalo? Má Kubu ne?" zeptám se nechápavě a ona zamručí. ,,Má no" odpoví a já naštvaně bouchnu do postele. ,,Ta holka je děsná! Rozejde se se mnou a potom se zlobí, když si někoho najdu. Ona je fakt příšerná" dodám a Aneta mě utiší. ,,Takhle o ní nemluv. Má těžký období" řekne a já se zasměju. ,,Ona? A co já? Když mě tu nechala a odjela. Úplně mě zničila, ale Páťa to zlepšila" dodám a oba na sebe mluví. ,,Vážně ji máš rád, nebo to děláš na truc?" zeptá se Honza a já se utiším. ,,Jasně, že ji mám rád" odpovím a oni mlčí. ,,Tak jo. Ještě něco?". ,,Nic. Jdu nachystat jídlo svojí holce" řeknu a hned jim to típnu. Vážně jsem to řekl? ,,Tvojí holce?" zeptá se ode dveří a já se na ni rychle otočím. Oba jsme na sebe nechápavě koukali. ,,Jo" hlesnu a ona jde pomalu ke mně. ,,Myslíš to vážně?". Přikývl jsem a stoupl si. Teď už nemůžu vycouvat. ,,Taky tě miluju" šeptne a obejme mě. Kurva. Tohle jsem trochu přehnal.

Pohled Zity:

Už tu bylo uklizeno a kluci se akorát oblíkali. ,,Přijedeš někdy?" zeptá se Sam a já přikývnu. ,,Pokusím se" odpoví a všichni se na sebe začnou nasmívat. ,,Co je?" zeptám se nechápavě a táta si odkašle. Otočila jsem se na něj. V ruce držel štěně. ,,To tady bylo celou dobu?" zeptám se a Karin se zasměje. ,,To je pro tebe" odpoví a já jen vykulím oči. ,,Co? Moje? Štěně?" zeptám se tiše a táta přikývne. ,,Zdá se nám, že jsi tu sama, tak ti třeba rozveselí dny, když se budeš učit na tu maturitu" odpoví a podá mi ho. To bylo asi poprvé, kdy jsem brečela ze štětsí. To mi, ale nevydrželo dlouho. Zase jsem plakala smutkem. To je to tak špatný, že mi dává někoho, abych měla lepší den? ,,Děkuju" šeptnu a hned ho obejmu. ,,Vždycky jsi chtěla pejska ne? Zlatý retrívr se mi osvědčil" dodá a otočí se na Karin. ,,To je pravda". Dala mu pusu na tvář a taky mě objala. ,,Je to kluk?" zeptá se Štěpán a kluci ho začnou hladit. ,,Jo. Prej by se měl jmenovat na R, ale my to necháme na tobě" řekne prostě táta a mávne rukou. Otočila jsem se na něj. Smutně na mě koukal. My dva si asi budeme rozumět. ,,Robin" šeptnu a táta povyskočí. ,,Jasně! Bude to Roba. Lola, Lara a Roba! Máme psí rodinku!" křikne a klekne si k němu. ,,Chvíli si ho chtěl nechat" šeptne Karin a já se zasměju. ,,Vůbec nic pro něj nemám a jak ho mám hlídat, vždyť budu ve škole...". ,,Zvládneš to. Vždycky si poradíš. Jsi moje dcera" odpoví táta a dá mi pusu do vlasů. Když odjížděli, držela jsem Robu v náručí. Jakmile mi olízl druhou bradu, musela jsem se smát. Možná měl pravdu. Jsem s ním pár minut a hned je veselo. Zalezla jsem s ním dovnitř. ,,Tak jo. Robo tady teď bydlíš. Uděláme si pár pravidel. Já jsem vůdce smečky. Ty jsi můj zástupce. Když tu nejsem, máš to tu napovel. Čůrá se venku, nebo na záchodě. Ne na koberec, ani parkety". Tvářil se jakoby mi rozuměl. Sakra. Tohle je jedinej kluk pro, kterýho je teď v mým bolavým srdíčku místo.

Koneeeeec zvooonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby