Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Ortel

Pohled Vadima:

Stál jsem mezi dveřmi a pozoroval ji. Ležela na posteli a učila se. To je asi poprvé, co ji vidím dělat cokoli do školy. Převlíkl jsem se a šel k ní. ,,V životě se to nenaučím. Kolik je hektolitr litrů?" zeptá se a já si k ní sednu. ,,Sto" odpovím a ona ke mně zvedne hlavu. ,,Propadnu" šeptne a já jí seberu sešit. ,,Doučíš se to zítra". Lehl jsem jí mezi nohy a koukal na ni. Zasmála se a zase si ten sešit vzala.

Pohled Zity:

,,Litr na decilitry?". ,,Deset" šeptne a já si to hned zapíšu. Dával mi pusy všude kolem kalhotek. Teď se musím soustředit na tu fyziku. Posunul se níž a nohy mi roztáhl ještě víc. ,,Vadime neblbni" pronesu a on je zticha. Odhrnul mi kalhotky na bok. Odsunula jsem se výš. Chytl mě a posunul zpátky. ,,Radši se zajímej, aby mě pustili do čtvrťáku" řeknu a on se zasměje. ,,Jsi jediná holka, které tohle vadí" pronese a já se jen zasměju. ,,Vadime no tak. Pak si dělej co chceš, ale teď...". Vzdychla jsem. Plácl mě přes zadek a zmáčkl mě. Jen se uchechtl. Posunul mě snad až na konec postele.

Pohled Vadima:

Zatahala mě za vlasy a zhluboka dýchala. Kousl jsem ji do stehna. Mírně jekla a zasmála se. ,,Pokračuj" šeptne a jestě rychle dýchá. Jen jsem se pousmál a sklonil se k ní. Zase začala vzdychat. Oklepala se a trochu vykřikla. Začal mi zvonit mobil. Zita se pro něj natáhla, aby to típla. ,,Máma" šeptne a já se na ni pousměju. ,,Vem to" hlesnu a ona na mě vyděšeně koukne. ,,Dobrý den" pronese a chytne mě za vlasy. Snažila se ode mě dostat. Přitáhl jsem si ji a pevně ji držel. ,,Vadim je ve sprše" řekne a začne mrčet. ,,Vyřídím" hlesne a vydechne. ,,Ohhh. Ohhh. Na shledanou" řekne rychle a mobil odhodí. ,,Jseš hloupej" šeptne a zvedne mi hlavu. Jen jsem se pousmál a stáhl ji na zem. ,,Nechceš pokračovat?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Vážně se musím učit" odpoví a já na ni uražehně kouknu. ,,Jak chceš". Zasmála se a chtěla mě chytnout. Rychle jsem odešel a ještě se na ni ode dveří zamračil.

Pohled Zity:

Když už se dlouho neozýval, nakoukla jsem do obýváku. Seděl tam a hrál na playstationu. Šla jsem k němu a lehla si na něj. ,,Nebuď uraženej. Říkala jsem ti, že se budu muset učit" řeknu a on přikývne. ,,Vždyť nic neříkám" odpoví tiše a posune mě dál. ,,Pojď do pokoje. Už se učit nebudu" pronesu a on pokýve hlavou. ,,Mám tu něco rozdělanýho". Lehla jsem mu na stehna a koukala na něj. Nevšímal si mě a dál hrál. Rozvázala jsem mu tepláky a čekala co udělá. Rychle se na mě podíval, ale hned koukl na televizi. Nesnáším když mě ignoruje! ,,Vadimeeeee. Všímej si mě" pronesu a on se jen zasměje. ,,Za chvilku" hlesne a zase mě odstrčí. Hned jsem se vrátila zpátky. Shrnula jsem mu tepláky. Kdykoli se na mě podíval, dělala jsem jakože tam ani nejsem.

Pohled Vadima:

Chtěl jsem dál trucovat. Trošku ji ještě podusím. Nervózně jsem se posunul výš. Svezla se dolů ze sedačky a klekla si přede mě. Nikdy bych to neuznal, ale Zita je nejlepší holka, kterou jsem mohl mít. Jemně mi pusinkovala okolí břicha. Párkrát mě pohladila a poškrábala nehty. Párkrát mě i kousla. Jako takhle to asi řeknu. Tohle všechno jsem ji naučil já. Takže jsem vlastně hrdej. Odložil jsem ovladač a pochytal jí vlasy. Po chvilce jsem to přebral do vlastní režie. Hlavu jsem jí zatlačil úplně dolů. Když jsem povolil nadechla se a koukla na mě. Zvedl jsem ji a natáhl se pro kapesník. ,,Co jsi chtěla?". Jen se na mě pobaveně podívala a drkla do mě. Oba jsme se svalili na sedačku. Někdy mám i výčitky, když si řeknu, že si tu sedne táta. ,,Vždycky jsem chtěl takovou holku" pronesu a ona přikývne. ,,Já chtěla kluka, kterej mi bude kupovat jídlo" řekne stejně a já se začnu smát.

