Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

360°

Pohled Vadima:

Probudily mě nějaký divný zvuky. Pootevřel jsem oči a otočil se na Zitu. Ta už tu neležela. ,,Lásko zvracíš?" zeptám se nahlas, ale nic se neozve.

Pohled Zity:

Vyskočila jsem na něj. Hned začal řvát. Ohnal se rukou a shodil mě na zem. Pořád jsem se smála. ,,Blbko" šeptne a zase si zaleze do postele. Přikryl se a ještě se na mě naštvaně otočil. ,,Za chvilku musím do kanceláře" řekne naštvaně a já se dál jen směju.

Pohled Vadima:

Po chvilce si ke mně sedla. ,,Zase ti bylo špatně?" zeptám se tiše a ona zamručí. ,,Něco mě napadlo. Když už jsi vzhůru a mně už není špatně...". Zasmál jsem se a pokýval hlavou. ,,Musím se dospat" odpovím a ona proklouzne pod dekou. Lehla si na mě. ,,Od kdy?" zeptá se tiše a dá mi pusu na krk. Tohle její chování miluju. Otočil jsem se na záda a objal ji. ,,Můžeme se mazlit" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Vadime tak dlouho jsme spolu nespali". ,,Pamatuješ si co z toho vzniklo nedávno?" zeptám se a ona na mě uraženě koukne. Povzdechl jsem si a podepřel si hlavu polštářem. ,,Lásko. Dneska mě čeká hrozně náročný den. Mezitím co ty budeš pravděpodobně zase spát, já musím makat. Nenecháme to na večer?" zeptám se a ona ze mě sleze. Bez dalšího slova odešla. Nechal jsem to být a zase si lehl. Po chvíli se rozrazili dveře a ozal se zvuk vysavače. Otočil jsem se na ni. ,,Co děláš?" zeptám se a ona ho vypne. ,,Mezitím co ty jsi v kanceláři a s Ondrou hrajete na playstationu, já tu uklízím, vařím ti a když je potřeba jdu na úřad. Tak to dělám" dodá prostě a já na ni naštvaně kouknu. ,,Musíš mi všechno dělat na truc?". Jen přikývla a zase ho zapla. Vstal jsem a šel jsem ke sklepu. Vypl jsem pojistky a vrátil se do postele. ,,Fajn. Vyhrál jsi. Jdu dolů. Pěkně se vyspi" dodá a zavře dveře.

Pohled Zity:

Seděla jsem na lince a četla si noviny. Venku akorát vycházelo slunce. Za mnou se ozvaly kroky. ,,Ty se zlobíš?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Lásko. Miláčku". ,,Nech mě" šeptnu a on se přede mě postaví. ,,Co kdybychom se nasnídali?" zeptá se a já se od něj otočím. ,,Nechci" odpovím prostě a on se uchechtne. Seskočila jsem z linky. Hned mě chytil a posadil zpět. ,,Jak se dneska cítíš?". ,,Nic moc. Problila jsem celou noc, takže mám celkem hlad" odpovím a on se zasměje. ,,Udělám snídani". ,,Udělej mě" šeptnu a on se na mě pobaveně otočí.

Pohled Vadima:

Oba jsme tancovali po kuchyni a zpívali si. ,,Čas na kytarové solo!". Oba jsme se začali smát. Sklouzl jsem se po zemi a postavil se kousek od Zity. Skočila na mě a jen se smála. Posadil jsem ji na linku a nechal k ní dojet talíř. Vzala si chleba a kousla si do něj. Hned křikla. Rychle jsem k ní šel. ,,Co je?". ,,Je skvělá!" jekne nadšeně a zase si kousne. Pohladil jsme ji po vlasech a přisedl si k ní. Natáhla se pro konvici s čajem a nalila nám do hrnků. Jsem rád, že jsem si přivstal a mohl s ní takhle ráno zablbnout, když se zase celý den neuvidíme. ,,Tak mě napadlo... Mám ještě hodinu čas" pronesu a ona pokrčí rameny. ,,Nedělej" šeptnu a jdu k ní. Jen rychle přikývla.

Ondra do mě drkl. ,,Co jsi dělal v noci? Tady nespi" dodá a já mávnu rukou. ,,Spal jsem, ale se Zitou jsem dneska už od pěti vzhůrů. Celou noc zvracela a... Pak jsme si spolu ještě lehli" odpovím a on na mě nechápavě koukne. ,,Takže jste prcali, jasný, ale proč tak brzo?" zeptá se a sedne si naproti. Nikdo z nich to ještě neví. Pořád jsme zůstali u toho, že t ví holky, moji rodiče a Sisa s Jonášem. ,,Ehm. Slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?" zeptám se a on přikývne. ,,Zita je těhotná" šeptnu a on se zhluboka nadechne. ,,Vážně?" jekne a já přikývnu. ,,Jo. Teď je v sedmým týdnu, ale pořád to není úplně 100%. Tak to nikomu neříkej" dodám a on se zaraduje. ,,Ježiši to je skvělý!" křikne a já ho utiším. ,,Co je? Jsme tu sami!" křikne zase a já se jen směju. ,,Proč se mi zdá, že mám větší radost než ty?". ,,Byli jsme na kontrole a doktorka říkala, že je pořád šance potratu, ale... Zita se snaží. Nejí nějaký věci co jí zakázala, nepije, nekouří, hýbe se a myslím, že se ani nestresuje. Poprvé ji vidím vážně šťastnou, ale i tak... Dokud nebude ve třetím měsíci neraduju se, protože se vždycky může něco posrat...". ,,Vůbec to ani neříkej! Máš se radovat. Budeš táta kurva! A já budu ten nejlepší strejda. Zita bude skvělá máma a máš t vykřičet do světa! Budeš mít děcko chlape!" pronese rázně a já přikývnu. ,,To je pravda! Budu táta!" křiknu a on na mě mávne. ,,Kašleme na to. Musíme to jít zapít". ,,Nemůžeme odejít z kanceláře. Máme schůzky a...". Ani mě to nenechal doříct. ,,Zrušíme to. Rodinné důvody. Ser na to a pojď. Zavoláme známým a půjdeme to někam oslavit" dodá a já pokývu hlavou. ,,To ne. Slíbil jsem Zitě, že nebudu pít, pamatuješ? Navíc... Tohle by pro ni mohl být stres, kdybych se večer nevrátil" odpovím a on ke mně vzhlédne. ,,Už ses vykecal? Zrušil jsem schůzky. Do osmi jsi doma" dodá a tlačí mě ke dveřím.