Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Oheň na střeše

Pohled Vadima:

Ondra se na mě jen usmál a podepsal se. ,,Hoši. S vámi je radost obchodovat" pronese Kovařík a já se neochotně podepíšu. Zvedl se a vzal si smlouvu. Podal si s námi ruce a mávl na svoji asistentku. Myslím, že se jí líbím. ,,Nashledanou" pronese mile a usměje se na mě. ,,Sbohem" odpovím naštvaně a Ondra do mě drkne. Ještě chvíli jsem počkal, abych se ujistil, že odešli. ,,Ty ses posral? Pamatuješ si doufám, jak nás Kovařík donutil dvakrát všechno přepracovat a ani nezaplatil? Museli jsme to z něj tahat. Sám jsi mi říkal, že s ním už nikdy nechceš spolupracovat!" jeknu a on klidně přikývne. ,,Však jo. A on už nikdy nebude chtít spolupracovat s námi" odpoví a já jen nechápavě pokývu hlavou. ,,Co to... Ty ses snad zbláznil!" šeptnu a on se napije vína. ,,Četl sis tu smlouvu?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Neměl jsem čas" odpovím naštvaně a on se pousměje. ,,Od posledna jsem trochu pozměnil podmínky, když nezaplatí včas. Moje máma... Je právnička, to víš ne? Pomohla mi s tím. Vlastně to byl její nápad" dodá a já pořád nechápavě koukám. ,,Pořád nechápu. Zvedl jsi prachy za to, že nezaplatí včas?". ,,O půl mega" pronese a já na něj vykulím oči. ,,To nám nikdo nebude chtít podepsat" šeptnu a on pokýve hlavou. ,,Ne. Tohle je speciální smlouva pro Kovaříka. Já se prostě nenechám obrat o prachy" řekne a posune ke mně papír. Hned jsem otočil na podmínky a mírně se pousmál. ,,Myslíš, že si toho jako nevšiml, nebo že prostě jen ví, že zaplatí?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Netuším". Nadechoval se něco říct, ale přerušil ho číšník. ,,Všechno v pořádku?" zeptá se a já přikývnu. ,,Zaplatíme" pronesu a on si nás prohlídne. ,,Dohromady, nebo zvlášť?". ,,Já to zaplatím" odpovím tiše a Ondra mávne. ,,Příště já". ,,Doufám, že žádný příště už nebude. Kancelář se musí dát zase do pořádku. Už to trvá týden. Co jim tak dlouho trvá?" zeptám se nechápavě a vytáhnu ještě peníze z peněženky. ,,Tady. Pro vás" dodám a podám to číšníkovi. ,,Děkuji moc". Ondra na něj mávl a sám se zvedl. ,,Jak se má Zita?" zeptá se jakoby nic a já jen pokrčím rameny. ,,Hodně se na mě zlobí" odpovím a on si pobere věci. ,,Pořád? Vždycky ji to rychle přešlo". ,,Jo. Ale teď ne. Nechápu proč. Už týden spí na gauči. Není to moc fajn. Jednou jsem na protest šel spát do ložnice a ona spala v pokoji pro dítě" odpovím a on se zastaví. ,,Co?" zeptá se nechápavě a já jen pokrčím rameny. Chvilku trvalo než mi to došlo. ,,V pokoji pro dítě? Vy jste si na to už vyčlenili pokoj?" zeptá se smíchem a jde dál. Trochu se mi ulevilo. Nemám náladu na to, mu vysvětlovat, že budu táta. ,,Tak jasně, že jo, ale zatím tam spí její bráchové, když přijedou. Je to takovej děckej pokoj" dodám a on si sedne do auta. ,,Asi jsi jí řekl něco, co jí ublížilo. Víš jaká je Zita" řekne pobaveně a já přikývnu. ,,Vím".

