Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Dvojitá zrada

Pohled Vadima:

,,Au!" jeknu a Zita mě pevně chytne ta bradu. ,,Drž sakra" šeptne a zase mi vytrne kus obočí. ,,Nech mě už! Fakt to bolí!" křiknu a ona mě chytne pevněji. ,,Nebudu koukat na to tvoje ohyzdný obočí". ,,Ale to bolí!" jeknu zase a ona na mě naštvaně koukne. ,,Včera si mi udělal modřinu na zadku. Mám se hádat?" zeptá se naštvaně a já se otočím na břicho. Objal jsem ji kolem boků a hlavu si o ni opřel. ,,Už nechci" šeptnu a ona mi zase otočí hlavu. ,,Dělej. Už jenom chvilku" odpoví a já si povzdechnu. ,,Štveš mě" šeptnu a ona se začne smát. ,,Ty mě taky". Založil jsem si ruce a mračil se na ni.

Pohled Zity:

Už jsem ho jen hladila po tváři a usmívala se na něj. Měl zavřené oči. Natáhla jsem se pro pinzetu a nahla se nad něj. Rychle jsem mu vytrhla chlup z nosu. Vykřikl a poskočil, až z toho spadl z gauče. Hystericky jsem se smála a pobaveně na něj koukala. ,,Zito do prdele!" křikne a vstane. Přeskočila jsem gauč a jen se mu pořád smála. Běžel za mnou. ,,Nech mě!" zařvu a hodím na něj deku. Uklouzl po ní a skončil na zemi. Zase jsem se začala smát. ,,Zito ty mě tak hrozně vytáčíš!" křikne a sedí na zemi. Pomalu jsem šla k němu a pořád se mu smála. Sedla jsem si na něj a objala ho. ,,Nezlob se na mě" šeptnu a on jen uraženě kýve hlavou. ,,Pokoušíš a pak se divíš". ,,Nepokouším" odpovím tiše a on mě ze sebe sundá. ,,Musím si jít sbalit" pronese a jde pryč. Jen jsem smutně seděla na zemi. ,,Myslel jsem, že půjdeš se mnou" pronese a já pokývu hlavou. ,,Nehodlám tě podporovat". ,,Jedu s Ondrou na schůzku. Vždyť o nic nejde" dodá a já přikývnu. ,,Ale jo. Budu na celý víkend sama" odpovím a on jde zase ke mně. Zvedl mě a nesl do ložnice. ,,Zvládneš to. Jako vždycky". Hodil mě do postele a ze skříně vytáhl kufr. ,,Vadime prosím. Zruš to. Budeme spolu a můžeme se mazlit" dodám a on se zasměje. ,,Za půl hodiny mě vyzvedne Ondra a jedeme. Už s tím nic neuděláš". Jen jsem seděla na posteli a pozorovala ho. ,,Vážně nejde, aby jsi přijel dřív?". ,,Lásko. Už mě sereš. Ne. Nejde to" odpoví a já si povzdechnu.

Pohled Vadima:

Viděl jsem ten její smutný výraz v zrcadle. Zapl jsem kufr a šel pomalu k ní. Lehl jsem si vedle a objal ji. ,,V pondělí zase přijedu. Vždyť jsi tu byla sama, taky dlouho. Máš tu Robina a určitě můžeš za Sisou. Vždyť... Jsou to jen tři dny" odpovím a ona pokrčí rameny. ,,Já vím, ale sama jsem tu nebyla od toho co jsme spolu. Vždycky jsi byl alespoň na gauči hanby" šeptne a zapne mi mikinu. Koukal jsme do stropu a hladil ji po vlasech. Pravda je, že jsme od sebe nebyli poslední rok. Což je hodně. Sakra hodně. Snad se to neprotáhne. To by ji asi kleplo. ,,Měl bych...". ,,Ještě ne" šeptne a schoulí se i mě. Přiskočil k nám Robin a lehl si za mě. Oni se na mě snad dohodli.

V kapse mi brněl mobil. Pomalu jsem se zvedl. Zita usla a Robin už tu nebyl. Zakryl jsem ji a dal jí pusu na čelo. Možná je dobře, že spí. Pomalu jsem sešel schody a posbíral si doklady. Zamkl jsem a otočil se na Ondru v autě. Mávl mi a usmál se. Kufr jsem si hodil dozadu a sedl si za ním dopředu. ,,Honem než se Zita probudí" pronesu a on se zasměje. ,,Říkal jsem si, že to bylo až moc v klidu".

