Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Změna plánu

Pohled Zity:

Vadim mě olízl a hned se začal smát. ,,Vole Vadime" šeptnu a otočím se k němu zády. ,,Vstávej. Slyšel jsem Honzu, jak se sprchuje" odpoví a já zamručím. ,,Ať si to užije" šeptnu a on se zasměje. ,,Vstávej. Slíbila jsi mi snídani". ,,Tak až zítra" odpovím a on mě k sobě přitáhne. ,,Já chci dneska" řekne přísně a já se zasměju. ,,Pět minut". Schoval se pod deku a chytl mě za stehna. Jen jsem jekla a snažila se ho odkopnout. Začal mě líbat kolem kalhotek. ,,Vylez" šeptnu a on zamručí. ,,Máme ještě pět minut, než mi uděláš mňamku na snídani" odpoví a sundá mi kalhotky. ,,Už vstávám!" hlesnu a on se zasměje.

Pohled Vadima:

Tlumeně jsem slyšel jak vzdychá. Stejně tak jsem slyšel jak Honza dole s někým volá. Zita mě chytla za vlasy a trochu mě zatahala. Zvedl jsem hlavu. Zase mi ji přitlačila dolů. Musel jsem se tomu zasmát. Začala mě zase odstrkovat. Víc jsem si ji chytl a stáhl úplně dolů. ,,Už budu. Vadime. Stačí!" vypískne a stáhne ze mě deku. Pobaveně jsem se na ni podíval. ,,Uděláš mi mňamku?" zeptám se a ona začne přikyvovat. Vydechla a hlavu zarazila do polštáře. Z pokoje jsem vyšel jako první. Jen co jsem sešel schody, se na mě smál Honza. ,,Čau. Zita udělá snídani nebo...". ,,Jo. Udělá mňamku" odpovím a jdu dát Robinovi granule. ,,Co je mňamka?". ,,Wafle s čokoládou a karamelem, posypaný teplýma borůvkama se šlehačkou" odpovím prostě a otočím se na něj. ,,Tohle ti dělá? Proč to nikdy neudělala i nám?" zeptá se a já se uchechtnu. ,,Umím ji dobře... přesdvědčit" odpovím a on jen přikyvuje. ,,Jak?". Tohle mě zaskočilo. ,,Nechtěl bych ti kazit iluze. Je to tvoje sestra" odpovím a on se divně zaksichtí. ,,Fuj. Nezajímámě co spolu... Chce se mi zvracet. Jak presvědčíš holku, aby udělala co chceš?" zeptá se a oba si sedneme ke stolu. ,,To nevím...". ,,Vím jak to máš s holkama. Zita mluví moc nahlas" dodá a já na něj pobaveně kouknu. ,,Nechci tě učit ty podvody. Zita mě za to nesnáší" odpovím tiše a on pokrčí rameny. ,,Zita to vědět nemusí ne?". Má pravdu. Zita by o takový věceh neměla vůbec vědět. ,,Dobře. Kolik, že ti je?". ,,Patnáct" odpoví a já kouknu ke  schodům. ,,Holky jsou složitý. A když ti nějaká řekne, že je jiná, je to ta nejvíc basic holka na světě". Nadechoval se něco říct. ,,Tak jo. Dáš si taky mňamku?" zeptá se Zita a on přikývne. ,,Proč jsi ji nedělala i nám?". Zita se na nás otočila a založila si ruce. ,,Ehm. Máma vařila" odpoví a on se na mě pousměje. ,,Jasně. Ajo" odpoví a oba se zvedneme. ,,Až bude mňamka, zavolej mě" šeptnu k ní a zmáčknu ji za zadek. Chytla mě za zátylek a políbila mě. Vysadil jsem ji na linku a roztáhl jí nohy. ,,Honza" šeptne a já přikývnu. ,,Kdyby tu nebyl...". ,,On tu ale je" odpoví tiše a snaží se slíst dolů. Jen jsem se jí smál. Nakonec jsem jí pomohl s šel za Honzou.

Pohled Zity:

Všichni jsme seděli u stolu. Oba jsem pozorovala. Oni snad i jí stejně. Jenom jsem popíjela kafe a premýšlela. ,,Co budeme teda dělat?" zeptá se Honza a my na sebe s Vadimem koukneme. ,,No. Já jdu na úřad" odpovím. ,,A já mám jít za klientem, ale můžu tě vzít s sebou". Honza začal zběsile kývat. Jen jsem se zasmála.

Pohled Vadima:

,,V kolik přijedeš?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Vážně nevím. Asi jak včera" odpoví a vezme si klíče od auta. Povzdechl jsem si a objal ji. ,,Lásko neboj. Jakmile přijedu udělám ti něco dobrýho na večeři" pronese a dá mi pusu. ,,Tak jo" šeptnu a usměju se na ni. Vyšla ze dveří, ale hned se vrátila. ,,Miluju tě" řekne rychle a zase mě políbí. ,,Miluju tě... Nestíháš" dodám rychle a ona vyběhne z domu. Honza seděl v obýváku a pobaveně na mě koukal. ,,Vypadáš jako tvrďák, ale když jde o Zitu, jseš měkkej" pronese a já se začnu smát. ,,Taky to jednou poznáš". ,,Já? Nikdy. Nebudu se měnit kvůli holce. Když jí vadí jakej sem, ať si najde někoho jinýho" řekne a oba na sebe pobaveně koukneme. ,,Až poznáš tu pravou, rád se kvůli ní změníš" šeptnu a mávnu na něj.