Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Sráč

Pohled Vadima:

,,Lásko. Já jedu!" jeknu a se shora se ozve dupání. ,,Ne!" křikne a skočí na mě. Opřel jsem se o zeď a podepřel ji. ,,Příště na tebe jenom zařvu a uteču". Zasmála se a dala mi pusu. ,,Nejezdi. Já... Nechci tu být s tím děckem sama" šeptne a otočí se na ni. Jasmína seděla u Robina a hrála si s nějakým plyšákem. ,,Je to jenom dítě. Nezabije tě" dodám a ona se na mě vážně podívá. ,,Nesnáší mě. Vždycky když odjedeš, začne brečet a křičet". ,,Jako ty" šeptnu a ona se na mě zamračí. Začal jsem se smát a položil ji na zem. ,,O nic nejde. Vrátím se do osmi, jo? Dáme si spolu večeři, uspíme toho smrada a půjdeme do vířivky" pronesu a ona na mě smutně koukne. ,,Slibuješ?". Přikývl jsem a dal jí pusu do vlasů. ,,Slibuju, ale teď už fakt musím. Ondra...". ,,Ondra čeká. Já vím" odpoví sklesle a podá mi klíče od auta. ,,Je to práce. Musím tam chodit". Přikývla a podívala se do země. ,,Já vím" odpoví prostě a pokrčí rameny. ,,Tak jo. Miluju tě. Ahoj Jasmi!" křiknu a bouchnu dveřmi.

Pohled Zity:

Vrátila jsem se za Jasmínou a sedla si k počítači. ,,Co budeme dneska dělat?" zeptám se a ona mě nevnímá. Jak by taky mohla? Je to malý děcko. Vždyť ještě ani nechodí. Pokud ji Vadim teda nevodí. ,,Řekni něco. Třeba péro" pronesu a ona jen mlčí. Moc s ní sranda není teda.

Pohled Vadima:

Místo do kanceláře jsem jel k Ondrovi domů. Proč? To mi do teď neřekl. Dveře byly otevřené. Jen jsem vešel a pro jistotu ještě zazvonil. ,,Kokote! Kde seš?" zavolám a z obýváku se ozve smích. Ani jsem se nevyzouval a šel dál. V obýváku seděl Viktor a naproti němu Michal. Ondra na mě vykoukl z kuchyně. ,,Došels!" křikne a já na něj jen nechápavě koukám. ,,Hele... Myslel jsem, že jsme byli domluvený, že dneska pracujeme" pronesu a on se zasměje. ,,Nemohl jsem ti říct, že je oslava, nedošel bys" odpoví a já si odkašlu. ,,Jaká oslava?" zeptám se a za mnou se ozve hlas. ,,Mám narozeniny. Zapoměls?". Otočil jsem se na Honzu. Chvíli bylo ticho. ,,Vadim zapomněl na svoje bratany" pronese Michal a já jen pokývu hlavou. ,,Nezapomněl jsem na nic. Ondro" hlesnu a on jen pokrčí rameny. ,,Na mě nekoukej. Můj nápad to taky nebyl" dodá a já si do kapsy sahám pro mobil. ,,Na nějaký srandy nemám čas. Jedu domů" dodám a Honza mi stojí v cestě. ,,Myslel jsem, že to s náma zapiješ? Ještě tu ani nejsou všichni" řekne a já se zoufale otočím na Ondru. ,,Něco si slíbil" šeptnu a on přikývne. ,,Jasně. Máš pravdu. Promiň. Nech ho jít" dodá a já jen přikývnu. ,,Díky". ,,Co jseš za sračku? To se budeš radši doma nudit se Zitou?" zeptá se Viktor a já jen mlčím. ,,Co?" zeptám se a Honza přikývne. ,,Myslíš si, jako co? Jak jseš lepší než my, jenom protože se ti chvíli daří. Máš Zitu, máš dobrou práci s kámošem a na nás jsi zapomněl" dodá a sedne si k nim. ,,Já...". ,,Drž hubu!" křikne Viktor na Michala a já jen vykulím oči. ,,Hele klid. Když jsi mi psal, že se chceš sejít, nevěděl jsem, že to dopadne takhle" šeptne Ondra a koukne na mě. ,,Já jsem myslel, že...". ,,Říkám ti drž hubu Michale" šeptne Viktor a Michal se utiší. ,,Nechápu co zkoušíte. Myslel jsem, že se už nebavíme" dodám a oni na mě kouknou. ,,Jasně. Vadim a jeho myšlení. Hodně rychle jsi na nás zapomněl co?". ,,Co to kurva... Na nikoho jsem nezapomněl, ale naposledy co jsme se viděli, jste se vloupali ke mně do domu a chtěli mě unýst" řeknu a Ondra na mě s otevřenou pusou zírá. ,,Není to tvůj dům...". ,,Je to můj dům" pronesu a oni snad přestali i dýchat. ,,Takže ona ti ho fakt přepsala?" zeptá se Honza a já přikývnu. ,,Jak to...". ,,Aneta se zmínila" pronese tiše a Ondra nás jen pozoruje. ,,Jak hodně je to špatný, když o sobě už nevíme?". Pokrčil jsem rameny a sedl si do křesla.