Pohled Zity:

Seděla jsem na něm a koukala na televizi. I když nechtěl, pustila jsem tam pohádku. ,,To je kravina" šeptne a já ho praštím. ,,Taky ti nekecám do tvých her" řeknu a on se zasměje. ,,Omlouvám se pane" odpoví a já se jen zasměju. Dala jsem mu pusu a uvelebila se na něm. Natáhl se pro kousek pizzy a podal mi ho. Sám si taky vzal a povzdechl si. ,,Už to bude končit" šeptnu a zase zaměří pozornost na kung fu pandu. ,,Víš co nechápu? Proč prostě nevybrali jinýho dračího bojivníka. Prostě kdo by chtěl tlustou pandu?" zeptá se a já se na něj tamračím. ,,Vybral ho Oogway a prostě to tak je. Ty jsi taky tlustá panda a já si tě vybrala" dodám tiše a on se zhluboka nadechne. ,,Co?" jekne a já se začnu smát. Začal mě lechtat. Odstrčila jsem ho a spadla z gauče. Sebral mě a lehl si na mě. ,,Vadime" hlesnu a dál se směju. ,,Tlustá panda zasahuje!" křikne a oba se smějeme. ,,Nejsi tlustá panda. Jsi pořádnej panďák" šeptnu a zhluboka se nadechnu. ,,To je pravda" řekne a dá mi pusu. Jen jsem se nad tím usmála. Lehl mi na hruď. ,,Škrabkej prosím". Jen jsem se zasmála. Škrabala jsem ho po zádech a koukala na ten film. ,,Miluješ mě?" zeptá se tiše a já na ně pobaveně kouknu. ,,Jasně, že jo. Nejvíc na světě" odpovím a on se pousměje. ,,Taky tě moc miluju". ,,Já vím".

Pohled Vadima:

Probudily mě nějaké hlasy, ale pořád jsem nebyl schopný se z ní zvednout. Musela usnout taky. Hned jsem poznal, že domů přišla mamka. Vždycky jí klapou boty. Ale za ní jsem slyšel i tátu. Oba vešli do obýváku. Zita mě pořád držela za krkem. Hned se utišili. Rozespale jsem zvedl hlavu. Jen na mě zamávali. Kývl jsem a zvedl se z ní. Jo trochu jsme ji poslintal. Zvedl jsem ji a odnesl ji do pokoje. Položil jsem ji do postele a zakryl ji. Ještě jsem se vrátil za rodiči. ,,Ahoj" pronesu a oni se na mě s úsměvem podívají. ,,Nerozmačkal jsi ji?" zeptá se popichovačně táta a já se jen zasměju. Máma se tvářila hrozně smutně. ,,Stalo se něco?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Město na ni tlačí, aby zavřela školy" řekne táta a já na ni nechápavě kouknu. ,,Jak jako zavřela?" zeptám se a ona si sedne ke stolu. ,,Abych zavřela základky a školky. Pak teda učiliště bez maturit, ale to já nemůžu. Bude teprve konec května. Nemůžu zavřít školy, když ty děti nebude mít kdo hlídat". ,,Ale co učitelé?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Já nevím. Já vážně nevím. Všichni na mě tlačí, protože...". Umlčela se. ,,Řekni mu to" šeptne táta a sedne si taky. ,,Už... Zaevidovali první úmrtí z neznámých důvodů. A je dost velká pravděpodobnost, že je to Karfa" řekne a já na ni nechápavě kouknu. ,,Karfa?" zeptám se a ona přikývne. ,,Tak pojmenovali tu nemoc. Už i zjistili od kuď je. Tím tě, ale nechci děsit" dodá a já kouknu na tátu. ,,Řekni mu to" pronese zase a ona si povzdechne. ,,Je to odněkud z Malajsie. Virové onemocnění podobné naší chřipce. Infikovaní mají vysoké horečky a umírají na selhání organismu do dvou týdnů po prvním projevu" řekne a kývne na mě. ,,A co my? My to dostaneme?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Neměli bychom. Jsme očkovaní a teď jsem nám všem domluvila ještě jedno" dodá a já kouknu na tátu. ,,A co Zita?" zeptám se tiše a ona se zamyslí. ,,Jestli chceš, můžeš ji vzít s sebou" odpoví a já jen přikývnu. ,,Co budeš dělat?" zeptá se táta a ona pokrčí rameny. ,,Nevím. Mám na to dva dny, abych se rozhodla" odpoví a hlavu si podloží. ,,To se nějak zvládne. Ještě si nejsme jistí jestli je to vážně pravda" řeknu a ona pokýve hlavou. ,,Už je to všude na internetu a ve zprávách" odpoví a táta ji obejme. ,,Nedělej si starosti" pronese máma a já přikývnu. ,,Nebudu" odpovím a jdu do pokoje. Jasně, že budu! Proč mi to vlastně říká? Akorát se budu stresovat. Lehl jsem si k Zitě a objal ji. ,,Co se stalo?" zeptá se tiše a já ji k sobě jen mačkám. ,,Nic. Jenom tě mám rád" odpovím a ona se zasměje. ,,Já tebe taky" šeptne a dá mi pusu. Měl bych jí to říct. Ale někdy jindy, až na to bude připravená. Spíš až na to budu připravený já.

Šlus :D

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby