Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Fakt to tak je"

Pohled Zity:

Seděla jsem ve škole a projížděla fotky s Vadimem. Dneska jsem tu do šesti. Tohle fakt nemůže být legální. Psychicky to úplně nezvládám a to je teprve začátek roku. Když mi napsala Aneta, neměla jsem chuť jí ani odpovídat. Nakonec jsem si tu zprávu přečetla. Byla tam fotka Vadimova Instagramu, kde už nebyly fotky se mnou. Mohlo mi dojít, že se bude ptát co se stalo. Nechtěla jsem jí to psát. Bylo mi to blbý. Místo toho jsem se zvedla a odešla o hodinu dřív. Tohle jim řeknu osobně. Bude to asi lepší.

Pohled Anety:

,,Rozešli se" šeptnu a ony pokývají hlavou. ,,To ne. Třeba se jenom pohádali a on jí to dělá naschvál" řekne Petra a já pokrčím rameny. To by taky šlo. Pořád si dělají naschvály. Všimla jsem si, že Zita k nám už jde. Slezly jsme z rampy a čekaly až dojde. ,,Počkej. Dřív než něco řekneš... Je to vážný?" zeptá se Denisa a ona pokýve hlavou. ,,Není. Jenom jsme se rozešli" odpoví a my na ni vykulíme oči. ,,To nemůžeš myslet vážně" šeptne Daniela a sedne si na zem. Jen pokrčila rameny a sedla si k nám. Nevěděla jsem co říct. Jen jsem tam stála a koukala na ně. ,,Co se stalo?" šeptnu a ona ke mně zvedne pohled. ,,Měli jsme mezi sebou nějaký nevyřešený věci a... Začali se tam přimíchávat naši ex a ani jeden z nás... Už to nechtěl řešit" dodá a já na ni naštvaně kouknu. ,,Ale vy se milujete! Musíte být spolu. Jinak to nepůjde! Vy jste prostě... Já jdu pryč" šeptnu a vezmu si batoh. ,,Anet počkej. Vrať se!".

Pohled Zity:

Všechny čtyři jsme koukaly jak odchází. ,,Takže je to definitivní?". ,,Nespíš... Smazal fotky se mnou, takže to asi bere vážně" dodám a utřu si slzy. Denisa mě objala. ,,Myslela jsem, že to už navždycky bude Vadim" šeptnu a ony jen koukají do země. ,,Ještě se to může nějak zlepšit. Odpočineš si od něj a poznáš nový lidi. Ani on bez tebe nevydrží" dodá Daniela a já si povzdechnu. ,,Ale on. To bere vážně. I já... Nechci se k němu vrátit, když vím, že se kolem něj motá Sára. Lhal mi. Hrozně dlouho. Prostě to tak je".

Pohled Vadima:

Seděl jsem jako mrtvola a poslouchal o čem se baví. ,,Vadime?" zeptá se Ondra a já na něj kouknu. ,,Proč mi Daniela píše, že jste se rozešli se Zitou?" zeptá se znovu a já na ně kouknu. Všichni jsme mlčeli. Bylo tu hrozný ticho. Do doby než jsem slyšel jak na nás Aneta něco řve. Nechápavě jsem na ni koukal. Jak nás našla? Honza vstal a šel za ní. Zastavil ji asi deset metrů od nás. Čekal jsem, že se to dozví jinak, než takhle. Oběhla ho a běžela ke mně. ,,Jak si se s ní mohl rozejít?" jekne a já na ni jen nechápavě koukám. ,,Bylo to naše společný rozhodnutí" odpovím a ona mě praští. ,,Copak nevíš co jsi udělal? Ona odjede. Ona odjede a už se nevrátí! Nikdy. Nebo se jí něco stane! Vždyť... Vy patříte k sobě" šeptne a všichni na ni jen nechápavě koukáme. ,,Nevím o co se snažíš" šeptnu a ona mě zase praští. ,,Snažím se, aby moje nejlepší kamarádka byla šťastná. Proč jsi to dopustil? Vždycky jsem si myslela, že jsi v tom vztahu ten vyspělejší. Chtěl jsi přece něco vážnýho a když jsi to dostal, vycouval jsi. Jseš lhář!" jekne a já na ni jenom tiše koukám. ,,Anet klid. Moc si to bereš" šeptne Honza a obejme ji. Kluci na mě hrozně divně koukali. ,,Takže to je asi pravda co?" zeptá se Michal a já přikývnu. ,,Předevčírem jsme se rozešli. Bylo to naše společný rozhodnutí a o Zitu se bát nemusíš. Budeme se dál normálně vídat. Akorát jsme prostě... Nezvládli situaci" dodám tiše a rukávem si setřu víčka. Honza na mě koukal hrozně smutně. ,,Jak to zvládáš?". ,,Jako... Je mi z toho smutno, nebudu lhát. Vlastně... jsem se rozejít nechtěl, ale stalo se no. Snad se to zpraví. Ještě nevím jak to dopadne. Zatím máme pauzu a dál to řešit nechci" odpovím a Ondra si ke mně sedne. Jen jsem tam tiše seděl a kopal do štěrku. Aneta se na mě hrozně naštvaně koukala. ,,Říkal si, že ji miluješ" šeptne a Honza na ni pokýve hlavou. Neodpovídal jsem jí. ,,Mějte se" řekne prostě Honza a vede ji pryč. Nakonec jsme se zvedl. ,,Měl bych jít... Ještě musím za mámou" dodám a jen na mě mávnu. Do uší jsem si dal sluchátka a šel k přechodu. Nečekal jsem takový reakce. Místo k mámě jsem odbočil do jiné ulice k Leovi. Přes Zitu se budu ještě dlouho přenášet. Vždyť já tu holku miluju víc jak všechno na světě. Ona je můj svět. Už od rána jsem přemýšlel, že bych za ní šel, vyznal jí lásku, omluvil se a doufal, že se to zpraví... ale bojím se. Třeba tam bude s Markem a oba se mi vysmějou. To bych neunesl. Nebo si akorát něco náhlhávám. Jsem si jistý, že spolu nic nemají. Jenže ten pocit, že ho vídá... Argh! Potřebuju něco na rozptýlení. Potřebuju Lea a Denise co se navzájem mlátí. Až večer si lehnu do postele a budu si sám pro sebe naříkat a brečet, že jsem zase posral vztah s někým, koho miluju.