Hrozně jsme se smál a dál přepínal fotky. ,,Pamatujete jak jsme tady na tom hřbitově ztratili Michala?" zeptá se s hysterickým smíchem Ondra a já jen přikyvuju. Napil jsem se piva a zase si sedl. ,,Myslel jsem, že se mi to jenom zdá" řekne se smíchem Michal a já se jen zasměju. Po chvíli bylo ticho. ,,Omlouvám se, že jsem na vás udělal takovej podraz a pokazil to. Všechno to začalo kvůli mně" dodá Viktor a já ho jen pozoruju. ,,Nebyla to jenom tvoje chyba. I holky za to můžou" dodá Honza a já se držím, abych něco neřekl. ,,Baví se vůbec ještě?" zeptá se Michal a všichni kouknu na mě. ,,Ne" hlesnu a Ondra jen přikývne. ,,Teda... Dáňa se baví se Zitou" pronese Ondra a já se mírně uchechtnu. ,,Jo to jo... Jak teda žijete?" zeptám se tiše a kouknu na ně. První začal povídat Michal. Vždycky to tak bylo. Ale jak to tak vypadá, má se dobře. Našel si byt a schází se s nějakou holkou. A zřejmě ho už nepodvede. Přál bych mu to. Je to asi jeden z nejhodnějších lidí co znám. Vlastně bych ho mohl pozvat k nám. Zita ráda pozná někoho novýho. U Honzy a Viktora mě to vlastně ani nepřekvapilo. Oba se s holkama rozešli a teď jsou sami. Možná je to i dobře. Ani jeden není připravenej na něco vážnějšího. Honza je rapl a Viktor vždycky zahne. Ale kdo já jsem, abych je soudil. ,,Halo. Vadime? Pořád si žiješ pohádku?" zeptá se spíš škodolibě Honza a já chvíli mlčím. ,,Ehm. Asi jo" odpovím a Ondra na mě vážně kouká. On jedinej ví, jak to je s Jasmínou a Zitou. Hlavně chci, aby to tak zůstalo. ,,Jo? Něco jsem se totiž doslechl" pronese Honza a já dělám jako kdyby nic. ,,Asi jenom drby" odpovím rázně a on pokrčí rameny. ,,Nemyslím si. Zní to dost, jako pravda". ,,Tak to řekni" řekne pobaveně Michal a usměje se na mě. Od něj to zní, tak pěkně. Jakoby mi chtěl pomoct, ale u Honzy vím, že mi chce jenom dělat zle. Kdy jsme se dostali do tohohle bodu, že se nesnášíme? ,,No... Vrátila se Anežka" pronesu a oni jen tiše koukají. ,,Jo... Taky jsem to nečekal. Zita s ní měla nějaký konflikt a sekla s prací" řeknu a oni hrozně lítostivě sedí. ,,Asi před měsícem se naši kamarádi vybourali a oba málem uhořeli v autě. No a my se staráme o jejich roční děcko, protože mě napsali jako poručníka"  řeknu na jeden dech a nakonec se opřu do křesla. Michal jen tiše koukal do země. ,,To je mi líto" šeptne a já jen mávnu rukou. ,,Proč sis hrál, že máš perfektní život? Zase" dodá Honza a já se na něj zamračím. ,,Já mám, ale. Zita mě miluje, mám skvělou práci, mám kámoše se kterýma se každý víkend scházím, za chvilku budu strejda a... Mám se skvěle. Nechápu proč mi to chceš kazit" dodám a on jen mlčí. ,,Hodně rychle jsi zapomněl na to, kdo tě vytahoval z hoven, že? Kdo ti dělal vola a staral se o tebe, když tě rodiče vyhodili a když se s tebou Aneta rozešla, co? A teď na mě házíš špínu a myslíš, že se za to stydím, ale já nestydím. Jsem rád, že to víte a že jste si třeba uvědomili, že já jsem dospělej. Mezitím co vy jste pořád jenom chlapi bez smyslu v životě" dodám a Honza se uchechtne. ,,Tak jsem rád, že jsi nám konečně dokázal jak jsi lepší" pronese a já přikývnu. ,,Já jsem taky rád, že jsi to konečně uznal". Naštvaně vstal a šel ke mně. Pomalu jsem se postavil a dopil pivo. ,,A jelikož je půl deváté, myslím, že je čas jet domů, dát si veřeři a nechat si vykouřit od mojí holky" řeknu a Ondra jen sykne. ,,Kdybych Zitě zaplatil, tak mi taky vykouří".