Koukal jsem na dům. Dlouho jsem koukal na dům. Hodně dlouho. Tak nějak se tam asi bojím jít. Nebo spíš nemám chuť tam jít. Snažil jsem se vzpomenout, proč se na mě začala zlobit. Teď už se na mě zlobí za všechno. Vadime zvedni si ty hadry! Nemůžeš mi alespoň jednou pomoct? A pořád dokola. Nebo nemluví vůbec. Vystoupil jsem z auta a šel ke dveřím. Vzal jsem to hodně zodpovědně. Nechal jsem vyměnit zámky, zabezpečit okna, nainstalovat kamery a do domu jsem pořídil alarm. Dokonce jsem nechal vyměnit i dveře, aby byly na heslo a na speciální čip. Jeden mám já, druhý Zita a třetí je u Sisi a Jonáše. Kdyby náhodou. Odložil jsem si věci. Čekal jsem, že tu bude. Touhle dobou už většinou vaří večeři. Alespoň to se nezměnilo. Pořád mi dobře vaří, když už mě ani neobejme. Robin byl na zahradě a honil ptáky. Blbec. ,,Jsem doma" zavolám a čekám jestli se ozve. V kuchyni bylo rozvařeno a v pozadí pořád hrály písničky. Trochu mě to vyděsilo. Jen tak odjet nemohla. Takhle by to tu nenechala. Prošel jsem spodní patro a už jí chtěl volat. Nakonec jsem ji našel v koupelně. Seděla na zemi a opírala se o zeď. Hned jsem k ní rychle šel. ,,Jsi v pořádku? Halo? Lásko. Co se děje?" zeptám se a ona ke mně zvedne pohled. ,,Nic. Jen se mi udělalo špatně" odpoví a chce se postavit. Nakonec si zase sedla a z těžka vydechla. ,,Bolí tě něco?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Jsem v pohodě" šeptne. Odhrnul jsem jí vlasy z obličeje. ,,Zvracela jsi?". Přikývla a hlavu si opřela o zeď. Povzdechl jsem si a pořád na ni naléhavě koukal. ,,Za to může miminko. Nedělá mu dobře, když cítím papriku" pronese a já se uchechtnu. ,,Nepovídej" šeptnu a ona se zasměje. ,,Je to pěknej blb. Už od rána mi je špatně. Uklidnilo se to, když jsem si šla lehnout, ale jen co jsem ti začala dělat věčeři, zase se to spustilo". ,,Nechceš zajet do nemocnice?" zeptám se a ona na mě pobaveně koukne. ,,Zlato tohle k těhotenství patří" odpoví a já si promnu spánek. ,,Nechci... Udělat něco špatně a nechat to náhodě, jako před tím" řeknu a ona přikývne. ,,Já vím, ale víc udělat nemůžeš" odpoví a já na ni smutně koukám. Konečně se se mnou alespoň trochu baví. ,,Chceš něco přinést?". ,,Můžeš mi skočit pro vodu?" zeptá se tiše a já se rychle zvednu. V kuchyni jsem jí natočil vodu a vracel se k ní. Podal jsem jí skleničku a klekl si k ní. Pomalu se napila. Chvíli jsem na ni koukal a proto jsem nestihl, když skleničku upustila. Voda se rozlila a kousek skla se odlomil. ,,Zito" hlesnu a ona omdlí. Hrozně mě to vylekalo. Položil jsem ji na zem normálně a trochu ji profackoval. Když pootevřela oči vzal jsem ji do náruče a položil ji na gauč. ,,Jedeme do nemocnice" šeptnu a ona přikývne. Vlastně ani nevěděla co se děje. Běhal jsem po domě a hledal nějaký její oblečení. Nakonec jsem to vzdal a vzal moje tepláky a nějaký triko. Pomohl jsem jí se převlíknout a rovnou ji odnesl do auta. Robina jsem pustil dovnitř a povypínal tu všechno. Dveře za mnou klaply a ozvalo se tiché pípnutí. Alarm funguje.