Pohled Zity:

Ten hajzl se ani nerozloučil! Seděla jsem v posteli a poslouchala ticho. Naposledy jsem tu byla takhle sama, když umřela máma. Nejhorší bude přečkat sobotu a neděli. V pondělí se naštěstí vrací. Až se probudím, bude tu stát a smát se mi, že zase spím. Zvedla jsem se a začala se chystat. Neměla jsem jim na to kývnout a už vůbec jsem neměla před Vadimem dělat, jakože se nic neděje. On to zjístí a bude zle.

Pohled Vadima:

Na hotelu jsme nezůstali dlouho. ,,Jdi napřed. Zavolám Zitě a příjdu" dodám a on na mě mávne. To už by mohla být vzhůru. Hned mi to zvedla. ,,Ahoj" šeptnu a ona mlčí. ,,Nemluvím s tebou. Nerozloučil ses" dodá a já se zasměju. ,,Je mi jasný jak by to dopadlo. Věř mi. Bylo to tak lepší". ,,Jak jste dojeli?" zeptá se a já vykouknu z okna. ,,Dobře. Uvízli jsme na dálnici. Čekal jsem, že dojedeme dřív než v osm" odpovím a ona se uchechtne. ,,Karma ti to oplácí". Musel jsem se zasmát. ,,Co děláš?". ,,Jsem s Robinem dole. Sisa tu byla na chvíli s Jasmínou" odpoví a já si vezmu peněženku. ,,To je dobře. Hele. Už musím. Ondra má hlad a je zase nervní. Ráno ti zavolám". ,,Jasně! Miluju tě!" jekne a já zamknu pokoj. ,,Miluju tě" odpovím a Ondra mi chytne ruku. ,,Taky tě miluju!" křikne do telefonu a típne jí to. ,,Blbče" šeptnu pobaveně a vrazím do něj.

Pohled Zity:

Odložila jsme mobil a zvedla se ze schodů. Zase jsem vešla dovnitř a pobrala prázdný flašky. ,,Nevěřím tomu, že jsi kývla!" jekne Aneta a skočí na mě. Jen jsem se zasmála a trochu tu poklidila. ,,Není se mnou pořád nuda" odpovím a k nám přiběhne Petra. ,,Právě jsem zachránila Vadimův pohár" pronese a postaví ho přede mě. ,,To by se zbláznil! Radši mu zamknu pracovnu" dodám a poberu jeho věci. Jen co jsme otevřela, jsem zase zabouchla. ,,Někdo tam prcá. Tak potom" dodám a Daniela se začne smát.

Všechny jsme seděli pod linkou. ,,Slíbila jsem Vadimovi, že už nebudu" šeptnu a Denisa ke mně posune bong. ,,Vadim tu ale není" odpoví a já na všechny kouknu. Zároveň přikyvovaly. ,,Fakt ne" odpovím a ony jen pokrčí rameny. ,,Chybělo mi to. Někdy si říkám, že bysme se mohly sejít, ale pak si vzpomenu na všechny zážitky, kdy jsme skončily na záchytce, někdo nás zmlátil, nebo se za mě Vadim musel stydět". ,,Taky to tak mám. Nechci, abych druhej den musela poslouchat to, jak jsem nedospělá" odpoví Anet a já jen přikyvuju. ,,Oni snad dělají, jakoby byli bez chyb" šeptne Denisa a posune ke mně flašku. ,,Ale i tak ho miluju" šeptnu a ony jen přikyvují. ,,Jsem blbá. Neměla jsem to dovolit. Všechny od cuď vyženu a půjdu spát" pronesu a zvednu se. Porozhlídla jsem se po místnosti. Holky se taky zvedly. ,,Nikdo tu není?" zeptá se Petra a já přikývnu. ,,Kolik je?". ,,Čtyři" odpoví tiše Daniela a já se na ně otočím. ,,Propily jsme celou noc" šeptnu pobaveně a ony vykřiknou. Z gauče se někdo zvedl. ,,Ježiši. Holky! Myslel jsem, že jsem tu sám". ,,Jdi" řeknu prostě a on přikývne. ,,Fajn. Jdu. Jinak Zito... Dobrý" odpoví a mávne na nás. ,,Půjdu mu zavolat taxíka" šeptne Aneta a jde za ním. Ani tu nebyl takový bordel. S holkama jsme si sedly na gauč. Chvíli jsem přemýšlela jestli jim to říct. Sama s tím nejsem srovnaná. Ale třeba mi poradí. Snad teda. ,,Mám menší problém" šeptnu a ony se na mě s úsměvem podívají. ,,Jsem těhotná".

Ou shit. Já vím. Je to zase tady. Lol

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby