Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Au"

Pohled Zity:

Seděla jsem v posteli a četla si. ,,Jasný! Ahoj!" křikne Kuba a zavře dveře. ,,Bože. Máma" šeptne a skočí za mnou. Jen jsem se uchechtla a odložila knížku. ,,Co budeme dneska dělat?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Co bys chtěla" odpoví a stáhne mě za ním. Jen jsem se uchechtla a pokrčila rameny. ,,Nechceš se projet?" zeptám se a on se pousměje. ,,Vždycky".

Pohled Vadima:

Stál jsem před školou a mračil se. Vlastně jsem neměl důvod, ale prostě se to dělo. ,,Váďo co je? Neodpovídáš" řekne tiše Paťa a já na ni jen koukám. ,,Ehm. Přemýšlel jsem" odpovím a ona se uchechtne. ,,Na co si se ptala?". ,,Jestli nechceš jít na oběd. Mám hlad" dodá a já přikývnu. ,,Jasně" odpovím a ona mě chytne za ruku. Brzdi ty vole. Sykl jsem a ona mě hned pustila. ,,Promiň. Ještě to bolí co?". Přikývl jsem a ona si stoupla nalevo. Zase mě chytla za ruku a pousmála se. Ani nevím proč se cítím provinile. Jak jsem viděl, Zita šla dál. S Kubou. Šmedkem. Kamarádem Marka. Neboli s jejím spolužákem. Ten, kterej je naprosto neškodnej. To jsem viděl. Zastavili jsme se na přechodě. ,,Tak kam by jsi chtěl jít? Čína, burger, pizza, nebo kebab?" zeptá se a já na ni zase jen nechápavě koukám. ,,Jídlo. Kam chceš jít?" zeptá se zase a já pokrčím rameny. ,,Vyber něco" odpovím a kouknu na zelený semafor. Aniž bych to čekal, projel kolem nás někdo na motorce. Spolujezdec se otočil. Fakt kokoti. Řidičák by mu měli sebrat.

Mezitím:

Pohled Zity:

Zase jsem se otočila do předu. On má holku? Aha. Hlavně, že po mě řve, že jsem děvka. ,,Zpomal!" křiknu, ale Kuba mě neslyší. Trochu jsem do něj drbla. Otočil se na mě. ,,Kubo zpomal!" křiknu zase a on se otočí dopředu. Snad ještě zrychlil. Pevně jsem se ho chytla a zavřela oči. Tohle už se mi nelíbí. Chci domů! Zachumlat se do deky a brečet. Tohle potkávání Vadima mi akorát dokáže posrat den. ,,Kubí zpomal prosím!" jeknu a on zabrzdí. ,,Bála ses, nebo...". Něco do nás narazilo. V jednu chvilku se mi zdálo, že slyším barvy na semaforu. Ve vzduchu jsem se jednou protočila. Oba jsme kousek odletěli. Hlavou jsem drhla silnici a nakonec se zastavila několik metrů od přechodu. Měla jsem vyražený dech a dost mě bolel bok. Někdo mě už zvedal. Nedokázala jsem se zvednout. Až když jsem se nadechla, jsem si alespoň klekla. Sundala jsem si helmu a koukala kolem sebe. Žiju? Jo! Žiju! Kurva já žiju! Kde je Kuba? Seděl na obrubníku a držel si loket. ,,Co děláte? Málem jste je zabil!" zařve nějaká typka a stojí u auta. Na semaforu už svítila zelená. Není to Kubova chyba že ne? To by byla i moje. Sakra. ,,Jste v pořádku? Slečno?" zeptá se nějakej chlap a já přikývnu. Postavil mě. Udělala jsem pár kroků, ale hrozně mě bolela noha. Zlomená není. To bych ani nestála. ,,Zito jsi v pořádku?" zeptá se Kuba a já přikývnu. Došla jsme k němu a koukla na jeho krvavé čelo. Sice měl helmu, ale... Nechápu to. ,,Kubí co je?". ,,Asi mám zlomenou ruku" odpoví a mírně se pousměje. ,,A ten kokot tě málem zabil!" křikne a on na nás jen kouká. ,,Klid" šeptnu a pohladím ho po tváři. ,,Ne! Málem tě zabil a mně zničil motorku!" křikne a doslova mě odhodí. Zase jsem spadla na zem a jen koukala jak jde po tom pánovi. Lidi je od sebe drželi. V dálce už houkaly sirény. Zase mě postavili a podepírali. Když přijeli policajti a sanitka, lidi se tady začli víc shromažďovat.