Mezitím:

Pohled Zity:

Jediná, která se mnou zůstala byla Denisa. Ležely jsme na rampě hlavama k sobě a povídaly si. ,,Takže ty a Marek...". ,,Nic. Jenom se pozdravíme. Ani jsme o tom nemluvili" odpovím a ona přikývne. ,,Neměl by to vědět?". ,,Jako Vadim? Neuvěří mi" odpovím tiše a ona si povzdechne. ,,Tak hrozně bych si přála, aby jsi byla šťastná... a nejlíp s Vadimem. Možná se ti to bude zdát jako klišé, ale vy k sobě prostě patříte" řekne a já si začnu utírat slzy. ,,Kéž by tu byl" šeptnu a koukám na nebe. Bylo ticho. Nedivím se. Kdyby se ona rozešla s Michalem, taky bych nevěděla co říct. Jediný na co jsem myslela, bylo to, jak se asi cítí Vadim. Když si vzpomenu na to co mi říkal, musí to pro něj být stejně těžký jako pro mě. Co když mi ale kecal? Jenom mě chtěl namotat. Ne! Jseš kráva. Miloval tě a pořád tě miluje! Tak proč mi to nevymluvil? Už ho asi vážně nebavilo, pořád se obhajovat. Máma měla pravdu. Žádný vztah mi nevydrží. Jsem nezodpovědná a dětinská. ,,Mužů ti něco říct?" zeptá se a já jen zamručím. ,,Mně vždycky" odpovím a ona se umlčí. Chvíli byla zticha. ,,Já už Michala nemám tak moc ráda" řekne a já si sednu, abych na ni viděla. ,,Jak jako?". ,,Spíš... Se mi líbí někdo jinej" odpoví a já na ni jen koukám. ,,Kdo?". ,,Viktor" šeptne a já vydechnu. Překvapilo mě to. A hodně. Začíná se to všechno komplikovat. ,,Jak moc?" zeptám se a ona si utře slzu. ,,Když jsme stanovali tak... Peťa měla svoje dny a Michal spal jako zabitej. Potkali jsme se na mole a nějak se zapovídali a... Měli jsme sex" dodá hrozně tiše a já na ni jen lítostivě koukám. ,,Já vím, že se to nedá omluvit, ale... On je tak milej a myslím, že mě má rád" dodá a já na ni jen koukám. Nevěděla jsem co říct. ,,Ví to ještě někdo?". Jen pokývala hlavou. Musela jsem hrozně přemýšlet. ,,Měla by jsi to Michalovi říct. Nebo si o tom promluvit s Viktorem" odpovím a ona si povzdechne. ,,Jasně" šeptne a smutně na mě koukne. ,,Já nevím jak jinak ti poradit. Promiň" dodám a ona mávne rukou. ,,Jsem ráda, že to konečně někdo ví". Objala jsem ji a jen na ni smutně koukala. ,,Máme to teď takový těžší" šeptne a já jen přikývnu. ,,Myslíš, že...". ,,Něco zjistím" odpoví a já ji zase obejmu.

Domů jsem se vracela hrozně pozdě. S Denisou jsem byla celý večer. Doma na mě čekala večeře a máma. ,,Ahoj" šeptnu a ona ke mně zvedne hlavu. ,,Kde jsi byla? S Vadimem?". Jen jsem pokývala hlavou. Měla bych jí to říct. Už vidím jak má radost. ,,Ehm. S Vadimem jsme se rozešli. Takže můžeš slavit" dodám a ona na mě s otevřenou pusou zírá. ,,To je mi líto!" zaúpí a hned mě obejme. Když nepije, je to snad i normální máma. ,,Jak ti je?". ,,Smutno" odpovím a ona mi vezme batoh. Posadila mě ke stolu a donesla mi talíř s jídlem. Sedla si ke mně a koukala na mě. ,,Vím jak ti je" šeptne a já přikývnu. Ona to ví asi nejlíp. Jen jsem přikývla a začala jíst. Vážně mi bylo smutno. Jak za mě, tak za Denisu, tak za celou partu, která se pomalu začínala rozpadat.

Ouuu. Konec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby