Pohled Zity:
Někdo hrozně bouchal do dveří. Sedla jsem si a batoh kopla pod postel. ,,Zito snídaně!" zařve Honza a zase začne bouchat do dveří. ,,Jo!" křiknu na zpět a zase si lehnu. Po chvíli jsem se zvedla a oblíkla si župan. Pomalu jsem scházela schody a snažila se posbírat. V kuchyni zase hrálo rádio. Kluci seděli u stolu a snídali. Sedla jsme si na svoje místo. Máma přede mě postavila hrnek s čajem. ,,Dík" šeptnu a natáhnu se pro bábovku. ,,Co budeme dnes dělat?" zeptá se vesele máma a přisedne si. ,,Půjdeme na hokej!" křikne Honza a já jen protočím očima. ,,Hokej ne" šeptnu a napiju se. Vyplázl na mě jazyk. ,,Ale mohli by jsme si jít zabruslit" pronese Samuel a dál jí cerálie. Ten pohled v máminých očích byl děsivý. ,,Ano! Půjdeme bruslit" řekne a bouchne mírně do stolu. ,,Ty jsi vůl" šeptnu a Jonáš se zhluboka nadechne. ,,Zita kleje!" křikne a mamka si založí ruce. ,,Pardon" řeknu prostě a vstanu. ,,Nedojedla jsi". Mávla jsem rukou a šla ke schodům. ,,Za půl hodiny vyrážíme!".
Stála jsem v zimě a nadávala na všechno. Vevnitř. Nemůžu nadávat. Máma na mě pošle Boha. Kluci do sebe vráželi. ,,Bacha!" jeknu mírně a dojede ke mně Samuel a prohlídne si mě. ,,Bůh nás ochraňuje" řekne prostě a já na něj vykulím oči. ,,Debile" šeptnu a odejdu si sednout. Klepala jsem se zimou. Přiběhla ke mně máma. ,,Nechceš si promluvit?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Jestli je každá odpověď Bůh, tak ne" odpovím a ona si povzdechne. Bez dalšího slova šla bruslit za klukama. Koukala jsem po okolí. V dálce stála nějaká skupinka. Tak nějak jich tu bylo víc. Začala chodit kolem a rozdávat nějaký brožury. Jen co jsem se otočila stála za mnou nějaká borka a týpek. ,,Dobrý den" řekne ta ženská a mile se usměje. Jen na mě kývl a protočil očima. ,,Jsem zástupkyně našeho města a zajímalo by mě...". ,,Okamžitě od ní odstupte!" křikne mamka a ukáže na ni. ,,Paní... Já jsem jen chtěla...". ,,Moc dobře vím co jste chtěla. Zito neposlouchej ji! My věříme v Boha a ne na ty vaše očkování. Nebudu do svých dětí dopravovat nějaké chemikálie" řekne jednoduše a kluci k nám dojdou. ,,Mami, ale mě to zajímá" šeptnu a ona se na mě zamračí. ,,Slečno pokuď vás zajímá víc, tak máme informace na tomto letáku" řekne a ten týpek mi ho podá. Mamka mi ho hned sebrala a roztrhala. ,,Jedeme domů!". Takový hlas jsem u ní ještě neslyšela. Otočila se a hnala kluky před sebou. ,,Na shledanou" řeknu prostě a ta ženská mi do ruky dá další tři. ,,Kdyby náhodou".
Večer:
Balila jsem si věci a chystala se jít za Jonášem. ,,Kam jdeš?" zeptá se tiše mamka a já se na ni otočím. ,,Za Jonášem" odpovím a ona kývne. ,,Víš Zito... Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty mi bodneš nůž do zad. Snažím se vás chránit před tím světem" šeptne a založí si ruce. ,,Ty jsi mi ho bodla už před osmi lety" odpovím a natáhnu se pro batoh. ,,Snažím se tě chránit před těmi neznabohy". ,,Nechci chránit" odpovím a zabouchnu dveře. Proč musí být tak ujetá?
,,Chápeš to! Ona si prostě myslí, že jsem nějaká tupá ovce" řeknu a on mi podá panáka. Naklopila jsem to do sebe. ,,Nechápu" řekne a nalije mi znovu. Zase jsem se napila. ,,Dneska nějak jedeš" šeptne a já kývnu. ,,Jsem nasraná" odpovím a dojde Sisa. ,,Můžeme?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Zůstanu tady s Jonášem, dokuď nalívá zadarmo" odpovím a ona si sedne vedle mě. ,,Nevzala jsem tě sem, aby jsi pila. Vzala jsem tě sem, aby jsi někoho sbalila" dodá a já mávnu rukou. ,,Jdu domů. Zítra musím do knihovny na přednášku" řeknu a začnu se balit. ,,Neznám nikoho kdo by se dobrovolně učil". Jen jsem se na ni pobaveně koukla. ,,Až budeš mít moji matku za rodiče, tak si řekneme" odpovím a mávnu na ně. Jonáš pracuje v baru a je to dost dobrý odreagování. Sisa mu tam někdy pomáhá. Někdy je to fajn. Vyzpovídat se a tak. Navíc je to nejoblíbenější baru u nás. ,,S dovolením" šeptnu a ten kluk odstoupí. Jen jsem na něj kývla. Před dveřmi stálo několik týpků. Do jednoho jsem omylem vrazila. ,,Pozor kam šlapeš!" křikne a já k němu vzhlédnu. ,,Tak tady nestůj jak píča" šeptnu a on típne cigaretu. ,,Klid! Klid Honzo. Nech ji". Pobaveně jsem na něj koukla. ,,Heleme se... Znuděný týpek s očkovákem" řeknu a on na mě koukne. ,,Dcera ujeté křesťanky. Tady by jsi být neměla, ještě skončíš v pekle" dodá a založí si ruce. ,,Tam už jsem" šeptnu si sama pro sebe a kouknu na něj. Bez dalšího slova jsem odešla. Akorát mi přijel uber. Rychle jsem nasedla a koukla na ty kluky. Všichni sem koukali. Odvrátila jsem pohled a opřela si hlavu. ,,Těžký den?" zeptá se řidič a já kývnu. ,,Ani nevíte jak" odpovím a kouknu ven z okna. Už mě můj život nebaví.
Ok. To je druhý díl. Pořád se to nějak neobjasňuje a ještě chvilku nebude. Snažím se pořád chodit kolem horké kaše a nějak nic neupřesnit. Pořád se teprve rozjíždím...
Vaše AdellRainbowUnicorn
BTW: Sorry za chyby
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...