,,Ehm. Stáli jsme na přechodu, když svítila červená a tak nějak z boku na nás vjel ten pán" řeknu a policajt si to zapíše. ,,Děkujeme. Ozveme se vám. Můžete ho žalovat, nebo po něm chtít finanční náhradu, pokuď vám bude něco vážného...". ,,Nechci nic" šeptnu a jdu za Kubou do sanitky. Pomohli mi nastoupit. Sedla jsem si k němu a sanitář mě připoutal. Kubovi dali nějakou kapačku. ,,Jak ti je?" zeptám se a on na mě naštvaně koukne. ,,Hrozně! To si piš, že ho budu žalovat! Až se to dozví rodiče, tak si ho najdou" dodá a já na něj jen smutně koukám. ,,Je to starý pán. Já ti tu motorku klidně zaplatím" dodám a on pokýve hlavou. ,,Bude platit, ten co za to může" odpoví už tiše a promne si spánek. Po cestě jsme oba mlčeli. Je to rapl! Větší než kdy Vadim byl a bude. Chápu, že ho to naštvalo, ale všimla jsem si toho i dřív, ale radši jsem to neřešila. Jakmile jsme dojeli, oba nás rozdělili. Mě vzali na rentgen jestli nemám vnitřní krvácení a Kubu někam bokem. Obvázali mi žebra a celou mě stáhli. Dostala jsem i krunýř na krk. Vyšla jsem z ošetřovny a šla k výtahu. No jasně koho já dneska nepotkám. Kurva!

Pohled Vadima:

K večeru jsme seděli u Michala a hráli hry. Zase jsem měl důvod se smát. ,,Vadime jdeme?" zamrčí Paťa a já se na ni otočím. ,,Mrvej!" křikne Michal a já se na něj zamračím. ,,Chvilku" šeptnu k ní a před televizi nám vejde Denisa. ,,Hádej koho dneska máma potkala v nemocnici?" zeptá se a my se na sebe podíváme. ,,Nevím. Starostu, Santu...". ,,Zitu" hlesne a já hned zpozorním. ,,Kdo je Zita?" zeptá se Paťa a já na Denisu pokývu hlavou. ,,Jedna známá. Chodila s Anet do školy a... Někdy jsme se bavily" odpoví a ona na mě koukne. ,,Ty taky?" zeptá se a já jen mlčím. ,,Asi dvakrát jsme se viděli" odpovím a ona hned vezme mobil. ,,Zita Marková? Je to ona?" zeptá se a já vythrnu mobil. Marková? Ona se přejmenovala? Ta to bere vážně. ,,Jo. Je to ona" odpovím jak kdyby nic a Denisa si k nám sedne. ,,S tím Kubou se dneska vysekali na motorce. Někdo do nich vrazil. Máma říkala, že má pohmožděný záda, něco s krkem a je celá dojetá. Celej bok a nohu má jenom od modráků" dodá a já na ni beze slova koukám. ,,A je v pořádku?" zeptá se Michal tiše a ona přikývne. ,,Jo. Dneska ji pouštěli domů. Máma ji právě odvážela, ale ten Kuba má prej ruku zlámanou na třikrát a lehkej otřes mozku". Sám v sobě jsem se zasmál. Nečekal jsem, že se to takhle posere, ale dobře mu tak. ,,Je dost pěkná" šeptne Patrície a já se na ni otočím. Nevím jestli to je na mě vidět. Nevím jestli vidí, že jí lžu, nebo že na Zitu myslím, pokaždé co jsme spolu. ,,Není až tak pěkná. Není ani hodná, jako ty. Je to pěkná... Mrcha" dodám a Denisa na mě s otevřenou pusou zírá. Paťa si povzdechla a odložila mobil. ,,Není to ta co měla jet na tu chatu?". Všichni jsme se utišili. ,,Jo" hlesnu a ona na mě nechápavě koukne. ,,Anet říkala, že jste všichni v páru... To snad ne!". Zhluboka se nadechla a omluvně se na ni podíval. ,,To je ona! To je tvoje bývalá! Ty jsi... Jdeme!" zavelí a jde pryč. ,,Vyřeším to a vrátím se" šeptnu a jdu za ní. Jejda.

Koooonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby